14 Cmo 202/2021-34 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením přiznal likvidátoru zaniklé společnosti , adresa, /dále jen „společnost“/ , Anonymizováno, odměnu za provedenou likvidaci společnosti ve výši 8 000 Kč a náhradu hotových výdajů likvidace ve výši 3 938 Kč, která je zcela pokryta poskytnou zálohou. Současně rozhodl o tom, že s ohledem na poskytnutou zálohu je likvidátor povinen vrátit soudu nevyužitou část z poskytnuté zálohy na hotové výdaje ve výši 2 062 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení.2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 7 odst. 1 a 2 a § 9 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob /dále jen „nařízení“/ tak, že si likvidátor musel vyhledávat sám potřebné dokumenty a podklady pro provedení likvidace bez součinnosti s likvidovanou společností, a proto mu soud přiznal odměnu ve výši 8 000 Kč. Co do náhrady hotových výdajů likvidace soud prvního stupně vyšel z likvidátorem předloženého a doloženého soupisu nákladů, které činí 3 938 Kč. Jelikož byla likvidátorovi vyplacena záloha ve výši 6 000 Kč, která co do výše 3 938 Kč pokryla hotové výdaje likvidátora, soud proto uložil likvidátorovi nespotřebovanou část zálohy vrátit státu.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor odvolání, navrhuje, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně v části výroku týkajícího se odměny likvidátora tak, že se likvidátorovi přiznává odměna ve výši 10 000 Kč.4. Odvolatel nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že odměna likvidátora v přiznané výši 8 000 Kč odpovídá náročnosti provedených úkonů při likvidaci. Odvolatel vytýká soudu prvního stupně, že napadené rozhodnutí řádně neodůvodnil, když nevyhověl návrhu na přiznání odměny za výkon činnosti likvidátora v nárokované výši 10 000 Kč a přiznal toliko 8 000 Kč, čímž se navíc výrazně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Vrchního soudu v Praze, který za provedení obdobných likvidací pravidelně přiznává 10 000 Kč. Odvolatel jmenovitě vypočítává úkony, které při provedení likvidace společnosti učinil, s tím, že celkem jde o cca 40 hodin práce. Přiznaná odměna ve výši 8 000 Kč (před zdaněním a odvody) se tak pohybuje na úrovni méně kvalifikovaných činností, neodpovídá odborné kvalifikaci likvidátora, ani míře jeho odpovědnosti a rizikům plynoucích z výkonu této funkce. K tomu odvolatel dodává, že ačkoliv je odměna likvidátora posuzována jako závislá činnost (je tedy z daňového hlediska posuzována jako příjem z pracovního poměru), není odpovědnost likvidátora (na rozdíl od zaměstnanců) za případnou majetkovou škodu či nemajetkovou újmu nikterak limitovaná.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (§ 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Z konečné zprávy o průběhu likvidace ze dne 14. dubna 2021 založené likvidátorem do sbírky listin obchodního rejstříku dne 20. dubna 2021 se podává, že společnost je nekontaktní, i přes výzvy likvidátora neposkytla účetnictví ani další potřebnou součinnost. Společnost již delší dobu nevyvíjí žádnou podnikatelkou činnost. Oznámení o vstupu společnosti do likvidace odvolatel zveřejnil v Obchodním věstníku ve dnech 25. dubna 2018 a 9. května 2018 a současně vyzval věřitele likvidované společnosti, aby ve stanovené lhůtě přihlásili své pohledávky. Z dostupných zdrojů a registrů bylo likvidátorem zjištěno, že společnost nevlastní žádný movitý ani nemovitý majetek a na základě výzev věřitelům a příslušným orgánům nebyly likvidátorem zjištěny ani žádné pohledávky za třetími osobami. Likvidační zůstatek společnosti má nulovou hodnotu. Společnost zanikla výmazem z obchodního rejstříku dne 20. dubna 2021.7. Podle § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/, odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.8. V poměrech projednávané věci byl odvolatel jmenován likvidátorem společnosti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2017, č. j. 83 Cm 6/2017 - 6.9. Dle § 7 odst. 1 nařízení skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč, dle odst. 2 hradí-li stát odměnu likvidátora, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z likvidačního zůstatku.10. Podle právě citovaného § 7 odst. 1 nařízení v situaci, která nastala v poměrech projednávané věci, kdy likvidační zůstatek nedostačuje k úhradě odměny likvidátora, činí odměna likvidátora 1 000 Kč. Zvýšení této odměny záleží na okolnostech případu. V dané věci jde o typově jednodušší případ likvidace, kdy daná obchodní společnost existuje jen formálně bez jakéhokoliv zjištěného majetku, tedy s nulovým likvidačním zůstatkem, s jednoduchou vlastnickou strukturou. Odvolateli je třeba přisvědčit v tom, že v takovýchto případech se rozhodovací praxe odvolacího soudu ustálila na odměně likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců ve výši 10 000 Kč (viz např. usnesení ze dne 27. března 2017, sp. zn. 7 Cmo 74/2016, ze dne 1. března 2018, sp. zn. 14 Cmo 396/2017, či ze dne 6. září 2018, sp. zn. 14 Cmo 267/2018). Nařízením stanovená základní výše odměny 1 000 Kč není v takovýchto případech odpovídající.11. Podle odvolacího soudu je totiž třeba mít na zřeteli, že insolvenční správce musí splňovat řadu kvalifikačních předpokladů a dalších podmínek pro výkon této činnosti, vyplývajících zejména ze zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, vyhlášky č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců, nyní i vyhlášky č. 121/2019 Sb., o materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčního správce. Počítá-li § 191 odst. 4 o. z. se záložní možností jmenování insolvenčního správce do funkce likvidátora, pak jistě při vědomí shora uvedených souvislostí, které je následně třeba zohlednit při stanovení výše jeho odměny.12. Na druhou stranu je třeba při stanovení výše odměny likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců v rozpětí daném § 7 odst. 1 nařízení ponechat dostatečný prostor pro zohlednění náročnosti likvidace v konkrétním případě. Maximální výši odměny likvidátora 20 000 Kč bude na místě přiznat u nejsložitějších likvidací s rozsáhlým majetkem, velkým množstvím věřitelů, složitou vlastnickou strukturou společnosti, vedenými soudními spory, náročným vypořádáváním likvidační podstaty, atd. O podobný případ ale v poměrech projednávané věci nejde. Jak už odvolací soud zmínil, jde o typově jednoduchou likvidaci jen formálně existující společnosti bez majetku. Odvolací soud neshledal důvod k odchýlení se od výše popsané ustálené vlastní rozhodovací praxe. Jako přiměřenou výši odměny likvidátora odvolací soud i v této věci považuje částku 10 000 Kč.13. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném prvním odstavci výroku, kterým bylo rozhodováno o odměně likvidátora, jen co do výše odměny likvidátora (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), jinak v této části výroku usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).