12 Cmo 61/2021-157 — Vrchní soud v Praze

1. Výrokem I. napadeného usnesení soud prvního stupně nepřiznal žalovanému 1) osvobození od soudních poplatků, výrokem II. nepřiznal osvobození od soudních poplatků žalované 2).2. V odůvodnění uvedl, že žádosti o osvobození oba žalovaní podali v návaznosti na výzvu soudu k zaplacení soudního poplatku z odvolání proti rozsudku č. j. 44 Cm 53/2019-97 ze dne 20. 5. 2020, jímž byl vůči nim ponechán v platnosti soudem vydaný směnečný platební rozkaz.3. Soud vyzval oba žalované k předložení vyplněného majetkového prohlášení a daňových přiznání, doložení vlastnictví nemovitostí, vozidel, obchodních podílů, cenných papírů, stavu bankovních účtů a veškerého dalšího zpeněžitelného majetku vyšší hodnoty. Z majetkového prohlášení žalované 2) soud zjistil, že sdílí společnou domácnost s nezletilým synem a žalovaným 1), není zaměstnána. Výdělek manžela činí 18 500 Kč. Má závazky ze tří půjček v celkové výši 50 740 Kč. Mezi výdaji uvedla nájemné 15 000 Kč a poplatky za odpad ve výši 2 000. Žádné další listiny soudu nepředložila.4. Soud prvního stupně odkázal na zákonné předpoklady, vymezené v ust. § 138 o. s. ř., za nichž lze účastníku přiznat osvobození od soudních poplatků, na účel této zákonné úpravy a skutečnosti, k nimž při posuzování majetkových poměrů přihlíží. Zdůraznil, že osvědčit majetkové poměry a tím předpoklady moderace je vždy povinen žadatel. Tuto povinnost žalovaní nesplnili. Žalovaný 1) na výzvu soudu vůbec nereagoval. Žalovaná 2) své majetkové poměry neosvědčila dostatečně, neboť listiny požadované soudem nedoložila. Předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků dle ust. § 138 o. s. ř. neshledal splněny.5. Oba žalovaní napadli usnesení včas podaným odvoláním, v němž navrhli, aby odvolací soud usnesení změnil a přiznal jim plné osvobození od soudních poplatků. Své majetkové poměry soudu řádně doložili. Z vyplněného formuláře majetkového prohlášení vyplývá, že jsou sociálně slabí, bydlí v nájemním bytě, žalovaná 2) je bez zaměstnání a žalovaný 1) má příjem 18 500 Kč. Nedisponují tedy finančními prostředky na úhradu poplatkové povinnosti, která u každého ze žalovaných činí 28 488 Kč. Pokud shledal soud prvního stupně žádost žalované 2) nedostatečnou, měl ji vyzvat k jejímu doplnění. Namísto tohoto žádost zamítl.6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.7. Předpoklady, za nichž lze účastníku přiznat osvobození od soudních poplatků, upravuje ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může předseda senátu na návrh přiznat účastníku zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Účelem citované právní úpravy je eliminovat situaci, kdy by v důsledku majetkových poměrů byl účastník vyloučen z realizace svého Ústavou a zákony garantovaného práva na přístup k soudu. Poplatková povinnost účastníku vzniká ze zákona, zcela nezávisle na jeho majetkové situaci a musí ji splnit, i když finanční prostředky nemá.8. Z citovaného ustanovení vyplývá, že soud účastníka řízení může osvobodit od soudních poplatků, jsou-li kumulativně splněny dvě podmínky. První z nich je, že se ze strany účastníka nesmí jednat o bezúspěšné či svévolné uplatňování práva. Druhou jsou nepříznivé osobní, majetkové a výdělkové poměry účastníka, vylučující na straně účastníka možnost úhrady vyměřeného soudního poplatku.9. Protože úspěšnost podaného odvolání proti rozsudku nelze v daném stádiu řízení předjímat a současně nelze ani dovozovat, že podané odvolání je svévolným a zřejmě bezúspěšným bráněním práva, lze pro účel rozhodování o moderaci poplatkové povinnosti první z předpokladů považovat za splněný.10. Druhý předpoklad však za splněný považovat nelze. Žalovaný 1), ač vyzván, o svých majetkových poměrech soudu nesdělil vůbec nic. Možnost jejich posouzení tak zcela eliminoval. V majetkovém prohlášení žalované 2) je pouze uveden ničím nedoložený údaj, že , Anonymizováno, pobírá mzdu od , Anonymizováno, ve výši 18 500 Kč. Žalovaná 2) pak soudu své majetkové poměry nevyjevila úplně, způsobem umožňujícím soudu jejich posouzení. Žalovaná 2) nepředložila žádnou ze soudem požadovaných listin. Nedoložila stav bankovního účtu ani neuvedla, že by žádný neměla. Z jí předloženého majetkového prohlášení vyplývá, že má závazky z půjček, na které měsíčně splácí 2 200 Kč. Za situace, kdy žalovaná 2) nemá žádný příjem a neuvedla, že by pobírala některou ze sociálních dávek, při tvrzené, byť nedoložené výši jediného příjmu 18 500 Kč na tři osoby, sdílející společnou domácnost je jen s ohledem na výši nájemného 15 000 Kč a splátek půjček 2 200 Kč zřejmá neúplnost údajů o majetku žalované 2). Výše nájemného a splátek dosahuje téměř tvrzené výše jediného příjmu společné domácnosti. Z nějakých zdrojů žalovaná 2) ovšem musí hradit také další běžné životní náklady své a svého syna (strava, ošacení, doprava). Ty ovšem nijak nedoložila. Z důvodů shora vyložených odvolací soud usnesení předpoklady pro změnu napadeného usnesení neshledal a proto je v celém rozsahu podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.