14 Cmo 140/2021-61 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o zrušení společnosti , Anonymizováno, /dále jen „společnost“/, nařídil její likvidaci (výrok I.), likvidátorem společnosti jmenoval , Anonymizováno, , IČO , Anonymizováno, , sídlem , Anonymizováno, (výrok II.), společnosti uložil povinnost zaplatit na účet soudu prvního stupně soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok III.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).2. Proti tomuto usnesení podala účastnice 2/ odvolání, v němž poukázala na svou neutěšenou finanční situaci (jejím příjmem je důchod ve výši 7 978 Kč), nepříznivý zdravotní stav (je po těžké operaci páteře), s tím, že (s ohledem na uvedené) není schopna soudní poplatek zaplatit.3. Z obsahu podaného odvolání (včetně jeho doplnění k výzvě soudu) je zřejmé, že účastnice 2/ brojí (pouze) proti výroku, jímž byla společnosti uložena povinnost zaplatit státu soudní poplatek.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací tedy (primárně) posuzoval, zda je odvolatelka v poměrech projednávané věci osobou oprávněnou k podání předmětného odvolání.5. Podle § 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/ účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.6. Podle § 218 písm. b) o. s. ř. v platném znění odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.7. K podání odvolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (mutatis mutandis srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003, jež jsou veřejnosti přístupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).8. Při posuzování subjektivní přípustnosti odvolání pak tedy nelze přehlédnout, že odvolatelce nebyla odvoláním napadeným výrokem uložena (poplatková) povinnost, nepřísluší ji proto jakkoliv proti (společnosti) uložené poplatkové povinnosti brojit. Jinak řečeno rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku se nedotýká poměrů odvolatelky, a proto podané odvolání není subjektivně přípustné9. Odvolací soud proto odvolání účastnice 2/ dle § 218 písm. b) o. s. ř. za současné aplikace § 218c odmítl.10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 23 z. ř. s., v situaci, kdy účastníkům žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.