7 Cmo 316/2020-152 — Vrchní soud v Praze

1. Dne 4.9.2020 zaslala navrhovatelka soudu prvního stupně konečnou zprávu o průběhu likvidace společnosti , Jméno navrhovatelky B, , sídlem , Adresa navrhovatelky B, , identifikační číslo , IČO, (dále jen „Společnost“) s návrhem na rozdělení čistého majetkového zůstatku. Ve zprávě kromě jiného uvedla, že během své činnosti zjistila devět závazků likvidované společnosti, přičemž jejich celková výše činí 38 799 Kč. Likvidátorka uvedla, že nebyl dohledán žádný majetek Společnosti a není žádného likvidačního zůstatku k rozdělení. Navrhla, aby jí soud přiznal odměnu ve výši 10 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 7 534,03 Kč, které v podání přesně specifikovala. Ohledně výše odměny pak odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 7 Cmo 107/2017-50 ze dne 25.9.2018.2. Usnesením ze dne 10.9.2020 č.j. 40 Cm 171/2007-146 soud prvního stupně přiznal navrhovatelce odměnu za provedení likvidace ve výši 8 000 Kč a dále náhradu hotových výdajů ve výši 7 534,03 Kč, s ohledem na poskytnutou zálohu na hotové výdaje spojené s likvidací ve výši 5 000 Kč pak rozhodl, že bude likvidátorce vyplacena částka 10 534,03 Kč.3. Uvedeným usnesením soud prvního stupně odůvodnil výši přiznané odměny za provedení likvidace odkazem na § 7 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že vzhledem k průběhu likvidace, popsaného ve zprávě likvidátorky, délce likvidace a jejímu výsledku, považuje soud prvního stupně za přiměřenou odměnu ve výši 8 000 Kč. Dále pak odůvodnil i výši přiznaných účelně vynaložených hotových výdajů vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace Společnosti.4. Proti tomuto usnesení, a to do výše přiznané odměny za provedenou likvidaci, podala likvidátorka odvolání. Má za to, že odůvodnění napadeného usnesení není skutkově konkrétní, jedná se o důvody obecné, zřejmě uplatňované ve všech rozhodnutích o odměně likvidátora a je tudíž nepřezkoumatelné. K samotné výši přiznané odměny pak likvidátorka uvedla, že tuto považuje za dehonestující a neuctivou vzhledem k odvedené práci osoby s vysokou profesní a odbornou kvalifikací, když připomenula úkony jí provedené v souvislosti s likvidací a poukázala na náklady, které s těmito úkony vznikly. Zdůraznila také, že soud pověřil k výkonu funkce likvidátora profesně a vysoce kvalifikovanou osobu a přiřknul této vysokou míru odpovědnosti za výkon této funkce, ač sama nemá s likvidovanou společností nic společného. Zároveň odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu č.j. 7 Cmo 107/2017-50 ze dne 25.9.2018, kde byla tato výše stanovena jako přiměřená odměna likvidátora u likvidované společnosti bez jakéhokoliv majetku, přičemž odvolací soud zde poukázal, že je nerozhodné, zda-li likvidovaná společnost má majetek nebo žádný majetek nemá, ale jako určující skutečnost při určení odměny je rozsah a výčet zákonných povinností, které likvidátor musí splnit a také míra odborné kvalifikace a odpovědnosti likvidátora. Likvidátorka navrhla odvolacímu soudu, aby určil odměnu likvidátora ve výši 10 000 Kč.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Podle § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.7. Podle § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč.8. V posuzovaném případě byla likvidátorka jmenována do funkce podle § 191 odst. 4 o.z. usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24.7.2019 č.j. 40 Cm 171/2007-31, které nabylo právní moci dne 18.9.2019, tudíž odměnu i náhradu hotových výdajů likvidátora určuje soud. Jelikož likvidační zůstatek, který vyplynul z likvidace předmětné společnosti, je nulový, je na daný případ třeba aplikovat výše citované ustanovení § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které umožňuje soudu odměnu přiměřeně zvýšit.9. Odvolací soud již v usnesení ze dne 27.3.2017 č.j. 7 Cmo 74/2016-36 a v usnesení ze dne 26.4.2017 č.j. 7 Cmo 4/2016-28 vyslovil názor, že: „Ohledně likvidátora jmenovaného podle § 191 odst. 4 o.z. platí, že je jmenován z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. Osoby zapsané v tomto seznamu jsou osoby podléhající režimu zvláštní, speciální kvalifikace - ve vztahu k