7 Cmo 60/2020-0 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že návrh na zápis změny do spolkového rejstříku se odmítá. Rozhodnutí odůvodnil tím, že vyzval navrhovatele k předložení originálu či úředně ověřené kopie prezenční listiny z valné hromady konané dne 13. 1. 2019. Navrhovatel podal proti usnesení (výzvě) námitky. Samosoudkyně , Anonymizováno, o nich rozhodla usnesením ze dne 2. 12. 2019 tak, že napadené usnesení potvrdila. Navrhovatel však originál či úředně ověřenou kopii prezenční listiny z valné hromady konané dne 13. 1. 2019 do dne rozhodnutí soudu nepředložil, pročež rejstříkový soud návrh na zápis změn do spolkového rejstříku dle § 86 písm. e) z.v.r. odmítl.2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. V odvolání namítl, že navrhovatel nepřipojil k návrhu listinu přítomných, neboť žádný zákon neukládá spolku, aby při jednání nejvyššího orgánu byla vyhotovována listina přítomných a proto ji ani soud nemůže požadovat. Bez ohledu na to, zda byla nebo nebyla listina přítomných připojena nejvyšší orgán navrhovatele prokazatelně v souladu se zákonem rozhodl tak, jak rozhodl. Zápis obsahuje údaje o tom, že byl přítomen potřebný počet členů a bylo naplněno hlasovací kvorum. Povinnost vytvářet listinu přítomných spolek mít nemůže, neboť zákon výslovně umožňuje tomuto typu právnické osoby nevést seznam členů - ust. § 236 o.z.. Soud své rozhodnutí o námitkách odůvodnil odkazem na ustanovení § 19 z.v.r., přičemž se s námitkami navrhovatele nijak nevypořádal. Skutečnost, zda byla valná hromada spolku usnášeníschopná, však není skutečností zapisovanou do veřejného rejstříku a prezenční listina není listinou, která se má zakládat do sbírky listin (ust. § 66 z.v.r.). Usnášeníschopnost je pouze podmínkou konání valné hromady a tuto podmínku ověřuje svolavatel valné hromady (ust. § 253 odst. 1 o.z. stanoví, že: „Kdo nasedání zahájí, ověří, zda je členská schůze schopna se usnášet….“). Zajistit, že se valná hromada koná po splnění zákonných podmínek, je tak odpovědností svolavatele valné hromady. Skutečnost, zda je valná hromada usnášeníschopná, nemusí být ani součástí zápisu z valné hromady, když ustanovení § 254 odst. 2 o.z. stanoví, že: „Ze zápisu musí být patrné, kdo zasedání svolal a jak, kdy se konalo, kdo je zahájil, kdo mu předsedal, jaké případné další činovníky členská schůze zvolila, jaká usnesení přijala a kdy byl zápis vyhotoven. Pokud by zápis z valné hromady obsahoval údaj o tom, že valná hromada usnášeníschopná je, ač nebyla, pak pouze člen spolku má právo platnost rozhodnutí valné hromady napadnout u příslušného soudu, a k tomu mu zákon stanoví subjektivní lhůtu tří měsíců a objektivní lhůtu jednoho roku ode dne konání valné hromady (ust. § 259 o.z.). Soud tak žádal, aby navrhovatel předložil listinu, aby mohl zkontrolovat, že podmínka konání valné hromady byla splněna, což však má činit pouze na návrh (ust. § 258 a násl. o.z.), nikoli z úřední povinnosti. Soud žádá předložit tuto listinu, přičemž ji navrhovatel nemá povinnost vyhotovit, a správnost údajů v takové listině obsažených nemá dle čeho zkontrolovat, neboť spolek nemá zákonnou povinnost vést seznam členů. Na základě uvedeného navrhovatel žádá odvolací soud, aby odvoláním napadené usnesení zrušil a vrátil věc Krajskému soudu v , Anonymizováno, k dalšímu řízení.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.4. V předmětné věci, kdy rejstříkový soud odmítl návrh na zápis změn do spolkového rejstříku z důvodu nepředložení prezenční listiny k zápisu ze zasedání valné hromady spolku coby navrhovatele (ačkoliv byl k tomu rejstříkovým soudem vyzván), je předestřenou a stěžejní otázkou, zda byl vůbec rejstříkový soud oprávněn posuzovat platnost usnesení valné hromady spolku, a potažmo zda byl oprávněn vyžadovat po navrhovateli předložení presenční listiny coby přílohy k zápisu ze zasedání valné hromady předmětného spolku.5. Základní rámec přezkum v rejstříkovém řízení dává ust. § 90 odst. 1 z.v.r. - „…rejstříkový soud zkoumá, zda údaje o skutečnostech, které se do veřejného rejstříku zapisují, vyplývají z listin, které mají být k návrhu doloženy…“. Podle § 258 o.z. „Každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.