12 Cmo 212/2021-83 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků za odvolání ve výši 261 243 Kč proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2021, č. j. 13 Cm 157/2020-57.2. Ve svém odůvodnění uvedl, že v daném stadiu řízení nelze předjímat ani vyloučit, zda bude žalovaný úspěšný se svým odvoláním a z tohoto důvodu nelze dovodit, že odvolání samo o sobě je svévolným a zřejmě bezúspěšným bráněním práva. Z hlediska posouzení majetkových poměrů uvedl, že žalovaný nesplnil povinnost uloženou mu soudem prvního stupně, neboť neuvedl všechny rozhodné skutečnosti a nepředložil všechny potřebné listiny, ač byl k tomu výslovně vyzván. Zejména nepředložil výpisy z bankovních účtů, výpisy z katastru nemovitostí a ani výpis z registru vozidel a z tohoto důvodu si soud prvního stupně nemohl udělat ucelenou představu o majetkové situaci žalovaného, jež nevyčíslil své pravidelné výdaje a předložil pouze pracovní smlouvu s hrubou mzdou ve výši 22 000 Kč. Soudem prvního stupně však bylo zjištěno, že žalovaný v 5 společnostech vykonává funkci statutárního orgánu, aniž takovou skutečnost sdělil soudu.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání, ve kterém uvedl, že nedisponuje částkou 261 243 Kč k úhradě soudního poplatku s tím, že rozhodnutí soudu prvního stupně je založeno na spekulativních úvahách nemající reálný základ ve skutkových zjištěních, rovněž tak závěr soudu, že působení žalovaného ve funkcích statutárního orgánu je úplatnou funkcí.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212, 212a o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti nebo zcela osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze jen výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a takové rozhodnutí musí být náležitě odůvodněno.6. Smyslem výše citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku znemožněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Důkazní břemeno ohledně prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudního poplatku tíží žadatele, který je povinen uvést rozhodné skutečnosti pro přiznání osvobození. Je třeba přihlédnout k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším okolnostem (včetně toho, zda se jedná o fyzickou nebo právnickou osobu). Jedním z předpokladů pro přiznání osvobození je i posouzení skutečnosti, zda se nejedná o svévolné či bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Z tohoto pohledu nelze úspěšnost odvolání žalovaného předjímat, je možné, že bude v odvolacím řízení úspěšný, vyloučen však není ani výsledek opačný. Výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedeném návrhu lze však považovat tento předpoklad za splněný.7. Zásadním předpokladem pro rozhodnutí soudu o osvobození od soudních poplatků je splnění povinnosti žadatele týkající se osvědčení jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrů. Povinnost k doložení rozhodných skutečností tíží žadatele, nikoli soud (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. Azs 343/2004-50 publikovaný pod č. 537/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).8. Z hlediska posouzení majetkových poměrů žalovaného se odvolací soud ztotožnil s přijatými závěry soudu prvního stupně. V případě žalovaného se jedná o osobu pracovně způsobilou v produktivním věku, která k podrobné a vyčerpávající výzvě soudu nesdělila žádné konkrétní skutečnosti ohledně svých majetkových poměrů s výjimkou toho, že má uzavřenu pracovní smlouvy s měsíčním výdělkem ve výši 22 000 Kč s tím, že jsou vedeny tří exekuce, které ze svého platu splácí. I když žalovaný sdělil, že ve lhůtě 10 dnů doloží soudu podrobnosti o exekucích, předloží kompletní dokumentaci a přehled svých bankovních účtů, ničeho takového nesplnil. Lze proto souhlasit se soudem prvního stupně, že v daném případě zcela absentují informace o majetkové situaci žalovaného, není totiž zřejmé, jaká je výše zůstatků na jeho bankovních účtech, jaká je celková výše dluhů, zda je žalovaný vlastníkem nemovitého a movitého majetku (a v jakém rozsahu), zda má vyživovací povinnost, případně je závislý na sociální pomoci od státu a v jakém rozsahu. Nelze ani pominout zjištění soudu prvního stupně o jeho podnikatelských aktivitách v několika obchodních společnostech, s čímž lze důvodně předpokládat i určitou finanční odměnu, aniž by se ze strany žalovaného jednalo o charitativní činnost. V této souvislosti lze rovněž poukázat na obsah e-mailové komunikace v období před podáním žaloby (z listopadu 2018) mezi zástupcem žalobce a žalovaným, ze které plyne, že žalovaný v rámci svých podnikatelských aktivit specifikoval několik investičních záměrů, na jejichž základě chtěl vyřešit své finanční závazky vůči žalobci.9. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků zdůraznil Nejvyšší soud ČR např. v usneseních ze dne 17.7.2017, sp.zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 19.8.2008, sp.zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 18.9.2013, sp.zn. 30 Cdo 2643/2013, ale rovněž Ústavní soud opakovaně akcentoval povinnost žadatele poskytnout úplný a přesný obraz o svých majetkových poměrech (usnesení ze dne 3.2.2016, sp. zn. I.ÚS 311/16).10. Lze proto shrnout, že žalovaný v předmětné věci neuvedl ničeho konkrétního ke svým majetkovým poměrům a ty ani neosvědčil žádnými listinami (s výjimkou pracovní smlouvy), čímž nesplnil výše uvedenou podmínku. Za daného stavu si nelze proto učinit ucelenou představu o výdělkových a majetkových poměrech žalovaného včetně veškerých závazků a s tím souvisejících výdajů.11. Na základě výše uvedeného odvolací soud neshledal splnění podmínek pro osvobození od soudního poplatku, a proto napadené usnesení jako věcně správné potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř.