2 Cmo 248/2020-349 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně v důsledku zpětvzetí žaloby zastavil řízení, zrušil vydaný směnečný platební rozkaz, rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků řízení včetně náhrady nákladů státu (výrok IV.) a přiznal ustanovenému zástupci žalovaného odměnu právního zastoupení v celkové výši 73. 095,66 Kč (výrok V.)2. Žalobce ve včas podaném odvolání navrhl zrušení usnesení soudu prvního stupně ohledně přiznané odměny právního zastoupení zástupce žalovaného včetně uložené povinnosti k zaplacení této náhrady státu s odůvodněním, že přiznané náklady nebyly v celém rozsahu poskytnuty účelně, zejména pak porady u klienta ve dnech 12. 2. 2018, 31. 10. 2018 a 28. 12. 2018, které považuje za nadbytečné, aniž by z nich vyplynula nějaká písemná vyjádření. V souvislosti s těmito náklady považuje v těchto výše uvedených dnech za neúčelné přiznání cestovného a náhrady za promeškaný čas, přičemž řada písemných podání se opakuje a nepřináší ničeho nového. Žalovanému rovněž nepřísluší náhrady nákladů za účast na soudním jednání dne 15. června 2020, neboť zpětvzetí žaloby ze dne 11. června 2020 bylo soudu doručeno před tímto jednáním. Žalobce s odkazem na § 146 odst. 2 o. s. ř. dovodil, že naopak žalovaný by měl hradit náklady žalobci, přičemž povinnost k náhradě nákladů žalovanému je v rozporu s dobrými mravy a jsou tu i důvody zvláštního zřetele, aby žalovaný tyto náklady neplatil.3. Žalovaný k odvolání žalobce zejména uvedl, že zastoupenému byla přiznána částečná invalidita, trpěl psychickým handicapem, a proto vzájemná komunikace byla obtížná, což vedlo k většímu počtu písemných podání soudu a návštěv ve věznici. Z tohoto důvodu považuje předložená podání žalovaného za účelná.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a odvolání žalobce shledal důvodným.5. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalovaný je v řízení zastoupen advokátem , Anonymizováno, , který byl žalovanému ustanoven soudem prvního stupně usnesením ze dne 11. ledna 2017 č. j. 34 Cm 94/2016-54 s tím, že předmětem řízení bylo projednání námitek žalovaného ze dne 16. prosince 2016 proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 9. prosince 2016 č. j. 34 Cm 94/2016-47 na částku 71 000,- Kč s příslušenstvím a odměnou, ve kterých žalovaný uvedl, že obdržel od krajských soudů již několik platebních rozkazů, nicméně podepsal pouze jednu směnku dne 16. 4. 2010, kterou žalobce vylákal pod záminkou zajištění předčasného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.6. Podle § 140 odst. 2, věta prvá o. s. ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát. Při určení náhrady hotových výdajů a odměny se postupuje podle vyhl. č. 177/96 Sb., na jejímž základě soud přizná účastníkovi pouze účelně vynaložené náklady.7. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný.8. V předmětné věci soud prvního stupně přiznal žalovanému k rukám jeho zástupce náhradu za celkem 13 úkonů právní služby po Kč 3 184 Kč za prostudování spisu, 6 porad s klientem ve věznici ve dnech 25. 1. 2017, 7. 6. 2017, 24. 7. 2017. 28. 12. 2017, 12. 2. 2018 a 31. 10. 2018, 5 písemných podání ze dne 26. 1. 2017, 10. 6. 2017, 25. 7. 2017, 1. 8. 20119, 27. 3. 2020, za 1 účast na jednání dne 15. 6. 2020, 13 paušálních částek po Kč 300,-, náhradu cestovného za použití osobního vozidla na trase – , Anonymizováno, a zpět při vzdálenosti 255,6 km v částkách 2 988,99 Kč, 2 988,99, 2 988,99, 2 988, 99, 3 073,85, 3 073,85 ve dnech 25. 1. 2017, 7. 6. 2017, 24. 7. 2017, 28. 12. 2017, 12. 2. 2018, 31. 10. 