12 Cmo 177/2021-134 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 29. 7. 2021, č. j. 55 Cm 181/2020-125 (dále také jen „napadené usnesení“) soud prvního stupně žalované nepřiznal osvobození od soudního poplatku. Uvedl, že žalovaná odvoláním napadá rozsudek pro zmeškání Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 26. 5. 2021, č. j. 55 Cm 181/2020-29 (dále také jen „rozsudek“), přičemž podáním ze dne 25. 6. 2021 požádala o osvobození od placení soudního poplatku z podaného odvolání. Žádost zdůvodnila současnými malými příjmy, které nepokryjí ani její výdaje, neboť teprve nedávno jí bylo povoleno provozovat stánek s občerstvením. V důsledku zákazu podnikání v oboru pohostinství byla žalovaná postižena krizí způsobenou koronavirem, což mělo a má negativní vliv na podnikatelskou činnost a její finanční situaci. Z prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (dále jen „prohlášení“) soud zjistil, že jediným příjmem žalované za poslední zdaňovací období je příjem z podnikání v oblasti pohostinství ve výši 9 617 Kč měsíčně. Dle prohlášení žalovaná nemá jiné příjmy, ani z pracovního poměru, ani z prací konaných mimo pracovní poměr, nemá příjmy z hmotného a sociálního zabezpečení, nemá osobní majetek. Pokud jde o závazky, žalovaná splácí úvěr ze stavebního spoření, výše měsíční splátky činí 4 000 Kč, kontokorent u , právnická osoba, , výše měsíční splátky činí 8 000 Kč, má nedoplatek u , právnická osoba, , výše měsíční splátky činí 3 000 Kč, nedoplatek u , Anonymizováno, , výše měsíční splátky činí 3 000 Kč, další výdaje na sociální pojištění činí 2 588 Kč, zdravotní pojištění 2 393 Kč, místní poplatky 500 Kč, a nájemné 3 000 Kč. Z prohlášení vyplynulo, že jediným příjmem žalované je příjem z podnikání ve výši 9 617 Kč, což žalovaná doložila i daňovým přiznáním k dani z přijmu fyzických osob za zdaňovací období 2020. Dle prohlášení žalovaná nemá žádné jiné příjmy, pouze závazky, které v součtu zcela převyšují žalovanou tvrzený aktuální příjem. Prohlášení žalované zhodnotil soud jako nevěrohodné, když není vyjasněno, z jakých prostředků žalovaná hradí další část závazků a dále i běžné životní potřeby, jídlo, ošacení atp. Soud prvního stupně v prohlášení nepřehlédl, že žalovaná vlastní mobilní telefon, uvádí emailovou adresu a tudíž je zjevné, že je nucena platit telekomunikační poplatky (telefonnímu operátorovi a poskytovateli internetu). O těchto závazcích a smlouvách se žalovaná v prohlášení nezmínila. Není zcela jasné, z jakých prostředků žalovaná tyto další závazky hradí. Jelikož žalovaná v prohlášení neuvedla, z jakých prostředků hradí své závazky, které převyšují příjem žalované, vyjádřil soud prvního stupně pochybnost nad pravdivostí a správností prohlášení a žalované úplné osvobození od soudních poplatků nepřiznal.2. Proti předmětnému usnesení podala žalovaná odvolání, v němž navrhla jeho změnu tak, aby jí bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno. Uvedla, že v současné době není vlastnictví mobilního telefonu nadstandard, zřízení emailové adresy neznamená, že osoba platí i poplatky za internet. Povšechně uvedla, že takové výdaje mohou být hrazeny známými, příbuznými, k internetu se lze připojit zdarma na veřejných místech. Ohledně běžných výdajů je žalovaná odkázána na pomoc svého okolí, ve kterém má rovněž splatné závazky. Žalovaná zhodnotila, že by bylo nespravedlivé, kdyby jí nebylo osvobození od soudních poplatků přiznáno kvůli v prohlášení uvedeným dílčím nepřesnostem formálního rázu, které nemají na popis jejích majetkových a výdělkových poměrů vliv. Pokud jí soud prvního stupně vytknul, že do prohlášení nevyčíslila své výdaje na běžné životní potřeby, jde dle žalované o formalismus. Žalovaná uvedla, že má dluhy, v jiném soudním řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích sp. zn. 55 Cm 182/2020 jí bylo uloženo hradit soudní poplatek za odvolání ve výši 18 015 Kč, což její nepříznivou majetkovou situaci dále zhoršuje. Žalovaná uzavřela, že napadené rozhodnutí je v příkrém rozporu s právem na spravedlivý proces a na přístup k soudu.