7 Cmo 61/2020-23 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením přiznal , tituly před jménem, , Anonymizováno, , advokátce se sídlem , adresa, , opatrovnici účastníka , Anonymizováno, (dále jen „účastník“) odměnu za výkon funkce opatrovníka v celkové výši 847 Kč.2. Soud prvního stupně rozhodnutí odůvodnil tím, že v řízení o zrušení obchodní korporace , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „Společnost“) s likvidací a jmenování likvidátora ustanovil účastníku procesní opatrovnici. Soud prvního stupně konstatoval, že řízení, pro které byla opatrovnice účastnici ustanovena, již pravomocně skončilo. Opatrovnici tak vznikl nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Odměna byla určena celkovou částkou 847 Kč za jeden úkon právní služby ve výši 400 Kč s odkazem na § 9 odst. 5, § 7 bod 2, § 12a odst. 1 advokátního tarifu, jeden režijní paušál ve výši 300 Kč, částky navýšil o 21 % DPH v částce 147 Kč.3. Proti tomuto usnesení podala opatrovnice odvolání, ve kterém navrhla, aby odvolací soud unesení soudu prvního stupně změnil tak, že odměna za zastupování účastníka činí 6 727,60 Kč. Argumentuje tím, že usnesením ze dne 29. října 2019, č. j. 85 Cm 1839/2019-10, byla ustanovena opatrovnicí podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z důvodu, že se soudu nepodařilo účastníkovi doručit písemnost na známou adresu v cizině ani na jinou soudu známou adresu uvedenou v obchodním rejstříku. Odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 24. září 2019, sp. zn. Pl. ÚS 4/19, jenž s účinností od 20. listopadu 2019 zrušil ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „jehož pobyt není znám“; zejména poukazuje na bod 46 jeho odůvodnění. Ve světle názoru Ústavního soudu má za to, že byť nebyla opatrovnicí ustanovena osobě, jejíž pobyt není znám, nýbrž jako osobě, které se nepodařilo doručit písemnost soudu na známou adresu v cizině, je zřejmé, že po praktické stránce není mezi důvody ustanovení opatrovníka rozdíl; v obou případech soud nezná místo pobytu účastníka. Lze mít za to, že důvody, které vedly Ústavní soud ke zrušení slov „jehož pobyt není znám“ v ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu, se vztahují i na ustanovení opatrovníka osobě, které se nepodařilo doručit písemnost soudu na známou adresu. Soud prvního stupně tedy měl při určení její odměny aplikovat ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 a §12a odst. 1 advokátního tarifu a přiznat jí odměnu v celkové výši 6 727,60 Kč, sestávající se z odměny za dva úkony právní služby ve výši 2 480 Kč (částka 3 100 Kč snížená o 20 %), dva režijní paušály ve výši 300 Kč, včetně 21% DPH ve výši 1 167,60 Kč.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že soud prvního stupně usnesením ze dne 11. září 2019, č. j. 85 Cm 1839/2019-3, zahájil řízení o zrušení obchodní korporace bez návrhu. Jelikož se soudu nepodařilo rozhodnutí doručit účastníkovi na adresu uvedenou v obchodním rejstříku ani jinou známou adresu, usnesením ze dne 29. října 2019, č. j. 85 Cm 1839/2019-10, mu podle § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanovil procesní opatrovnici. Usnesením ze dne 20. listopadu 2019, č. j. 85 Cm 1839/2019-14 soud řízení zastavil podle § 16 z. ř. s. Usnesení nabylo právní moci dne 7. prosince 2019. Řízení, pro které byla opatrovnice účastníkovi ustanovena, je již pravomocně skončeno, opatrovnici tak vznikl nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů.6. Klíčovou otázkou je, zda soud prvního stupně postupoval správně, pokud aplikoval § 9 odst. 5 advokátního tarifu.7. Odvolací soud dospěl k závěru, že aplikace § 9 odst. 5 advokátního tarifu, jak to učinil soud prvního stupně, nebyla správná. Je tomu tak proto, že – již před vydáním odvoláním napadeného rozhodnutí – Ústavní soud nálezem ze dne 24. září 2019, sp. zn Pl. ÚS 4/19 ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „jehož pobyt není znám“ s účinností od 20. listopadu 2019 jako neústavní zrušil (s argumentací v něm blíže uvedenou), a (v bodě 46) dodal, že “ačkoliv Ústavní soud nemohl podrobit přezkumu celé ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu, je zřejmé, že jeho výtky přesahují jím nyní zrušenou část hypotézy tohoto ustanovení. K tomu je vhodné připomenout, že obecné soudy jsou podle čl. 95 odst. 1 Ústavy vázány jen zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu, když dále jsou oprávněny posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem (tedy i s ústavním zákonem) nebo s takovou smlouvou. Podle judikatury Ústavního soudu [srov. například nález ze dne 11. 3. 2003 sp. zn. I. ÚS 276/01 (N 34/29 SbNU 291)] je soudce při použití jiného právního předpisu (tedy podzákonného předpisu) rozporného podle něj se zákonem oprávněn jej v konkrétním případě (tedy s účinky inter partes) nepoužít. Shledají-li proto obecné soudy v jiných jimi vedených řízeních, že důvody, které v této věci vedly Ústavní soud ke zrušení § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „jehož pobyt není znám,“ jsou naplněny i vůči jiné části § 9 odst. 5 advokátního tarifu, nebudou ani ve zbývající části dané ustanovení v konkrétním případě aplikovat“.8. Ve stejném duchu vyznívají další (posléze) vydaná rozhodnutí Ústavního soudu, viz nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 22/19, ze dne 14. ledna 2020 (jež zrušil § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení“) a nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 23/19, ze dne 28. ledna 2020 (jež zrušil § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob“.9. Odvolací soud neshledal, proč by důvody, jež vedly Ústavní soud ke zrušení § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve výše uvedených částech, nebyly naplněny i vůči části § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině“.10. Je tak zřejmé, že soud prvního stupně nepostupoval správně, aplikoval-li na danou věc ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu, jež Ústavní soud v citovaných rozhodnutích shledal – s argumentací v nich uvedenou odkazujíc na porušení zásady rovnosti (čl. 1, čl. 3 Listiny základních práv a svobod) v návaznosti na právo podnikat a právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací dle čl. 26 odst. 1 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod – neústavním.11. Za popsané situace bylo na místě při určení odměny opatrovnice vyjít z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu za současné aplikace § 12a odst. 1 advokátního tarifu a odměnu za jeden úkon právní služby určit částkou 2 480 Kč. Opatrovnici tudíž náleží dle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu odměna za dva úkony právní služby po 2 480 Kč (převzetí zastoupení, návrh na zastavení řízení), náhrada hotových výdajů (dva režijní paušály) po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.); odměna opatrovnice tak činí částku 6 727,60 Kč.12. Odvolací soud z uvedených důvodů usnesení soudu prvního stupně změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.), jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.