12 Cmo 292/2020-152 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni směnečnou sumu ve výši 137 718 Kč se 6 % úrokem od 16. 1. 2019 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 459 Kč a dále směnečnou sumu ve výši 1 000 000 Kč se 6 % úrokem od 21. 1. 2019 do zaplacení a odměnou ve výši 3 333 Kč (výrok I.) a náhradu nákladů řízení ve výši 65 521 Kč (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně, podnikající původně pod obchodní firmou , právnická osoba, , se dvěma žalobními návrhy spojenými následně ke společnému řízení domáhala zaplacení shora uvedených pohledávek ze dvou směnek vlastních, vystavených v , adresa, dne 11. 12. 2018 společností , Anonymizováno, , IČO , Anonymizováno, (dále jen „, Anonymizováno, “) a obsahujících bezpodmínečný slib výstavce zaplatit žalobkyni jako remitentovi dne 20. 1. 2019 směnečný peníz 1 000 000 Kč a dne 15. 1. 2019 směnečnou sumu 137 718 Kč. Obě směnky avaloval žalovaný.2. Žalobě bylo vyhověno směnečnými platebními rozkazy ze dne 24. 5. 2019, č. j. 76 Cm 86/2019-12 a 76 Cm 85/2019-12, které byly zrušeny pro jejich nedoručení žalovanému. Ve svém vyjádření ze dne 3. 6. 2020 žalovaný uvedl, že „žalobu neuznává“. Rozporoval, že by směnky byly vystaveny v , adresa, , neboť předvyplněné a nepodepsané směnky zaslala žalobkyně žalovanému k podpisu e-mailem. Žalovaný si nevzpomíná, zda směnky podepsal, originály směnek ani neviděl. Připustil, že podepsal „nějaké listiny“, které obdržel e-mailem od žalobkyně, a to pod tlakem okolností, kdy žalobkyně nechtěla zahájit montáž dodávaných elementů ve sjednaném termínu, přičemž za řádnou a včasnou montáž žalovaný odpovídal jako projektant , Anonymizováno, investorovi. Dále namítl, že směnky neobsahují jednoznačnou identifikaci výstavce (jeho identifikačním číslem) a rukojemské prohlášení je neplatné, neboť nenavazuje na směnečné prohlášení výstavce. Směnky měly sloužit k úhradě faktury č. , Anonymizováno, vystavené dne 28. 11. 2018 na částku 1 263 676 Kč a faktury č. , Anonymizováno, vystavené dne 22. 8. 2018 na částku 137 718 Kč. Obě faktury byly vystaveny na společnost , právnická osoba, . (dále jen „, Anonymizováno, “). Z kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jako zadavatelem a uvedenou společností jako objednatelem na montáž konstrukce zastřešení a pevných oken pro , Anonymizováno, investora vyplývala platební povinnost. Výstavce směnek (společnost , Anonymizováno, , jejímž byl žalovaný jednatelem), byl pouze projektantem. Žalobkyně nesplnila závazek z kupní smlouvy řádně a včas, když dodávka objednaných elementů byla vadná. Směnky měly fakticky sloužit k vymožení úhrad tak, aby se žalobkyně vyhnula sporu s objednatelem z odpovědnosti za vady. Mezi žalobkyní a výstavcem směnek ani mezi žalobkyní a žalovaným nebyl žádný závazkový vztah, který by mohl být zajištěn směnkami. Šlo o zneužití práva ze strany žalobkyně, když formálně platné směnky zajišťovaly neexistující kauzu mezi výstavcem a remitentem. Žalovaný dále odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. ÚS 290/15. V podání ze dne 18. 6. 2020 dále uvedl, že pravost svých podpisů na směnkách nezpochybňuje, směnky však podepsal pod nátlakem žalobkyně, která tím podmínila zahájení montáže, za níž odpovídal , Anonymizováno, investorovi jako projektant dodávaných elementů. V této souvislosti podepsal také uznání dluhu.3. Žalobkyně uvedla, že předmětné práce nebyly vykonávány pro společnost , Anonymizováno, , ale pro společnost , Anonymizováno, , které byl žalovaný jednatelem. Z důvodu řádného neplacení faktur byla žalobkyně ochotna v plnění objednaných prací pokračovat až po uznání dluhu a podpisu směnek. Žalovaný přistoupil na plnění splátkového kalendáře, následně však zůstal nekontaktní. Práce byly prováděny řádně, pokud žalobkyně odmítla dokončení určitých prací, bylo to proto, že faktury nebyly řádně uhrazeny. Dále uvedla, že v první fázi zakázky u ní poptávala společnost , Anonymizováno, , v průběhu přípravy zakázek však vyšlo najevo, že tato společnost je pouze prostředníkem mezi žalobkyní a společností , Anonymizováno, . Mělo se jednat o „prázdnou schránku“, sloužící k přefakturování nákladů. Z důvodu jistoty se žalobkyně domluvila se žalovaným, že objednatelem bude přímo , Anonymizováno, . Faktura, na níž žalovaný odkazuje, byla stornována a zaúčtována na společnost , Anonymizováno, .4. Na základě provedeného dokazování (spornými směnkami, uznáním