2 Cmo 89/2021-227 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalovanému 1 osvobození od soudních poplatků za odvolání.2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v daném stadiu řízení nelze předjímat, zda bude žalovaný 1 úspěšný se svým odvoláním proti meritornímu rozhodnutí soudu. Z tohoto důvodu nelze proto konstatovat, že předmětné odvolání lze hodnotit jako svévolné a zřejmě bezúspěšné bránění práva. Z hlediska posouzené osobních, majetkových a výdělkových poměrů žalovaného 1 pak nebylo prokázáno, že by se žalovaný 1 dostal do nepříznivé finanční situace z důvodů nezávislých na jeho jednání, a je proto na žalovaném 1, aby usměrnil své výdaje a dostál svým závazkům i cestou zajištění finančních prostředků z jiných zdrojů. Soud prvního stupně z důvodů nesplnění zákonných předpokladů nepřiznal žalovanému 1 osvobození od soudních poplatků.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalovaný 1 blanketní odvolání, které následně doplnil písemným podáním ze dne 28. 1. 2021, ve kterém uvedl, že je nemajetný a odkázán na bydlení u jeho přítelkyně s tím, že jeho výdaje ve výši 16 213 Kč převyšují jeho příjmy. Dále uvedl, že v důsledku onemocnění COVID-19 je od 13. 1. 2021 v pracovní neschopnosti. Žalovaný 1 nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně, že se do nepříznivé finanční situace dostal vlastní vinou, když má zaměstnání a stabilní měsíční příjem, má však také vyživovací povinnost na 3 nezletilé děti. Doplnil, že je na směnce uveden jako aval, když tuto směnku nevystavil. V současné době je v situaci, kdy mu nikdo na soudní poplatek nepůjčí.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212, 212a o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst.2, písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti nebo zcela osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze jen výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a takové rozhodnutí musí být náležitě odůvodněno.6. Smyslem výše citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku znemožněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Důkazní břemeno ohledně prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudního poplatku tíží žadatele, který je povinen uvést rozhodné skutečnosti pro přiznání osvobození. Je třeba přihlédnout k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším okolnostem sporu. Jedním z předpokladů pro přiznání osvobození je i posouzení skutečnosti, zda se nejedná o svévolné či bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Zásadním předpokladem pro rozhodnutí soudu o osvobození od soudních poplatků je splnění povinnosti žadatele týkající se osvědčení jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrů. Povinnost k doložení rozhodných skutečností tíží žadatele, nikoli soud (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. Azs 343/2004-50 publikovaný pod č. 537/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).7. Z hlediska posouzení, zda se v daném případě nejedná o svévolné či bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, bude předmětem odvolacího řízení u zdejšího soudu ve věci samé posouzení důvodnosti námitek uplatněných žalovaným 1 proti směnečnému platebnímu rozkazu.8. Z hlediska posouzení osobních, majetkových a výdělkových poměrů vyšel odvolací soud z Prohlášení, ve kterém žalovaný 1 uvedl, že má hlavní pracovní poměr u společnosti , Anonymizováno, s průměrným měsíčním výdělkem 14 396 Kč. Současně má vyživovací povinnost ke dvěma dětem z předchozího manželství v úhrnné měsíční výši 3 700 Kč a nyní žije ve společné domácnosti s přítelkyní a s nezletilým synem, ke kterému má rovněž vyživovací povinnost. Dále splácí dva úvěry a to ve výši 42 792 Kč s měsíční splátkou ve výši 5 005 Kč a od února 2020 ve výši 496 447,99 s měsíční splátkou ve výši 7 507,94. Lze proto shrnout, že výše uvedené finanční závazky představují částku cca 16 212 Kč a převyšují průměrné příjmy žalovaného 1.9. Je třeba uvést, že v době vystavení směnky byl žalovaný 1 jediným společníkem a statutárním orgánem společnosti , Anonymizováno, , tj. výstavce předmětné směnky. Žalovaný 1 nebyl tedy osobou nemající žádné vazby na osobu výstavce, ba právě naopak. Při převodu obchodního podílu (na konci roku 2015) na jinou osobu si musel být dobře vědom toho, že za výstavce vystavil směnku (původně blankosměnku) a za její splacení převzali s manželkou (žalovanou 2) směnečné rukojemství. Z hlediska majetkových poměrů má soud zato, že žalovaný 1 zcela nevylíčil veškeré jeho příjmy, když měsíční výdělek nepokryje jeho závazky u peněžních ústavů a vyživovací povinnost na nezletilé děti z předchozího manželství. I když v současné době žalovaný 1 bydlí u přítelkyně, tak nevylíčil, zda a v jakém rozsahu se podílí nákladech spojených s bydlením, s péčí o třetí dítě, se stravou, z jakých prostředků hradí své osobní potřeby, tj. ošacení, náklady na dopravu do zaměstnaní, na dovolenou apod. Soud neuvěřil tomu, že jediným příjmem žalovaného 1 je výše uvedená mzda a veškeré jeho životní náklady (s výjimkou výživného a splátek úvěru) hradí jeho přítelkyně, která by v podstatě zabezpečovala veškeré ostatní životní náklady- žalovaného 1. Jeho tvrzení, že „finanční prostředky mu nikdo nepůjčí“ ostatně vyvrátil předloženou smlouvu o úvěru (expres půjčkou) uzavřenou v únoru 2020 s , Anonymizováno, ve výši 500 000 Kč. Za situace, kdy žalobkyně uplatnila vůči žalovanému 1 nárok na zaplacení směnečného penízu ve výši 2 004 677,63 s příslušenstvím a odměnou, je obtížně představitelné, že žalovaný 1 v únoru 2020 převezme další finanční závazek ve formě úvěru ve výši 500 000 Kč. Pokud by byl žalovaný 1 zcela nemajetný s výše doloženým příjmem, je z pohledu banky problematické poskytnutí dalšího (výše uvedeného) úvěru. Lze proto shrnout, že odvolací soud má zato, že žalovaný 1 v Prohlášení o svých majetkových a výdělkových poměrech zcela nevylíčil veškeré své příjmy, jež slouží k uspokojování jeho každodenních osobních potřeb.10. Na základě výše uvedených zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaný 1 zcela pravdivě nevylíčil veškeré své majetkové poměry a neshledal proto splnění zcela výjimečných podmínek pro osvobození od zaplacení soudních poplatků za odvolání. Odvolací soud postupoval dle § 219 o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.