insolvenčnímu řízení, nicméně vzhledem k požadavkům na zápis do seznamu insolvenčních správců jsou takovými osobami i s ohledem na jejich případná jiná postavení včetně postavení likvidátora. Jejich profesní kvalita je dána právními předpisy (viz zákon č. 312/20106 Sb., o insolvenčních správcích, vyhláška č. 312/2007 Sb. o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců), které mají zaručovat odbornou způsobilost insolvenčních správců. Ke vzniku postavení insolvenčního správce je tedy třeba splnit podmínky, limity dané právními předpisy. Pakliže zákon v ust. § 191 odst. 4 o.z. počítá jako s řešením „poslední možnosti“, tedy za situace, kdy nelze jmenovat likvidátora jinak, se jmenováním likvidátora z osob zapsaných v seznamu insolvenčních správců, ustanovení takového likvidátora soudem znamená, že soudcem ustanovený likvidátor ze seznamu insolvenčních správců má zákonem předpokládanou dostačující kvalifikací pro výkon této funkce. Likvidátor nabývá okamžikem svého povolání do funkce působnost statutárního orgánu (§ 193 o.z.). Na likvidátora přechází okamžikem jeho ustanovení do funkce jednak vnější jednatelská působnost statutárního orgánu a dále vnitřní působnost statutárního orgánu v činnostech, které bezprostředně souvisí s likvidací a jsou nutné pro její úspěšný průběh a dokončení. Podle § 193 o.z. za řádný výkon funkce likvidátor odpovídá stejně jako člen statutárního orgánu. Tím, že zákon nestanoví výjimku pro likvidátory jmenované soudem ze seznamu insolvenčních správců ohledně míry jejich odpovědnosti, platí i pro ně stejná míra odpovědnosti, jaká platí pro členy statutárního orgánu té které právnické osoby. Statutární orgán resp. likvidátor společnosti s ručením omezeným je povinen vykonávat svojí funkci s péčí řádného hospodáře. Je tak povinen ve smyslu § 51 odst. 1 z.o.k. jednat pečlivě s potřebnými znalostmi a s nebytnou loajalitou ke společnosti. Musí tak v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu společnosti. Likvidátor, včetně toho, jenž byl jmenován se seznamu insolvenčních správců, tak plně odpovídá za porušení péče řádného hospodáře a je povinen k náhradě vzniklé újmy (tedy nejenom majetkové, leč též i nemajetkové škody) viz § 53 z.o.k. U právnických osob, tedy i obchodních společností, rušených rozhodnutím soudu a jsoucích povětšinou fakticky bez majetku či bez podstatného majetku, je likvidátor povinen postupovat podle § 199 odst. 1 o.z. a sestavit ke dni vstupu právnické osoby do likvidace zahajovací rozvahu a soupis jmění právnické osoby. Nemá-li k dispozici účetnictví, je třeba, aby toto bylo rekonstruováno. Likvidátor musí činit všechny úkony nutné ke zjištění majetku právnické osoby a jeho případného stavu, což představuje minimálně lustraci v příslušných evidencích a databázích. Jde například o lustraci v katastru nemovitostí, v registru vozidel, evidenci plavidel, dotaz likvidátora u centrálního depozitáře cenných papírů. Rovněž tak lustraci v obchodním rejstříku ohledně případných majetkových účastí likvidované obchodní společnosti. Dále likvidátor zjišťuje u všech bank resp. poboček bank působících na území České republiky, zda u některé z nich nemá likvidovaná právnická osoba zřízen účet. Zjišťuje dále informace o právnické osobě (v případě nespolupracujícího statutárního orgánu resp. dalších vnitřních orgánů) u organizačních složek státu jako například u finančního, živnostenského či celního úřadu. Dále je likvidátor povinen oznámit vstup právnické osoby do likvidace všem známým věřitelům (viz. § 198 odst. 1 o.z.), jakož i zveřejnit bez zbytečného odkladu nejméně dvakrát za sebou alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení dle § 198 odst.1 o.z. s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší, než tři měsíce od druhého zveřejnění. Tuto výzvu dle § 198 odst. 2 o.z. je likvidátor povinen zveřejnit opět bez ohledu na stav majetnosti resp. nemajetnosti likvidované právnické osoby. Samozřejmou povinností likvidátora je komunikace s věřiteli právnické osoby, když účelem likvidace je vyrovnání dluhů likvidované právnické osoby, vypořádání jejího majetku a naložení s likvidačním zůstatkem (§ 187 odst. 1 o.z.). Likvidátorovi též pří