dluhu, e-mailovou komunikací mezi , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , cenovou nabídkou, fakturami č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , opravným daňovým dokladem č. , Anonymizováno, , předžalobní výzvou, výpovědí svědka , Anonymizováno, ) soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně byla v období roku 2018 v obchodním vztahu se společnostmi , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Jednatelem společnosti , Anonymizováno, byl v předmětné době žalovaný, jednatelem společnosti , Anonymizováno, byl jeho , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Nejdříve žalobkyně spolupracovala se společností , Anonymizováno, , v průběhu přípravy zakázek se objednatelem stala společnost , Anonymizováno, . Z důvodu zajištění závazku byly dne 11. 12. 2018 vystaveny společností , Anonymizováno, na řad žalobkyně dvě směnky, avalované žalovaným, a to na částku 1 000 000 Kč splatnou dne 20. 1. 2019 a na částku 137 000 Kč splatnou dne 15. 1. 2019. Současně byl společností , Anonymizováno, uznán dluh vůči žalobkyni ve výši 1 401 394 Kč. Na tento dluh nebylo ničeho uhrazeno, proto se žalobkyně domáhala zaplacení předmětných směnek u soudu.5. Při právním posouzení věci vyšel soud z ust. čl. I § 75, § 28 odst. 1 a 2, § 78, § 48 odst. 1, § 30 – 32 a § 17 ZSŠ. Uvedl, že předložené směnky obsahují veškeré náležitosti vyžadované čl. I § 75 ZSŠ pro platnou vlastní směnku a ztělesňují přímý, nesporný a abstraktní závazek žalovaného k zaplacení sumy, která je na nich uvedena. K námitce, že směnky neobsahují jednoznačnou identifikaci výstavce, soud s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2000, sp. zn. 5 Cmo 342/2000 uzavřel, že základem legitimace k výkonu práv ze směnek je údaj obchodní firmy, naproti tomu identifikační číslo nebo sídlo a jiné údaje jsou vedlejší a na směnce mají jen pomocný význam. K námitce neplatnosti směnečného rukojemství z důvodu jeho umístění na směnce soud uvedl, že podpis žalovaného byl umístěn na líci směnek při levém okraji, což je tradiční umístění podpisů avalistů na směnce. Nelze mít pochybnosti o tom, že osoba podepsaná v levé části na líci směnek podepsala směnky v postavení směnečného rukojmí.6. Dále soud dovodil, že v daném případě náležejí žalovanému námitky ze vztahu výstavce k remitentovi. Jako jednatel výstavce směnek si musel být vědom toho (z jednání, která vedl jako statutární orgán výstavce), zda byla uzavřena směnečná dohoda při vystavení směnek, tedy za jakým účelem byly směnky vystaveny a za jakých podmínek mohou být použity a proplaceny. Soud se proto zabýval námitkou neexistence kauzy směnek. S odkazem na závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1114/2010 uvedl, že taková námitka nemůže být z povahy věci založena na jiném tvrzení, než že byla směnka žalovaným směnečným dlužníkem vystavena, aniž pro to byl jakýkoliv důvod (jinak řečeno, na tvrzení, že mezi dlužníkem a prvním majitelem směnek nikdy neexistoval žádný vlastní mimosměnečný vztah, na jehož základě by byla směnka vystavena). Jiné skutečnosti týkající se vlastních vztahů účastníků pak již nemůže směnečný dlužník v námitkovém řízení uplatňovat. V dané situaci, kdy se žalobkyně a výstavce směnek dohodli, že k zajištění pohledávek vzniklých z neuhrazených faktur budou vystaveny směnky, respektive uzavřena dohoda o uznání dluhu, nelze rozumně uvažovat o tom, že by směnky zajišťovaly neexistující kauzu. Kauzu, kterou tyto směnky zajišťovaly, žalovaný uspokojivě vylíčil.7. Protože námitky žalovaného nebyly prokázány, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalobkyně.8. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popř. změněn tak, že žaloba bude zamítnuta. Zdůraznil, že od počátku řízení namítal, že obě směnky mají krýt neexistující kauzu mezi remitentem (žalobkyní) a výstavcem (společností , Anonymizováno, ), mezi nimiž neexistoval žádný závazkový vztah, jehož plnění by mohlo být zajištěno směnkami. Na tomto základě žalovaný tvrdil a prokazoval, že obě směnky ve skutečnosti zajišťují pohledávky, které reálně mezi účastníky neexistují, resp. existují mezi žalobkyní a třetí osobou (společností , Anonymizováno, ). Namítal rovněž, že ze strany žalobkyně jde o zneužití institutu směnky a institutu uznání dluhu a použití směnek je nemravné. Odvolatel soudu prvního stupně vytkl, že sice připustil jeho kauzální námitky, fakticky se však jimi řádně nezabýval. Skutkové závěr