12 Cmo 199/2021-141 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. zastavil odvolací řízení a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.2. Podle odůvodnění podal žalovaný 1) odvolání proti rozsudku ve věci. Následně byl žalovaný 1) usnesením ze dne 11. 5. 2021, č. j. 34 Cm 199/2019-131 vyzván k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve výši 250 000 Kč ve lhůtě 15 dnů a současně byl poučen o důsledcích jeho nezaplacení v soudem stanovené lhůtě. Výzva byla žalovanému 1) doručena dne 13. 5. 2021. Usnesením ze dne 24. 6. 2021, č. j. 34 Cm 199/2019-135 bylo k podaným námitkám žalovaného 1) soudem poplatkové usnesení, vydané vyšší soudní úřednicí potvrzeno soudcem. Žalovaný 1) byl poté opětovně vyzván k zaplacení soudního poplatku v 15 denní lhůtě. Výzva mu byla doručena dne 15. 7. 2021. Protože soudní poplatek žalovaným 1) nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen, soud prvního stupně podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. odvolací řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.3. Žalovaný 1) napadl usnesení včas podaným odvoláním, v němž navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil. S rozhodnutím nesouhlasí, neboť má za to, že mu poplatková povinnost vůbec nevznikla, resp. se na něj nevztahuje. Soud měl (správně) vycházet z položky 22 bodu 4 Sazebníku soudních poplatků, podle něhož se poplatek za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodováno jen o základu předmětu řízení, neplatí. Tak tomu bylo v případě jeho odvolání. Je nutno vycházet z podstaty, resp. důvodů podaného odvolání do rozsudku. Žalovaný 1) se domáhá toho, aby mu bylo umožněno uplatnit svá práva v řízení a při jednání vysvětlit podstatu sporu a základ soudního řízení. Účast na jednání mu byla proti jeho vůli odepřena. Opakovaně žádal o odročení jednání, neboť účastnit se jednání mu však znemožňovala pandemie a související bezpečnostní situace. To soudu řádně doložil.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Odvolání neshledal důvodné.5. Podáním odvolání proti rozsudku vznikla žalovanému 1) podle § 4 odst. 1 písm. b) zák. č. 549/1991 Sb. poplatková povinnost. Sazby poplatků za řízení, podle ust. § 5 cit. zák. stanovené pevnou částkou nebo procentem u poplatku, jehož základ je vyjádřen peněžní částkou, jsou uvedeny v Sazebníku, který je přílohou a nedílnou součástí citovaného zákona.6. Položka 22 Sazebníku upravuje poplatky v odvolacím řízení. Poplatky za odvolání proti rozhodnutí soudu ve věci samé upravuje bod 1 této položky. Rozlišuje, je-li předmětem odvolacího řízení peněžité nebo nepeněžité plnění a v návaznosti na povahu plnění odkazuje na položku 1 (v případě peněžitého plnění) a na položku 4 (v případě plnění nepeněžitého). Použití bodu 4 položky 22 v projednávané věci je zcela vyloučeno. Tento bod upravuje soudní poplatky za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto jen o základu předmětu řízení. V projednávané věci je odvoláním napaden rozsudek, jímž bylo rozhodováno o celém předmětu řízení, nikoli tedy jen o jeho základu. Skutečnostmi, na nichž žalovaný 1) své odvolání proti rozsudku zakládá, by se odvolací soud mohl zabývat jako odvolacími důvody za předpokladu, že by účastník, žalovaný 1), řádně splnil svoji poplatkovou povinnost. To se však nestalo. Žalovaný 1) svoji poplatkovou povinnost z odvolání nesplnil ani v dodatečné, soudem stanovené 15 denní lhůtě, přestože byl řádně poučen o důsledcích nezaplacení poplatku v této lhůtě. Z obsahu spisu přitom vyplývá, že výhradami žalovaného 1) k postupu soudu při vyměření soudního poplatku a jeho tvrzením, že mělo být použito položky 22 bod 4 sazebníku se již soud prvního zabýval v usnesení ze dne 24. 6. 2021, č. j. 34 Cm 199/2019-135. V něm vyložil, že položku 22 bod 4 Sazebníku v projednávané věci nelze použít, neboť tato se aplikuje v případě tzv. mezitímních rozsudků.7. V projednávané věci žalovaný 1) soudní poplatek nezaplatil ani poté, co byl k jeho zaplacení soudem opakovaně vyzván. Předpoklady pro zastavení řízení dle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. byly splněny.8. Odvolací soud z uvedených důvodu usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, ovšem ve správném znění, zohledňujícím při pluralitě žalovaných skutečnost, že odvolání bylo podáno jen žalovaným 1).9. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný 1) nebyl v odvolacím řízení úspěšný a žalobci žádné náklady nevznikly. Náhrada nákladů proto nebyla ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) přiznána žádnému z účastníků.