2 Cmo 80/2021-45 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh žalované na prominutí zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Praze ze dne 2. října 2020, č. j. 73 Cm 93/2020-11.2. Z obsahu odůvodnění se podává, že směnečným platebním rozkazem výše uvedeným bylo žalobě vyhověno. Tento byl žalované doručen do vlastních rukou dne 14. 10. 2020, dne 29. 10. 2020 jí marně uplynula lhůta pro podání námitek, dne 30. 10. 2020 se stal směnečný platební rozkaz pravomocným. Dne 25. 1. 2021 byl soudu zaslán návrh žalované na prominutí zmeškání lhůty k podání námitek (s odkazem na § 2 zák. č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS COV-2, dále je zvláštní zákon) spolu s námitkami proti směnečnému platebnímu rozkazu s tím, že žalovaná podání námitek zmeškala z omluvitelného důvodu, když v období od 27. 10. 2020 do 24. 11. 2020 byla pozitivní na nemoc COVID-19 společně se svými dětmi. Soud prvního stupně dovodil, že lhůta pro podání námitek začala běžet dne 15. 10. 2020 a skončila 29. 10. 2020, přičemž žalovaná byla pozitivní na nemoc COVID-19, v jejímž důsledku byla i v léčení a pracovní neschopnosti až do 24. 11. 2020. Část lhůty k podání námitek od 27. 10. 2020 do 29. 10. 2020 tak žalovaná zmeškala z důvodu svého onemocnění. Tato okolnost však nepředstavuje důvod pro postup dle § 2 zvláštního zákona, neboť ke zmeškání lhůty k podání námitek nedošlo z důvodu spočívajícího v mimořádném opatření při epidemii, jak jsou definována v § 1 odst. 2 téhož zákona, nýbrž z důvodu onemocnění a související pracovní neschopností žalované. Na danou věc tak dopadá úprava uvedená v § 58 odst. 1 o. s. ř., úprava § 2 zvláštního zákona dopadá na případy, kdy zmeškání procesní lhůty má původ ve vlastních mimořádných opatřeních vydaných v souvislosti s koronavirovou krizí. Překážka podání námitek spočívající v onemocnění a pracovní neschopnosti žalované odpadla dne 24. 11. 2020 a skončila dne 9. 12. 2020 (po uplynutí 15ti denní lhůty). Návrh na prominutí zmeškání lhůty podaný dne 25. 1. 2021 byl tak učiněn opožděně.3. Proti napadenému usnesení podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém navrhla zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že v důsledku mimořádných opatření (vydaného v roce 2020 ministerstvem zdravotnictví na základě § 69 odst. 1 písm. b) zák. č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví v platném znění a mimořádného opatření vydaného v roce 2020 krajskou hygienickou stanicí na základě § 69 odst. 1 písm. b) téhož zákona) musela jako osoba, která byla v pracovní neschopnosti pro COVID-19 dodržovat karanténní opatření z důvodu, aby omezila šíření nákazy na další skupiny osob, měla tak omezen pohyb mimo své bydliště. Soud tak, neměl návrh na prominutí zmeškání lhůty posuzovat podle § 58 odst. 1 o. s. ř., ale podle § 2 odst. 3 zvláštního zákona, dle kterého lze návrh na prominutí zmeškání lhůty podat do 15 dnů od ukončení nebo zrušení mimořádných opatření, což bylo na straně žalované splněno.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně včetně řízení, které vydání napadeného usnesení předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), aniž nařizoval jednání a neshledal odvolání žalované důvodným.5. Z obsahu spisu se podává, že směnečným platebním rozkazem ze dne 2. 10. 2020, č. j. 73 Cm 93/2020-11 byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 175 000 Kč s 6% úrokem od 18. 5. 2019 do zaplacení, odměnu ve výši 583,33 Kč a na nákladech řízení částku 34 492,50 Kč do 15 dnů od doručení platebního rozkazu. Směnečný platební rozkaz byl žalované doručen do vlastních rukou dne 14. 10. 2020. Dne 25. 1. 2021 byl soudu prvního stupně právním zástupcem žalované doručen návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání námitek spolu s námitkami.6. Podle § 58 odst. 1 o. s. ř. soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat od 15 dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon.7. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně má za to, že návrh žalované na prominutí zmeškání lhůty k podání námitek nelze posoudit dle zvláštního zákona, neboť důvodem pro prominutí zmeškání lhůty, jak tvrdí sama žalovaná, nejsou mimořádná opatření při epidemii definovaná v § 1 odst. 2 zvláštního zákona, ale její pracovní neschopnost v období od 27. 10. 2011 do 24. 11. 2020 byť v souvislosti s onemocněním na COVID-19 a je tak na místě návrh žalované posoudit podle § 58 odst. 1 o. s. ř. Zmeškání procesní lhůty žalovanou totiž nemá původ ve vlastních mimořádných opatřeních vydaných v souvislosti s koronavirovou krizí, ale pracovní neschopností žalované, byť v důsledku jejího onemocnění nemocí COVID-19.8. S ohledem na výše uvedené tak, lze přisvědčit soudu prvního stupně, že překážka spočívající v onemocnění a pracovní neschopnosti žalované odpadla dne 24. 11. 2020, patnáctidenní lhůta pro podání námitek pak uplynula dne 9. 12. 2020. Pokud žalovaná podala námitky a s tím spojenou žádost o prominutí zmeškání lhůty dne 25. 1. 2021, učinila tak opožděno, po uplynutí lhůty stanovené v § 58 odst. 1 o. s. ř.9. Z důvodů výše uvedených tak odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně, kdy návrh žalované z důvodů výše uvedených zamítl, jako věcně správné podle § 219 o. s.10. ř. potvrdil.