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 věta první o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.5. Pokud jde o úspěšnost podaného odvolání, odvolací soud konstatuje, že tento opravný prostředek byl podán včas, žalovaná byla k jeho podání nepochybně oprávněna a na základě uváděných odvolacích důvodů nelze uzavřít, že odvolání je zcela zjevně bezúspěšné. Aniž by v tomto stadiu řízení bylo možno jakkoli předjímat jeho výsledek, lze tedy výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedené žádosti považovat tento předpoklad za splněný.6. Stejný závěr však již nelze přijmout ohledně druhé z výše uváděných podmínek poplatkové moderace, vymezených ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. V posuzované věci žalovaná předložila soudu prohlášení, v němž uvedla, že je rozvedená a žije sama, příjmy z pracovního poměru nemá, příjmy z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr nemá, vykázala příjem z podnikání v pohostinství ve výši 9 617 Kč za poslední zdaňovací období, příjmy z hmotného a sociálního zabezpečení neuvedla, tak jako ani další příjmy nebo osobní majetek. Mezi závazky vyčíslila úvěr ve výši měsíční splátky 4 000 Kč, splátky kontokorentu ve výši měsíční splátky 8 000 Kč, nedoplatek u , Anonymizováno, ve výši měsíční splátky 3 000 Kč a nedoplatek u , Anonymizováno, ve výši měsíční splátky 3 000 Kč, mezi výdaji uvedla částku 2 588 Kč měsíčně na sociální pojištění, 2 393 Kč na zdravotní pojištění, 500 Kč na místní poplatky a 3 000 Kč na nájemném. K prohlášení doložila přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2020, kde mimo jiné v bodu 2 odst. B přílohy č. 1 uvedla, že její hlavní samostatnou činností je maloobchod s textilem. To ovšem odporuje informacím uvedeným v prohlášení, v němž žalovaná uvedla, že podniká v pohostinství. Dále soud zjistil, že po sečtení měsíčních závazků a výdajů žalované uvedených v prohlášení činí částka, kterou musí žalovaná měsíčně na své závazky zaplatit, 26 481 Kč, ovšem své měsíční příjmy žalovaná vyčíslila částkou 9 617 Kč. Zůstává tak nadále nejasné, z jakých prostředků žalovaná platí své závazky, které výrazně převyšují její měsíční příjem. Tato skutečnost nebyla vysvětlena ani v odvolacím řízení, v němž se žalovaná omezila pouze na neurčité tvrzení o pomoci svého okolí. Vzhledem k pravidelnosti vykazovaných výdajů (splátky úvěru ze stavebního spoření, kontokorentu, aj.) by se ovšem v daném případě muselo jednat nikoli o občasnou výpomoc, ale o víceméně trvalou podporu ze strany třetích osob, o níž však žalovaná nic konkrétního neuvedla. S ohledem na obsah prohlášení není dále zřejmé, z čeho žalovaná platí náklady na svoji obživu (jídlo, ošacení atp.). Nejedná se přitom o „dílčí nepřesnosti formálního rázu“, jak argumentuje odvolatelka, ale o zásadní mezery v jejích tvrzeních, které ve svém souhrnu brání tomu, aby její poměry mohly být komplexně zjištěny a posouzeny.7. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků zdůraznil Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 17. července 2017, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ale i v celé řadě dalších svých rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Rovněž Ústavní soud opakovaně akcentoval povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých majetkových poměrech (srov. usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalovaná v posuzované věci z důvodů, které jsou výše uvedeny, nesplnila.8. K námitce žalované, že má dluhy a v jiném civilním soudním řízení jí bylo uloženo zaplatit soudní poplatek za podané odvolání, soud uvádí, že tento důvod je v poměru posouzení případné poplatkové liberace zcela irelevantní. Skutečnost, že žalovaná má dluhy a je účastníkem jiného soudního řízení v oblasti soukromého práva, nemůže být paušálním důvodem úlevy od poplatkové povinnosti, a její přenesení na stát. Ostatně, i Ústavní soud vyslovil, že: „Účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace. Posouzení naplnění tohoto účelu je ale vázáno na konkr