12 Cmo 224/2021-115 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalovanému č. 2 osvobození od soudních poplatků za odvolání ve výši 15 050 Kč proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2.7.2021, č. j. 47 Cm 92/2020-68.2. Ve svém odůvodnění uvedl, že se nezabýval posouzením jedné z podmínek pro přiznání osvobození, a to, zda se nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, nýbrž pouze posouzením majetkových poměrů žalovaného č. 2. Soud uvedl, že žalovaný č. 2 pro účely rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků má nejen povinnost tvrzení rozhodných skutečností, tj. pravdivě a úplně vylíčit své majetkové poměry, ale i povinnost důkazní k osvědčení takových tvrzení. Žalovaný č. 2 uvedl, že je rozvedený, má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem ve výši 6 000 Kč, nemá příjmy z pracovního ani jiného obdobného poměru, je osobou samostatně výdělečnou s ročním příjmem 272 446 Kč, nepobírá žádné dávky, nevlastní majetek větší hodnoty. Měsíční nájemné představuje částku 10 000 Kč, měsíční splátky dluhu na zdravotním pojištění představují 3 000 Kč, měsíční splátky dluhu u , právnická osoba, . činí 3 000 Kč, výdaje na sociálním a zdravotním pojištění představují 4 981 Kč s tím, že od května do srpna 2021 neměl žádné příjmy a na účtech, ke kterým nemá přístup, je nulový zůstatek. Soud dospěl k závěru, že žalovaný č. 2 v Prohlášení o majetkových poměrech uvedl nepravdivé údaje, zejména nesdělil, kolik exekucí je vedeno na jeho osobu, které bankovní účty jsou postiženy exekucí a nevysvětlil, jakým způsobem bylo hrazeno nájemné za období, kdy byl bez finančních příjmů ( v případě, že jej uhradil, tak z jakých příjmů). Rovněž neobjasnil, jakým způsobem a z jakých prostředků jsou hrazeny jeho další životní potřeby, když po odečtu veškerých nákladů mu zbývá na měsíc 1 772,84 Kč. K výše uvedeným tvrzením však žalovaný č.2 nepředložil žádný listinný důkaz zejména ohledně vedení exekucí nebo existence bankovních účtů.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalovaný č.2 odvolání, ve kterém uvedl, že soud prvního stupně si mohl sám ověřit v centrální evidenci exekucí, zda jsou proti žalovanému č.2 vedena exekuční řízení. Pokud tak soud neučinil, pak je jeho přístup formalistický a rozhodnutí nepřezkoumatelné. V případě trvajících exekučních řízení pak žalovaný č. 2 nemůže nakládat se svými účty. Žalovaný č. 2 neuvedl, jakým způsobem hradil nájemné za období od května do srpna 2021, kdy byl bez příjmu, neboť na toto nebyl soudem tázán.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212, 212a o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti nebo zcela osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze jen výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a takové rozhodnutí musí být náležitě odůvodněno.6. Smyslem výše citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku znemožněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Důkazní břemeno ohledně prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudního poplatku tíží žadatele, který je povinen uvést rozhodné skutečnosti pro přiznání osvobození. Je třeba přihlédnout k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším okolnostem (včetně toho, zda se jedná o fyzickou nebo právnickou osobu). Jedním z předpokladů pro přiznání osvobození je i posouzení skutečnosti, zda se nejedná o svévolné či bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Z tohoto pohledu nelze úspěšnost odvolání žalovaného předjímat, je možné, že bude v odvolacím řízení úspěšný, vyloučen však není ani výsledek opačný. Výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedeném návrhu lze však považovat tento předpoklad za splněný.7. Zásadním předpokladem pro rozhodnutí soudu o osvobození od soudních poplatků je splnění povinnosti žadatele týkající se osvědčení jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrů. Povinnost k doložení rozhodných skutečností tíží žadatele, nikoli soud (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. Azs 343/2004-50 publikovaný pod č. 537/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).8. K výzvě soudu prvního stupně ze dne 23. 8. 2021, č. j. 47 Cm 92/2020-79 doručené dne 24. 8. 