14 Cmo 249/2020-0 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na výmaz společnosti , Jméno advokáta, /dále jen „společnost“/z obchodního rejstříku.2. Své rozhodnutí soud prvního stupně s odkazem na § 82 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů /dále jen „z. v. r.“/, odůvodnil tím, že společnost nebyla zrušena rozhodnutím soudu, jak vyžaduje zmíněné ustanovení zákona, ale rozhodnutím jediného společníka. Výmaz společnosti na základě předloženého prohlášení likvidátora podle § 82 z. v. r. je tedy vyloučen.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení změnil tak, že návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku vyhoví.4. Odvolatelka soudu prvního stupně vytýká formalistický výklad § 82 z. v. r. Podle odvolatelky soud přikročí ke krajní možnosti jmenování likvidátora z řad insolvenčních správců v případě, kdy likvidace společnosti nemůže proběhnout standardním způsobem, a to např. když společnost nemá statutární orgán, statutární orgán je nečinný a neplní své povinnosti atd. Ve většině takových případů se jedná o zadlužené společnosti bez jakéhokoliv majetku a bez jakýchkoliv dokladů. Striktní výklad § 82 z. v. r. by vedl k nemožnosti „zrušení“ společností, které byly zrušeny rozhodnutím jediného společníka, ale likvidátor byl jmenován soudem z řad insolvenčních správců. Ke standardnímu „zrušení“ společnosti je totiž vyžadován souhlas správce daně, ovšem v případě existence daňových nedoplatků (jako v tomto případě) správce daně souhlas neudělí. Podá-li likvidátor návrh na prohlášení konkursu, nebude mít z čeho zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v řádu desítek tis. Kč, když soudy prostředky na zaplacení zálohy neposkytují. Soudem jmenovaný likvidátor odvede v případě „prázdné společnosti“ stejnou práci, jako insolvenční správce, avšak s odměnou obvykle kolem 10 tis. Kč. Smyslem § 82 z. v. r. je právě vyřešení takovýchto likvidací. Neexistuje právní ani společenský důvod, proč by dobrovolná likvidace - následně pro rozličné důvody „překlopená“ do nedobrovolné likvidace - měla být likvidací neukončitelnou z důvodu reálně nesplnitelných požadavků. Není účelné ponechávat nezrušené společnosti v režimu jakési „klinické smrti“, kdy jsou „naživu“ udržovány reálně nedůvodným nesouhlasem orgánů finanční správy.5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Podle § 82 z. v. r.:(1) Jestliže za právnickou osobu zrušenou rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci podal návrh na výmaz z veřejného rejstříku likvidátor jmenovaný soudem nebo jiným orgánem veřejné moci a je-li součástí takového návrhu prohlášení likvidátora o tom, že bezúspěšně prověřil možnost uplatnit neplatnost nebo neúčinnost právních jednání právnické osoby a že majetek této osoby nepostačuje ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení, soud provede zápis na základě tohoto návrhu. Ustanovení § 78 se nepoužije.(2) Zápis podle odstavce 1 soud neprovede, jestliže v době rozhodování o návrhu na výmaz probíhá insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek podnikatele nebo jestliže v průběhu řízení o tomto návrhu vyšly najevo skutečnosti, které zpochybňují pravdivost prohlášení likvidátora obsaženého v tomto návrhu.7. Nejednotnou rozhodovací praxi soudů při aplikaci § 82 z. v. r. sjednotil Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. února 2019, sp. zn. 27 Cdo 2143/2017, uveřejněným pod číslem 128/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní /dále jen „R 128/2019“/.V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil (mimo jiné) závěr, podle něhož: „Rejstříkový soud v řízení zahájeném na základě návrhu podaného podle § 82 odst. 1 z. v. r. zkoumá toliko, zda:a) zapsaná právnická osoba byla zrušena rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci,b) návrh za právnickou osobu podal likvidátor jmenovaný soudem nebo jiným orgánem veřejné