2 Cmo 391/2020-271 — Vrchní soud v Praze

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2018, č. j. 47 Cm 39/2018-20, jímž bylo vyhověno žalobě na zaplacení směnečné pohledávky ve výši 500 000 Kč se 6 % úrokem z této částky od 28. 2. 2015 do zaplacení a s odměnou ve výši 1 666 Kč. Rozsudkem bylo dále rozhodnuto o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovaným 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) náhradu nákladů řízení ve výši 136 640 Kč (výrok II.) a dále České republice na účet Krajskéh soudu v Praze náhradu nákladů řízení státu ve výši 4 178 Kč (výrok III.).Žalovaní podali proti výroku II. rozsudku o nákladech řízení včasná odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), která vzali podáním ze dne 14. 12. 2020 zpět. Odvolací soud proto odvolací řízení zastavil podle ustanovení § 207 odst. 2 o. s. ř. za použití ustanovení § 218c o. s. ř. Podle ustanovení § 222 odst. 1 o. s. ř., vezme-li odvolatel své odvolání zpět, nastává tím právní moc napadeného rozhodnutí, jako kdyby k podání odvolání nedošlo.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, první věta o. s. ř. Žalovaní zpětvzetím jimi podaných odvolání zavinili, že odvolací řízení muselo být zastaveno, a byli by tak povinni hradit náklady tohoto řízení žalobkyni. Žalobkyni však podle obsahu spisu žádné takové náklady nevznikly, v důsledku čehož odvolací soud rozhodl, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků řízení.