2 Cmo 223/2020-101 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalovaným osvobození od soudních poplatků za odvolání.2. Ve svém odůvodnění ve vztahu k návrhu na osvobození žalované 1. uvedl, že se nejedná o osobu zcela nemajetnou a bez příjmu s tím, že vykázala za 4. čtvrtletí 2019 příjem z pracovního poměru ve výši 17 238 Kč a příjmy z obchodní činnosti za poslední zdaňovací období ve výši 493 275 Kč, kdy základem pro výpočet daně byla částka 679 156 Kč. Současně žalovaná 1. je vlastníkem nemovitosti a 13 vozidel. Na základě těchto zjištění a s přihlédnutím k výši soudního poplatku, nedospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro její osvobození. Ve vztahu k žalovanému 2. uvedl, že nikterak neosvědčil své majetkové poměry, když v Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech nesdělil ničeho o svých příjmech, výdajích nebo závazcích, pouze uvedl, že žije ve společné domácnosti se svou manželkou (žalovanou 2.) a dětmi.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podali žalovaní blanketní odvolání, které následně doplnili písemným podáním ze dne 25. 7. 2020, ve kterém shodně uvedli, že v důsledku vládních opatření souvisejících s COVIDEM-19 nemohli dosahovat takových příjmů jako v předcházejícím období s tím, že doložený příjem neumožňuje žalovanému 1. úhradu soudního poplatku, aniž by jeho zaplacením nedošlo k citelnému zásahu do hospodaření domácnosti. Ve vztahu k žalovanému 2. soud posoudil jeho prohlášení o majetkových poměrech příliš kriticky, neboť žalovaný 2. doložil majetkové poměry v daném prohlášení, jak nejlépe umí. Rovněž u žalovaného 2. lze dospět k závěru, že majetkové poměry mu neumožňují zaplatit soudní poplatek, aniž by případnou úhradou nedošlo k citelnému zásahu do hospodaření jeho domácnosti.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212, 212a o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti nebo zcela osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze jen výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a takové rozhodnutí musí být náležitě odůvodněno.6. Smyslem výše citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku znemožněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Důkazní břemeno ohledně prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudního poplatku tíží žadatele, který je povinen uvést rozhodné skutečnosti pro přiznání osvobození. Je třeba přihlédnout k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším okolnostem sporu. Jedním z předpokladů pro přiznání osvobození je i posouzení skutečnosti, zda se nejedná o svévolné či bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Zásadním předpokladem pro rozhodnutí soudu o osvobození od soudních poplatků je splnění povinnosti žadatele týkající se osvědčení jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrů. Povinnost k doložení rozhodných skutečností tíží žadatele, nikoli soud (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. Azs 343/2004-50 publikovaný pod č. 537/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).7. Předně je třeba uvést, že žalovaná 1. je ekonomickým subjektem, který si musí být vědom podnikatelských rizik spojených s podnikatelskou činností. Za situace, kdy žalovaná 1. je jediným statutárním orgánem ve společnosti , Anonymizováno, , členem dozorčí rady ve společnosti , Anonymizováno, , má pravidelný měsíční příjem z pracovní činnosti, doložila příjmy z podnikatelské činnosti za rok 2018 ve výši 493 275 Kč, je spoluvlastníkem nemovitosti, kterou obývá s žalovaným 2., a vlastníkem 13 vozidel bez bližší specifikace, pak nelze požadovat dobrodiní od státu z hlediska osvobození od soudného poplatku, který dosahuje výše 29 609 Kč., s vědomím toho, že jej lze přiznat pouze ve výjimečných případech. Ve vztahu k žalovanému 2. se odvolací soud plně ztotožnil se závěry rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť žalovaný 2. ve svém Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ničeho neuvedl s výjimkou spoluvlastnictví k nemovitosti, kterou obývá s žalovanou 1. Vzhledem k tomu, že žalovaný 2. má pravidelné měsíční výdaje související s náklady na bydlení, na stravu, na dopravu, na ošacení (včetně výdajů na děti), nelze ani vyloučit případné závazky z půjček, ve výše uvedeném prohlášení nevyplnil žádné údaje. Žalovaný 2. přitom neuvedl ani žádné příjmy, ze kterých by čerpal výdaje na uspokojení základních životních potřeb a přitom ani neuvedl, zda je závislý na sociální pomoci od státu. V případě, že žalovaný 2. k výzvě soudu zcela rezignoval na vyplnění údajů o jeho příjmech a výdajích, lze považovat Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech z podstatné části za nevypovídající a nevěrohodné. Pokud žalovaný 2. vyplnil v prohlášení ve své podstatě pouze rubriku týkající nemovitosti, kterou obývá, a dále rubriku s uvedením zletilého syna a nezletilé dcery, pak soud nerozumí jeho sdělení, že…“doložil prohlášení o majetkových poměrech vyplněné, jak nejlépe umí“. Rovněž je problematické posoudit snížení příjmů žalovaného 2. v souvislosti s vládními opatřeními proti COVIDU-19, když žalovaný 2. žádné příjmy neuvedl.8. Pokud oba žalovaní společně prohlásili, že v důsledku vládních opatření souvisejících s COVIDEM-19 nemohou dosahovat takových příjmů, pak ničeho konkrétního netvrdili ani neosvědčili, jaké následky pro jejich podnikání měla vládní opatření od 10. března 2020 do 30. dubna 2020, kdy podáním z tohoto data uplatnili návrh na osvobození od soudních poplatků.9. Za těchto okolností na základě výše uvedeného odvolací soud neshledal splnění podmínek pro osvobození obou žalovaných od zaplacení soudních poplatků za odvolání. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.10. Odvolací soud o náhradě nákladů řízení nerozhodoval, protože se nejedná o rozhodnutí, kterým se řízení končí (§ 151 o. s. ř.).