moci,c) likvidátor doložil prohlášení o tom, že bezúspěšně prověřil možnost uplatnit neplatnost nebo neúčinnost právních jednání právnické osoby a že majetek této osoby nepostačuje ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení,d) neprobíhá insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek právnické osoby - podnikatele,e) nevyšly najevo skutečnosti, které zpochybňují pravdivost prohlášení likvidátora obsaženého v návrhu, af) provedení zápisu nebrání probíhající trestní stíhání proti právnické osobě nebo výkon trestu, který jí byl uložen podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob a řízení proti nim (srov. § 90 odst. 2 z. v. r. ve spojení s § 32 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim).8. Jsou-li splněny všechny shora uvedené podmínky, rejstříkový soud provede zápis výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku, aniž by vydával rozhodnutí o povolení zápisu. Není-li některá z těchto podmínek splněna a je-li zde důvod pro postup podle § 86 z. v. r., rejstříkový soud návrh odmítne, jinak jej zamítne.“9. V poměrech projednávané věci byla společnost zrušena rozhodnutím jediného společníka společnosti ze dne 14. října 2002, jak se podává z notářského zápisu N , Anonymizováno, , NZ , Anonymizováno, , sepsaného téhož dne , Anonymizováno, , notářkou v , Anonymizováno, , založeného v předloženém rejstříkovém spisu. Týmž rozhodnutím jediného společníka byl do funkce likvidátora společnosti jmenován , Anonymizováno, . Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. listopadu 2018, č. j. 18 Cm 205/2016 - 27, byl , Anonymizováno, z funkce likvidátora odvolán pro nečinnost a likvidátorem společnosti byla jmenována ze seznamu insolvenčních správců , Anonymizováno, .10. Ze shora uvedených skutečností je zřejmé nesplnění primární podmínky výslovně vyplývající ze shora citovaného § 82 z. v. r. - zmíněné ve výkladu Nejvyššího soudu v R 128/2019 pod bodem a) - a to zrušení společnosti rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci. Splnění této podmínky představuje nepřekročitelný zákonný limit aplikace § 82 z. v. r., a nedostatek této podmínky bez dalšího vylučuje vyhovění takto podanému návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. Skutečnost, že likvidátorem společnosti byla následně soudem jmenována osoba zapsaná v seznamu insolvenčních správců, nečiní z dobrovolné likvidace likvidaci nedobrovolnou. Zmíněné rozhodnutí jediného společníka ze dne 14. října 2002 zůstává i nadále právním důvodem zrušení společnosti a nařízení její likvidace. Závěr soudu prvního stupně je zcela v souladu se výše citovanou právní úpravou a judikaturním výkladem Nejvyššího soudu, s nímž se odvolací soud plně ztotožňuje, a na který v plném rozsahu odkazuje.11. Pro úplnost odvolací soud poznamenává, že v situaci, kdy právnická osoba nemá žádný majetek a nelze rozumně předpokládat, že majetek v budoucnu nabyde, nemělo by se případné negativní stanovisko správce daně stát jedinou a nepřekročitelnou překážkou pro výmaz dané právnické osoby z veřejného rejstříku. Je na rejstříkových soudech, aby vyšly ze smyslu povinnosti stanovené v § 238 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Tím je zajistit, aby daná právnická osoba nezanikla dříve, než splní své daňové závazky vůči státu, a nikoliv navždy „zablokovat“ zánik právnických osob ve shora popsané bezvýchodné majetkové situaci. To jistě nebyl záměr zákonodárce. O jeho stupňující se opačné snaze o „vyčištění“ obchodního rejstříku od nemajetných a jen formálně existujících společností a zamezení jejich možnému zneužití pro finanční podvody svědčí např. od 1. ledna 2021 účinná úprava v § 105a z. v. r., která počítá (mimo jiné) s výmazem z obchodního rejstříku nekontaktních a nemajetných obchodních společností toliko na základě rozhodnutí soudu o jejich zrušení bez likvidace.12. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/)