2 Cmo 388/2020-240 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v celém rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz č. j. 16 Cm 106/2017-16 z 25. srpna 2017 (výrokem I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech námitkového řízení částku 206 958,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrokem II.).2. V odůvodnění uvedl, že nárok je odvozen od směnky vlastní vystavené žalovaným dne 10. 6. 2014 na částku 100 000 EUR na řad Martina Šafaříka splatné 11. 7. 2014 převedené nedatovaným indosamentem na žalobkyni.3. Směnečným platebním rozkazem výše uvedeným byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 100 000 EUR s 6% úrokem p. a. od 12. 7. 2014 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 8 715 Kč a na nákladech řízení částku 178 589 Kč, to vše do 15 dnů od doručení platebního rozkazu.4. Ve včasných námitkách žalovaný uvedl, že si od , Anonymizováno, nikdy nepůjčil žádné peníze. Dne 10. 6. 2014 si spolu půjčili na základě smlouvy od společnosti , Anonymizováno, (dále jen společnost) částku 80 000 EUR, kdy se tuto částku spolu s odměnou ve výši 20 000 EUR zavázali zaplatit společně a nerozdílně. K zajištění této půjčky vystavil žalovaný první směnku. Druhou směnku, jejíž zaplacení je předmětem tohoto řízení, pak vystavil ve prospěch , Anonymizováno, pro případ, že by tento remitent zaplatil ve prospěch společnosti na půjčce více, než činí jeho podíl. Dluh vůči společnosti zaplatila manželka žalovaného , Anonymizováno, . V důsledku toho první směnka pozbyla platnosti a současně pozbyla platnosti i druhá směnka, která zajišťovala předmětný závazek s tím, že nenastala situace, která byla původně předvídána. Zaplacením celé částky se stal žalovaný věřitelem , Anonymizováno, , kterého vyzval k vydání druhé směnky. Za situace, kdy nikdy neexistovala pohledávka , Anonymizováno, vůči žalovanému, pak nemůže žalovaný něčeho dlužit žalobci. V době indosace žalované směnky pohledávka neexistovala, a proto je třeba tuto indosaci označit za neplatné právní jednání. , Anonymizováno, směnku indosoval na žalobkyni ještě dříve, než vznikl nárok jemu samotnému, směnku tedy indosoval v okamžiku, kdy neměl žádný nárok vůči žalovanému. I když není zcela zřejmé, kdy došlo k indosaci, muselo se tak stát v rámci roku 2014. Žalobkyně musela být s původem směnky obeznámena, když ve výzvě k zaplacení uvedla, že směnka byla vystavena „jako ručení“. Žalovaný v další části námitek poukázal na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ve vztahu k aplikaci čl. I § 17 zákona směnečného a šekového (dále jen ZSŠ), kdy vždy je třeba normu aplikovat dle konkrétních okolností případu a zkoumat, zda indosací nedochází k zneužití práva.5. Žalobkyně v písemném vyjádření ze dne 26.12.2017 uvedla, že jí nejsou známy okolnosti podpisu směnky ani vztah mezi žalovaným a , Anonymizováno, a rovněž jí není známo, co předcházelo jejímu převodu s tím, že odkázala na úpravu uvedenou v čl. I § 17 ZSŠ.6. V písemném vyjádření ze dne 12.9.2018 žalobkyně uvedla, že dne 11.6.2014 poskytla , Anonymizováno, půjčku ve výši Kč 2.750.000 Kč. V písemném vyjádření ze dne 13.9.2018 sdělila, že na ni byla převedena pouze směnka vystavená žalovaným ve prospěch , Anonymizováno, , nikoli směnka vystavená ve prospěch společnosti. O převodu této směnky bylo uvažováno, k realizaci však nedošlo.7. Rozsudek soudu prvního stupně z 12.11.2018, č. j. 16 Cm 106/2017-83, který ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz výše uvedený v platnosti, byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24.1.2020, č. j. 2 Cmo 112/2019-151.8. Z provedených důkazů soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem z 9. 12. 2014 k zaplacení směnečné pohledávky ve výši 102 482 EUR s 6% úrokem s odkazem na směnku vlastní vystavenou 10. 6. 2014. Dopisem z 10.12.2014 byl pak žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě směnečné pohledávky ve výši 100 000 EUR s odkazem na směnku vlastní vystavenou 10. 6. 2014 žalovaným ve prospěch společnosti, jež byla na žalobkyni postoupena. Dopisem z 1. 9. 2015 žalobkyně navrhla žalovanému uzavření smíru ohledně pohledávky ze směnky vystavené 10. 6. 2014 na částku 100 000 EUR s navržením dvou variant, z nichž druhá počítá se zápočtem ve výši 55 000 EUR , Anonymizováno, . Žalovaný vystavil dne 10. 6. 2014 směnku vlastní, kterou se zavázal , Anonymizováno, zaplatit dne 11. 7. 