2021, aby žalovaný č. 2 předložil Prohlášení o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech, aby sdělil druh a výši svých příjmů za poslední tři kalendářní měsíce a předložil výpisy ze všech bankovních účtů za poslední tři kalendářní měsíce, žalovaný č. 2 v dopise ze dne 8. 9. 2021 uvedl, že k bankovním účtům nemá přístup z důvodu vedených exekucí s tím, že příjem za období od 05/2021 do 08/2021 činil 0 Kč. Z Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech vyplynulo, že hradí výživné na dvě děti ve 6 000 Kč, výše příjmu za poslední zdaňovací období představuje 272 446 Kč, nepobírá žádné dávky hmotného a sociálního zabezpečení, nemá jiné příjmy, nemá žádný nemovitý ani movitý majetek větší hodnoty, hradí dluhy vůči zdravotní pojišťovně (245 000 Kč) v měsíčních splátkách po 3 000 Kč a dále vůči , právnická osoba, . (100 000 Kč) v měsíčních splátkách po 3 000 Kč, měsíční výdaje na sociální pojištění představují částku 2 588 Kč a na zdravotní pojištění představují částku 2 393 Kč s tím, že měsíční nájemné činí 10 000 Kč.9. Je třeba konstatovat, že žalovaný č. 2 setrval na svých skutkových tvrzeních, aniž je doložil jediným listinným důkazem.10. Z výpisu z obchodního rejstříku odvolací soud zjistil, že žalovaní č. 2 a č. 3 jsou jednateli ve společnosti , právnická osoba, . s předmětem podnikání výroba, obchod a služby a dále hostinská činnost s tím, že společníky jsou žalovaná č. 1 a žalobkyně.11. Z výpisu ze živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný č. 2 od 28. 7. 2008 má oprávnění podnikat v oblasti zprostředkování obchodu a služeb, velkoobchodu a maloobchodu, poskytování software a v poradenství v oblasti informačních technologií, ve zpracování dat, hostingové a související činnosti a webových portálech, v poradenské a konzultační činnosti, ve zpracování odborných studií a posudků, v přípravě a ve vypracování technických návrhů, grafických a kreslířských pracích, v reklamní činnosti, marketingu a v mediálním zastoupení, v překladatelské a tlumočnické činnosti a od 3. 3. 2020 v nákupu, prodeji, správě a údržbě nemovitostí.12. Z hlediska posouzení majetkových poměrů žalovaného č. 2 se odvolací soud ztotožnil s přijatými závěry soudu prvního stupně. Lze souhlasit, že v daném případě zcela absentují objektivní informace získané z nezávislých zdrojů o majetkové situaci žalovaného č. 2. Není totiž zřejmé, jaká je výše zůstatků na jeho bankovních účtech, jaká je celková výše dluhů, zda je žalovaný č. 2 vlastníkem nemovitého a movitého majetku (a v jakém rozsahu). Vzhledem k tomu, že žalovaný č. 2 je osobou samostatně výdělečně činnou v poměrně širokém rozsahu podnikání (od března 2020 v nákupu, prodeji, správě a údržbě nemovitostí) a nepředložil za poslední tří zdaňovací období žádné účetní doklady, nelze žádným způsobem ověřit příjmy z jeho podnikatelské činnosti.13. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků zdůraznil Nejvyšší soud ČR např. v usneseních ze dne 17. 7. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 19.8.2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, ale rovněž Ústavní soud opakovaně akcentoval povinnost žadatele poskytnout úplný a přesný obraz o svých majetkových poměrech ( usnesení ze dne 3.2.2016, sp. zn. I.ÚS 311/16).14. Lze proto shrnout, že žalovaný č. 2 v předmětné věci neuvedl ničeho konkrétního ke svým majetkovým poměrům a ty ani neosvědčil žádnými listinami, čímž nesplnil výše uvedenou podmínku. Za daného stavu si nelze proto učinit ucelenou představu o majetkových poměrech žalovaného č. 2 včetně veškerých závazků a s tím souvisejících výdajů.15. Vzhledem k tomu, že veškeré tvrzené pravidelné měsíční výdaje představují cca 27 000 Kč a průměrný měsíční příjem činí cca 22 700 Kč (vycházeje z posledního zdaňovacího období), žalovaný č. 2 nevysvětlil, z jakých zdrojů hradí výše uvedený rozdíl a další nezbytné životní výdaje na stravu, dopravu, ošacení, telefon, el. energii v domácnosti apod. Nebylo rovněž tvrzeno ani osvědčeno, že žalovaný č. 2 patří do kategorie osob závislých na sociální pomoci od státu.16. Závěrem odvolací soud konstatuje, že žalovaný č. 2 je zastoupen advokátem, s čímž jsou nepochybně spojeny určité finanční výdaje, přičemž samotná výše soudního poplatku (15 050 Kč) je ve směnečném sporu poměrně nízká, a lze proto důvodně předpokládat, že