2 Cmo 241/2020-180 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně opětovně nepřiznal žalovanému osvobození od soudního poplatku za odvolání.2. Soud v odůvodnění svého rozhodnutí zejména uvedl, že důvodem pro podání návrhu žalovaného na osvobození od soudního poplatku je pandemická situace na území České republiky a povinnost uložená rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 56 Cm 101/2015-98 k zaplacení 6 021 017 Kč. Soud vycházel z předmětu podnikatelské činnosti společnosti , Anonymizováno, , u níž je žalovaný zaměstnán, a z účetních výkazů za období roku 2017 a 2018 a dospěl k závěru, že čistý obrat společnosti vzrostl z 13 499 000 Kč v roce 2017 na 14 175 000 Kč v roce 2018. Soud prvního stupně dovodil, že s výjimkou prodeje zboží (za předpokladu, že probíhal formou maloobchodního prodeje) žalovaný ani společnost , Anonymizováno, nebyli výrazně dotčeni omezeními přijatými v souvislosti s šířením nákazy „COVID-19“. Žalovaný neuvedl žádné jiné skutečnosti ohledně změny jeho majetkových nebo finančních poměrů včetně výše jeho výdělku oproti předcházejícímu období a ani žádné doklady nedoložil. Z těchto výše uvedených důvodů soud prvního stupně nepřiznal žalovanému osvobození od soudního poplatku a to ani částečně.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalovaný blanketní odvolání, které následně doplnil písemným podáním ze dne 12. 8. 2020, ve kterém uvedl, že došlo ke zhoršení majetkových poměrů žalovaného, neboť účetní závěrka společnosti , Anonymizováno, ke dni 31. 12. 2019 vykazuje pokles aktiv na částku 5 198 000 Kč s tím, že společnost hospodařila se ztrátou - 29 000 Kč. Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 56 Cm 101/2015 nabyl právní moci a ukládá žalovanému povinnost k zaplacení 6 021 017 Kč s příslušenstvím včetně náhrady nákladů řízení, přičemž žalovaný není schopen si takto vysokou částku řádným způsobem opatřit. I když žalovaný nebo společnost , Anonymizováno, nežádali stát o žádnou hmotnou pomoc a nejsou schopni doložit změnu svých poměrů, je zřejmé, že důsledky krize zasáhnou společnost i žalovaného.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212, 212a o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti nebo zcela osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze jen výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a takové rozhodnutí musí být náležitě odůvodněno.6. Smyslem výše citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku znemožněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Důkazní břemeno ohledně prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudního poplatku tíží žadatele, který je povinen uvést rozhodné skutečnosti pro přiznání osvobození. Je třeba přihlédnout k celkovým majetkovým poměrům žadatele (případně jeho rodiny), k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším okolnostem sporu. Jedním z předpokladů pro přiznání osvobození je i posouzení skutečnosti, zda se nejedná o svévolné či bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Zásadním předpokladem pro rozhodnutí soudu o osvobození od soudních poplatků je splnění povinnosti žadatele týkající se osvědčení jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrů. Povinnost k doložení rozhodných skutečností tíží žadatele, nikoli soud (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. Azs 343/2004-50 publikovaný pod č. 537/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).7. Předně je třeba uvést, že žalovaný je ekonomickým subjektem, který si musí být vědom možných podnikatelských rizik spojených s podnikáním a to jak ve vztahu s žalobkyni tak i ve vztahu k , Anonymizováno, , od které společnost , Anonymizováno, čerpala úvěr, což je soudu známo z jeho úřední činnosti. Za situace, kdy žalovaný v rámci své podnikatelské činnosti převedl majetek nemalé hodnoty (nemovitost – rodinný dům) na svou manželku, aniž řádně zdůvodnil okolnosti tohoto převodu, nemůže za tohoto stavu využívat dobrodiní od státu k osvobození od soudního poplatku. Výše soudního poplatku sice není zanedbatelná, na druhou stranu nepředstavuje několik set tisíc nebo více jak milión korun českých. Žalovaný rovněž neosvědčil, že patří mezi osoby závislé na sociální pomoci od státu, to znamená, že je příjemcem různých sociálních dávek.8. Pokud žalovaný v odvolání uvedl, že společnost , Anonymizováno, vykázala za rok 2019 ztrátu ve výši 29 000 Kč a její aktiva poklesly na 5 198 000 Kč, je třeba uvést, že majetek společnosti je stále vykazován v „kladných číslech“, ale zejména žalovaný není jejím společníkem, nýbrž pouze jednatelem. I když žalovaný tvrdí, že společnost , Anonymizováno, byla zasažena pandemickou situací, byť nežádala stát o hmotnou pomoc, pak je z pohledu posouzení majetkových poměrů žalovaného jako fyzické osoby nerozhodná ekonomická situace ve společnosti , Anonymizováno, , u které je žalovaný zaměstnán a nemá v ní obchodní podíl. Pokud žalovaný dále poukázal na soudem uloženou povinnost k zaplacení 6 021 017 Kč na základě rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 56 Cm 101/2015, pak se nejedná o novou skutečnost, neboť tato tvrzení byla posouzena už prvostupňovým soudem v usnesení č. j. 47 Cm 81/2018-141 a stala se předmětem přezkumu zdejším soudem usnesením č. j. 2 Cmo 337/2019-156. K tomu lze pouze doplnit, že žalovaný v odvolání ničeho netvrdil, zda tuto povinnost již (zčásti) plnil, přičemž nominální výše soudního poplatku za odvolání je v nepoměru s výší směnečného závazku, jež byl předmětem řízení č. j. 56 Cm 101/2015.9. Za těchto okolností na základě výše uvedeného odvolací soud neshledal splnění podmínek pro osvobození od zaplacení soudního poplatku za odvolání. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.10. Nad rámec výše uvedeného je třeba uvést, že soud prvního stupně rozhodl celkem již třikrát o návrzích žalovaného o osvobození od soudního poplatku za odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2018 č. j. 47 Cm 81/2018-59, kdy posoudil majetkové a finanční poměry žalovaného v usneseních č. j. 47 Cm 81/2018-75, č. j. 47 Cm 81/2018-141 a č. j. 47 Cm 81/2018-169, přičemž odvolací soud přezkoumal první dvě rozhodnutí usnesením č. j. 2 Cmo 122/2018-85 a 2 Cmo 337/2019-156. Za předpokladu, že žalovaný podá další (v pořadí čtvrtý) návrh na osvobození od soudního poplatku za odvolání, bude na soudu prvního stupně zvážit, do jaké míry se v mezidobí změnily majetkové, finanční a osobní poměry žalovaného a jeho rodiny v závislosti na jeho skutkových tvrzeních, a zda tato tvrzení jsou náležitým způsobem osvědčena. V případě, že by se majetkové poměry nezměnily, zváží soud prvního stupně, zda o tomto návrhu nerozhodne v rámci rozhodnutí soudu o případném nesplnění poplatkové povinnosti dle § 9 odst. 1 zák. č. 549/91 Sb.