12 Cmo 225/2021-120 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalovanému č. 3 osvobození od soudních poplatků za odvolání ve výši 15 050 Kč proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2021, č. j. 47 Cm 92/2020-68.2. Ve svém odůvodnění uvedl, že se nezabýval posouzením jedné z podmínek pro přiznání osvobození, a to, zda se nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, nýbrž pouze posouzením majetkových poměrů žalovaného č. 3. Soud uvedl, že žalovaný č. 3 pro účely rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků má nejen povinnost tvrzení rozhodných skutečností, tj. pravdivě a úplně vylíčit své majetkové poměry, ale i povinnost důkazní k osvědčení takových tvrzení. Žalovaný č. 3 uvedl, že je rozvedený, má vyživovací povinnost ke třem dětem ve výši 8 500 Kč, nemá žádné příjmy, nemá žádný majetek větší hodnoty, nemá žádné dluhy, nemá žádné výdaje na daně, sociální a zdravotní pojištění, místní poplatky, hypotéky ani nájemné s tím, že ostatní body Prohlášení zůstaly nevyplněny. Soud prvního stupně vyhodnotil Prohlášení jako částečně vyplněné pouze v rozsahu rodinného stavu, vyživovací povinnosti a „nulových příjmů“. Zejména neuvedl, zda je pracovním poměru nebo osobou samostatně výdělečně činnou, zda pobírá některé dávky hmotného a sociálního zabezpečení a zejména pak, jakým způsobem získává prostředky na uspokojování základních životních potřeb, případně zda jej vyživuje jiná osoba.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalovaný č.3 odvolání, ve kterém uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné, neboť z jeho obsahu nevyplývá, na základě jakých skutečností soud dovodil, že žalovaný č.3 je schopen uhradit soudní poplatek. Žalovaný č. 3 vyplnil Prohlášení pravdivě a úplně a nemohl dovodit, jaké skutečnosti budou pro soud významné. Doplnil, že není zaměstnancem, podnikatelem ani osobou samostatně výdělečně činnou a nepobírá žádné dávky hmotného ani sociálního zabezpečení s tím, že na ostatní skutečnosti ohledně uspokojování základních životních potřeb a jeho bydlení nebyl soudem tázán.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212, 212a o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti nebo zcela osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze jen výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a takové rozhodnutí musí být náležitě odůvodněno.6. Smyslem výše citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku znemožněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Důkazní břemeno ohledně prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudního poplatku tíží žadatele, který je povinen uvést rozhodné skutečnosti pro přiznání osvobození. Je třeba přihlédnout k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším okolnostem (včetně toho, zda se jedná o fyzickou nebo právnickou osobu). Jedním z předpokladů pro přiznání osvobození je i posouzení skutečnosti, zda se nejedná o svévolné či bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Z tohoto pohledu nelze úspěšnost odvolání žalovaného předjímat, je možné, že bude v odvolacím řízení úspěšný, vyloučen však není ani výsledek opačný. Výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedeném návrhu lze však považovat tento předpoklad za splněný.7. Zásadním předpokladem pro rozhodnutí soudu o osvobození od soudních poplatků je splnění povinnosti žadatele týkající se osvědčení jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrů. Povinnost k doložení rozhodných skutečností tíží žadatele, nikoli soud (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. Azs 343/2004-50 publikovaný pod č. 537/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).8. K výzvě soudu prvního stupně ze dne 23. 8. 2021, č. j. 47 Cm 92/2020-79 doručené dne 24. 8. 2021, aby žalovaný č. 3 předložil Prohlášení o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech, aby sdělil druh a výši svých příjmů za poslední tři kalendářní měsíce a předložil výpisy ze všech bankovních účtů za poslední tři kalendářní měsíce, žalovaný č. 3 v dopise ze dne 8. 