2018 za účelem další porady s žalovaným ve věznici , adresa, , náhradu za promeškaný čas v celkové výši 9 700,- za 97 půlhodin po Kč 100,- za čas strávený na cestách a za návštěvy žalovaného ve věznici , adresa, s tím, že soud žalovanému nepřiznal náhradu cestovného ze dne 19. 2017 a k tomuto dni ani náhradu za promeškaný čas. Soud nepřiznal rovněž odměnu za studium trestního spisu na Policii ČR.9. Z hlediska posouzení, který z účastníků řízení při zpětvzetí žaloby zaplatí náhradu nákladů řízení, je podstatné, kdo zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Pokud by se v průběhu řízení ukázalo, že žaloba je důvodná a v důsledku uspokojení nároku (pro chování žalovaného) by byla žaloba vzata zpět, náklady řízení by nesl žalovaný. V opačném případě, kdy žalobce vezme bez dalšího žalobu zpět (nikoli pro chování žalovaného) nese náklady řízení žalobce (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). V daném případě je postup soudu I. stupně správný, pokud postupuje podle § 149 odst. 2 o. s. ř. a přizná státu náhradu nákladů, jež představují pravomocně přiznanou a následně vyplacenou odměnu ustanovenému zástupci.10. Pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení při zastoupení advokátem je třeba vycházet ze sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (§ 7 vyhl. č. 177/96 Sb.), která při hodnotě dané věci (71 000,- Kč) představuje po snížení o 20% (§ 12a odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb.) 3 182 Kč, jak správně stanovil soud I. stupně, který z hlediska četnosti jednotlivých úkonů vychází z § 11 odst. 1,2 vyhl. č. 177/96 Sb. Při posouzení výše náhrady v námitkovém řízení z hlediska četnosti úkonů je nutné přihlédnout i k rozsahu námitek, přičemž v dané věci byla předmětem projednání jediná námitka a to, že žalovaný vystavil pouze jednu směnku dne 16. 4. 2010, která byla žalobcem na žalovaném vylákána. Je proto třeba, aby jednotlivé úkony měly vazbu na tuto jedinou námitku a byly zástupcem účastníka účelně vynaloženy.11. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně při rozhodování o výši odměny zástupce žalovaného vyšel ze souhrnného přehledu jednotlivých opakujících se úkonů právní služby, aniž v odůvodnění svého rozhodnutí vyhodnotil jejich účelnost (s výjimkou nepřiznaného cestovného ze dne 19. 1. 2017 a náhrady za studium trestního spisu). V odvolacím řízení je proto obtížné přezkoumat důvodnost a nezbytnost přiznaných úkonů právní služby. Na soudu prvního stupně bude v rámci nového rozhodnutí opětovně zhodnotit, zda veškerá písemná podání ve věci samé pro účely přiznané náhrady jsou účelně vynaložených nákladem, zda jednotlivá podání přinášejí podstatná a nová tvrzení k uplatněné námitce, a zda tato jsou součásti spisu. Obdobně bude na soudu prvního stupně vyhodnocení nezbytnosti a účelnosti všech šesti porad zástupce s klientem (a to za součinnosti se zástupcem žalovaného, který vyhodnotí účelnost každé porady), jež mají být předmětem náhrady. V závislosti na počtu úkonů souvisejících s poradou s klientem soud opětovně rozhodne o náhradě cestovného a o náhradě ztráty času. Soud opětovně posoudí nárok za úkon právní služby za účast zástupce žalovaného na soudním jednání dne 15. 6. 2020, na kterém bylo rozhodnuto o zastavení řízení a nebylo jednáno ve věci samé.12. Vzhledem k tomu, že o náhradě nákladů státu v souvislosti s náhradou nákladů ustanovenému zástupci (§ 149 odst. 2 o. s. ř.) lze rozhodnout až po právní moci rozhodnutí o odměně ustanoveného zástupce, rozhodl odvolací soud ve výroku II., že takové rozhodnutí se nevydává. Na soudu prvního stupně bude rozhodnout o náhradě nákladů státu teprve v okamžiku, kdy rozhodnutí o výši odměny a hotových výdajů zástupce bude pravomocně rozhodnuto.