2014 směnečnou sumu ve výši 100 000 EUR, která byla nedatovaným indosamentem převedena na žalobkyni. Svědek , Anonymizováno, ve své výpovědi potvrdil, že od žalobkyně převzal částku 2 250 000 Kč, i když uznal závazek ve výši 2 750 000 Kč ve formě notářského zápisu za účasti zástupce žalobkyně pana , Anonymizováno, . Tato částka měla sloužit jako garance (ve výši 80 000 EUR) za účelem poskytnutí úvěru ve výši 12 000 000 EUR. O poskytnutí půjčky byla požádána společnost, která s půjčkou souhlasila za podmínek existence dvou spoludlužníků (žalovaného a svědka). Následně nebyl úvěr poskytnut, poskytnutá garance ve výši 80 000 EUR byla spotřebována. Svědek následně převedl směnku na žalobkyni za účelem jejího vymáhání, aniž v okamžiku indosace obdržel finanční plnění. V rámci jednání o úvěru dne 11. 6. 2014 o poskytnutí úvěru v , Anonymizováno, nedošlo k realizaci původního projektu žalovaného týkajícího se rozšíření jeho vysoké školy, naopak se uskutečnil projekt svědka v rámci společnosti , Anonymizováno, ., který chápal jako společný projekt svůj a žalovaného. Svědek Libor Veselý (jednatel společnosti) ve své výpovědi potvrdil, že byl osloven , Anonymizováno, o poskytnutí půjčky 80 000 EUR na účet žalovaného, jež byla zajištěna směnkou. Půjčka nebyla řádně vrácena. K převodu směnky na žalobkyni nedošlo, neboť půjčka byla následně zaplacena manželkou žalovaného, které také byla vrácena směnka vystavená ve prospěch společnosti. Svědek nepotvrdil znalost směnky vystavené žalovaným ve prospěch , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ve své výpovědi před Policií ČR dne 21. 6. 2017 zaznamenané v úředním záznamu o podaném vysvětlení potvrdil, že se setkal se žalovaným a , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ohledně poskytnutí půjčky, k čemuž nedošlo. Firma svědka poskytla částku 20 000 EUR, kterou použil na projekt , Anonymizováno, , kdy tato transakce byla vyřešena formou půjčky mezi , Anonymizováno, a , Anonymizováno, (resp. jeho firmou , Anonymizováno, ). Z výpovědi , Anonymizováno, (učiněné do úředního záznamu o podaném vysvětlení Policie ČR dne 22. 6. 2017) byly zjištěno, že , Anonymizováno, vyplatil bankovní garanci ve výši 80 000 EUR, která měla být vyplacena v souvislosti se smlouvou ohledně rozšíření školy žalovaného, a to v , Anonymizováno, . Svědek Datchev ve své výpovědi před soudem prvního stupně po zrušení věci odvolacím soudem potvrdil znalost žalovaného, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . K jednání v , Anonymizováno, pak uvedl, že na něm ničeho nezařizoval, není mu známa existence sporné směnky, ani směnky vystavené žalovaným a , Anonymizováno, ve prospěch společnosti. Z výpovědi svědka , Anonymizováno, nevyplynula znalost sporné směnky ani směnky vystavené ve prospěch společnosti. Nezná , Anonymizováno, , žalovaný je jeho strýc. Neví nic o předání peněz , Anonymizováno, žalovanému. Žalovaný ve své výpovědi uvedl, že půjčku od společnosti zajistil , Anonymizováno, , to bylo také důvodem vystavení sporné směnky. Přijaté plnění spotřeboval žalovaný. Potvrdil také zaplacení poskytnutých peněz. Na jednání v Berlíně byl řešen pouze projekt , Anonymizováno, . Vyloučil poskytnutí další půjčky od společnosti.9. Výpověď svědka Srba nebyla realizována s ohledem na hospodárnost a délku směnečného řízení, kdy bylo poukazováno nato, že žalovaný neuvedl, na podporu jakého tvrzení navrhl výslech této osoby, ačkoliv byl soudem vyzván k doplnění takových tvrzení.10. Návrh na přerušení řízení z 24. 1. 2020 a 22. 6. 2020 byl zamítnut, neboť charakter trestního řízení ve stadiu vyšetřování u Policie ČR je odlišný od námitkového řízení, kdy Policie ČR nezjistila žádné nové skutečnosti související s obsahem námitkového řízení. Žalovaný ostatně nevysvětlil, z jakého důvodu trestní oznámení podal až v lednu 2020 v rámci odvolacího řízení.11. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně uplatnila nárok z platné směnky vlastní, která obsahuje veškeré zákonné náležitosti uvedené v čl. I. § 75 ZSŠ. Samotná existence směnky je sama o sobě jediným a zcela dostatečným důvodem pro placení a to s ohledem na abstraktnost směnečných závazků a povahu směnky jako cenného papíru, jež může měnit své majitele bez toho, že by následný oprávněný držitel směnky musel znát okolnosti, za kterých byla vystavena. Při uplatnění směnečného nároku z platné směnky proto žalobkyně nemusí žádné jiné skutečnosti již prokazovat. Žalovaný je naopak povinen (v rámci zákonné lhůty pro podání námitek) uvést všechny rozhodné skutečnosti, kterými zpochybňuje nárok ze směnky a k nim předložit nebo navrhnout relevantní důkazy.12. Mezi účastníky nebylo sporným, že žalovaný s