9. 2021 uvedl, že nemá bankovní účty a příjmy za období od 05/2021 do 08/2021 činí 0 Kč. Z Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech vyplynulo, že hradí výživné na tři děti ve výši 8 500 Kč, není v pracovním poměru, nemá žádné příjmy, nepobírá žádné dávky hmotného a sociálního zabezpečení, nemá žádný nemovitý ani movitý majetek větší hodnoty, nehradí daně, sociální ani zdravotní pojištění, místní poplatky, nájemné ani splátky hypotéky.9. Je třeba konstatovat, že žalovaný č. 3 setrval na svých skutkových tvrzeních, aniž je doložil jediným listinným důkazem.10. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, . odvolací soud zjistil, že žalovaní č. 2 a č. 3 jsou jejími jednateli s předmětem podnikání výroba, obchod a služby a dále hostinská činnost s tím, že společníky jsou žalovaná č. 1 a žalobkyně.11. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, . odvolací soud zjistil, že žalovaný č. 3 je jedním ze dvou společníků.12. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, odvolací soud zjistil, že žalovaný č. 3 je jedním ze dvou jednatelů a společníků této společnosti.13. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že žalovaný č. 3 vykonává funkci předsedy představenstva této společnosti.14. Z výpisu ze živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný č. 3 od 23. 9. 2004 má oprávnění podnikat v oblasti hostinské činnosti a od 1. 9. 2004 v maloobchodu provozovaném mimo řádné provozovny.15. Z hlediska posouzení majetkových poměrů žalovaného č. 3 se odvolací soud ztotožnil s přijatými závěry soudu prvního stupně. Lze souhlasit, že v daném případě zcela absentují objektivní informace získané z nezávislých zdrojů o majetkové situaci žalovaného č. 3. I za předpokladu, že žalovaný č. 3 nemá finanční prostředky na žádném bankovním účtu, nýbrž pouze v hotovosti, neuvedl, jaké jsou zdroje jeho příjmů, zejména pak, jaké jsou výnosy z jeho podnikatelské činnosti a jaké pobírá odměny za výkon funkce statutárního orgánu ve výše uvedených společnostech. Vzhledem k tomu, že žalovaný č. 3 je osobou samostatně výdělečně činnou, nepředložil za poslední tři zdaňovací období žádné účetní doklady. Rovněž není zřejmé, jaká je celková výše dluhů, zda je žalovaný č. 3 vlastníkem nemovitého a movitého majetku (a v jakém rozsahu) vzhledem k tomu, že žalovaný č. 3 s výjimkou vyživovací povinnosti ničeho dalšího v Prohlášení neuvedl.16. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků zdůraznil Nejvyšší soud ČR např. v usneseních ze dne 17. 7. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 19.8.2008, sp.zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 18.9.2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, ale rovněž Ústavní soud opakovaně akcentoval povinnost žadatele poskytnout úplný a přesný obraz o svých majetkových poměrech ( usnesení ze dne 3.2.2016, sp. zn. I.ÚS 311/16).17. Lze proto shrnout, že žalovaný č. 3 v předmětné věci neuvedl ničeho konkrétního ke svým majetkovým poměrům a ty ani neosvědčil žádnými listinami, čímž nesplnil výše uvedenou podmínku. Za daného stavu si nelze proto učinit ucelenou představu o majetkových poměrech žalovaného č. 3 včetně veškerých závazků a s tím souvisejících výdajů.18. Žalovaný č. 3 nevysvětlil, z jakých finančních zdrojů hradí náklady na bydlení včetně el. energie, výdaje na stravu, dopravu, ošacení, telefon, apod. Nebylo rovněž tvrzeno ani osvědčeno, že žalovaný č. 2 patří do kategorie osob závislých na sociální pomoci od státu.19. Závěrem odvolací soud konstatuje, že žalovaný č. 3 je zastoupen advokátem, s čímž jsou nepochybně spojeny určité finanční výdaje, přičemž samotná výše soudního poplatku (15 050 Kč) je ve směnečném sporu poměrně nízká, a lze proto důvodně předpokládat, že je v možnostech žalovaného č. 3 takový poplatek uhradit.20. Na základě výše uvedeného odvolací soud neshledal u žalovaného č. 3 splnění podmínek pro osvobození od soudního poplatku, a proto napadené usnesení jako věcně správné potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř.