2 Cmo 2/2021-124 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalovanému 2 osvobození od soudních poplatků za odvolání.2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v případě žalovaného 2 se nejedná o osobu nemajetnou, která v Praze vlastní 2 bytové jednotky v uváděné hodnotě 2,5 mil. Kč a 3 mil. Kč, přičemž jednu obývá s manželkou, jejíž průměrný měsíční příjem představuje 29 825 Kč, a dále s nezletilým synem. K jeho nákladovým položkám patří úhrada splátek hypotečního úvěru a úvěru z kreditní karty v celkové výši 22 362 Kč a dále pravidelné splátky zdravotního a sociálního pojištění (2544 Kč + 2 352 Kč), místních poplatků (2 000 Kč) a nájemného (1 868 Kč). Dle sdělení žalovaného 2 je od 1. 11. 2020 nezaměstnaný, když k datu 31. 10. 2020 sám ukončil pracovní poměr u společnosti , Anonymizováno, s tím, že není veden na Úřadu práce a nepobírá dávky sociální podpory. Soud prvního stupně uvedl, že příjmová složka jeho majetkových poměrů uvedená v Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen Prohlášení) je neúplná, neboť nejsou uvedeny příjmy před ukončením jeho pracovního poměru včetně úspor z období tomu předcházejícímu, přičemž důvody, pro které žalovaný 2 ukončil pracovní poměr, nejsou dle soudu dostatečně odůvodněné a věrohodné. Na základě těchto zjištění nedospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro jeho osvobození.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalovaný 2 blanketní odvolání, které následně doplnil písemným podáním ze dne 22. 12. 2020, ve kterém uvedl, že až do října 2020 byl zaměstnaný jako řidič u společnosti , Anonymizováno, Vzhledem k tomu, že zaměstnavatel mu nebyl schopen zabezpečit základní bezpečnostní pracovní podmínky z hlediska ochrany zdraví proti Covidu-19 při přepravě osob, byl nucen pracovní poměr ukončit s tím, že není v evidenci na Úřadu práce. Dále uvedl, že nevlastní žádné motorové vozidlo a nemá ani žádné příjmy z nemovitostí. Neschopnost uhradit soudní poplatek doložil výpisy z účtu za období 09/2020 – 11/2020.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212, 212a o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti nebo zcela osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze jen výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a takové rozhodnutí musí být náležitě odůvodněno.6. Smyslem výše citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku znemožněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Důkazní břemeno ohledně prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudního poplatku tíží žadatele, který je povinen uvést rozhodné skutečnosti pro přiznání osvobození. Je třeba přihlédnout k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším okolnostem sporu. Jedním z předpokladů pro přiznání osvobození je i posouzení skutečnosti, zda se nejedná o svévolné či bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Zásadním předpokladem pro rozhodnutí soudu o osvobození od soudních poplatků je splnění povinnosti žadatele týkající se osvědčení jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrů. Povinnost k doložení rozhodných skutečností tíží žadatele, nikoli soud (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. Azs 343/2004-50 publikovaný pod č. 537/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).7. Z hlediska posouzení, zda se v daném případě nejedná o svévolné či bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, bude předmětem odvolacího řízení u zdejšího soudu ve věci samé projednání odvolání žalovaného 2 do meritorního rozsudku soudu prvního stupně a to zejména posouzení zásadní námitky žalovaného 2 týkající se nepravosti jeho podpisu na směnce (je třeba uvést, že k závěru soudu prvního stupně, který vyšel z ověřovací doložky notáře na rubu směnky ohledně pravosti podpisu žalovaný 2 ničeho zásadního však v odvolání neuvedl).8. Předně je třeba uvést, že v době vystavení směnky byl žalovaný 2 jediným společníkem a statutárním orgánem žalovaného 1, tedy ekonomického subjektu provozující autodopravu (cca s 20 autobusy), který si musel být vědom podnikatelských rizik spojených s touto podnikatelskou činností. Z tohoto důvodu je zcela přirozené, aby každý podnikatelský subjekt v rámci svého podnikání vytvářel určité finanční rezervy, které může využít v období, kdy výsledky podnikání budou negativní. V tomto směru žalovaný 2 ve svém Prohlášení neuvedl, zda a v jakém rozsahu vytvořil takové finanční rezervy. Pokud žalovaný 2 vlastní v Praze dvě bytové jednotky, z nichž jednu s rodinou užívá, je málo pravděpodobné, aby druhý byt nebyl žádným způsobem užíván a žalovaný 2 z něj nebral žádné užitky. Vycházeje ze současné tržní hodnoty bytů v hlavním městě Praze v rámci 1. čtvrtletí 2021 soud neuvěřil tomu, že tržní cena obou bytů se pohybuje pouze v hodnotě 3 mil. Kč a 2,5 mil. Kč.9. Za situace, kdy žalovaný 2 je od 1. 11. 2020 nezaměstnaný, nebylo z jeho strany vysvětleno, z jakého důvodu není veden u Úřadu práce, a z jakého důvodu nežádal o sociální dávky od státu. Současně nesdělil soudu, jakým způsobem si hledá nové pracovní uplatnění, a jaké má nabídky na trhu práce. I když soudu nebyly předloženy výpisy z účtu žalovaného 2 za podstatné období roku 2020, tj. od 1. 1. 2020 do 31. 8. 2020, pak jen z výpisu z účtu za měsíc září 2020 lze vysledovat celkové příjmy ve výši cca 441 000 Kč a celkové výdaje ve výši cca 330 000 Kč, tj. pohyby na účtu v řádu několika set tisíc korun českých.10. Na základě výše uvedených zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaný 2 nepatří mezi osoby závislé na sociální pomoci od státu a vzhledem k jeho majetkovým poměrům neshledal splnění zcela výjimečných podmínek pro osvobození od zaplacení soudních poplatků za odvolání. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.