“ Nejvyšším soudem nebyla dosud předestřená otázka judikována ohledně přezkumu (rejstříkovým soudem) rozhodnutí nevoleného, nejvyššího orgánu spolku. V poměrech rejstříkového řízení Nejvyšší soud řešil zatím jen v rámci zápisu změn do rejstříku společenství vlastníků jednotek otázku, zda lze platnost rozhodnutí volených orgánů společenství vlastníků lze posuzovat výlučně v řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti tohoto rozhodnutí dle § 258 o.z. a násl. o.z. (ve spojení s § 1221 o.z.), či zda může být posuzována, resp. přezkoumávána i v rejstříkovém řízení. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2020 sp. zn. 27 Cdo 4639/2018 (publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 84/2020) „není-li platnost rozhodnutí výboru (či jiného, stanovami zřízeného voleného orgánu společenství vlastníků) napadena postupem podle § 258 a 259 o. z., popř. nevyhoví-li soud podanému návrhu, je takové rozhodnutí platné, přestože je zatíženo vadou, jež by odůvodňovala vyslovení jeho neplatnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5544/2017, odst. 25 až 28, a judikaturu tam citovanou). Opačný závěr by právní úpravu, začleněnou do § 258 a násl. o. z., činil nadbytečnou a vnášel by - v rozporu s principem právní jistoty - do poměrů společenství vlastníků, vlastníků jednotek a koneckonců i třetích osob právní nejistotu (srov. dále obdobně např. pro poměry politických stran a hnutí rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1159/2018, odst. 18)“; dále konstatoval, že „…závěr odvolacího soudu, podle něhož soud nemůže v rejstříkovém řízení, včetně řízení o návrhu podle § 101 z.v.r., posuzovat platnost rozhodnutí výboru společenství vlastníků, je tudíž správný“. Ohledně právního režimu spolku rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5544/2017 (viz. jeho odst. 27), tak, že „…nevyslovil-li soud (dosud) neplatnost rozhodnutí orgánu spolku, je napadené rozhodnutí platné, a to i tehdy, jde-li o rozhodnutí o volbě člena statutárního orgánu.“6. Nejvyšší soud ve výše jmenovaném usnesení sp. zn. 27 Cdo 4639/2018, jakož i v usnesení sp. zn. 27 Cdo 5544/2017, převzal bez bližšího vysvětlení zákonné zásady určené třem typům obchodních korporací - společnosti s ručení omezeným, akciové společnosti a družstvu. Například u společnosti s ručením omezeným již v usnesení ze dne 20. 4. 2016 sp. zn. 29 Cdo 3899/2015 (uveřejněném pod číslem 59/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) formuloval závěr, že „nevyslovil-li soud neplatnost usnesení valné hromady, je třeba na toto usnesení hledět jako na platné“. Obdobně pak i v usnesení ze dne 29 Cdo 4525/2016 ze dne 23. 8. 2018, podle něhož „jde-li o skutečnost vyplývající z usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným, je nutné vycházet zásadně z toho, že platnost rozhodnutí valné hromady společnosti s ručením omezeným lze přezkoumávat (neurčuje-li zákon jinak) pouze v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady [§ 191 z. o. k.]; v jiných řízeních nelze otázku platnosti usnesení valné hromady posuzovat ani jako otázku předběžnou (§ 192 odst. 1 z. o. k.). Nebyla-li neplatnost usnesení valné hromady vyslovena soudním rozhodnutím, je třeba je považovat za platné.“ Pro zmíněné typy obchodních korporací uvedený názor vychází z konkrétních ustanovení zákona. Např. podle § 192 odst. 1 z.o.k. pro společnost s ručením omezeným platí, že nebylo-li právo na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podle § 191 z.o.k. uplatněno v zákonné lhůtě, případně nebylo-li návrhu na vyslovení neplatnosti vyhověno, nelze platnost usnesení valné hromady již přezkoumávat, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak. Obdobné je stanoveno v § 429 odst. 2 z.o.k. pro přezkum platnosti usnesení valné hromady akciové společnosti a v § 663 odst. 2 z.o.k. pro přezkum platnosti usnesení členské schůze družstva. Nejvyšší soud však, aniž by jakkoli teoreticky odůvodnil svůj rozšiřující výklad, uvedené pravidlo vztáhl též na společenství vlastníků (na základě přiměřenosti ustanovení o spolku viz. § 1221 ve spojení s § 258 - 261 o.z.), a především i na spolek, viz výše uvedená rozhodnutí. Z účelového hlediska lze plně souhlasit s jeho argumentem, že závěr o možnosti přezkoumávat platnost rozhodnutí orgánu společenství vlastníků, a potažmo tak i spolku rejstříkovým soudem by právní úpravu, začleněnou do § 258 a násl. o. z., činil nadbytečnou a vnášel by - v rozporu s principem právní jistoty - do poměrů společenství vlastníků, vlastníků jednotek