2 Cmo 99/2021-156 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil směnečný platební rozkaz téhož soudu z 11. 3. 2019, č. j. 49 Cm 22/2019-21 (výrok I.) a dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 139 461,32 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných (výrok II.).2. V odůvodnění uvedl, že nárok je odvozen od směnky vlastní vystavené žalovaným 1. dne 12. 1. 2016 ve formě blankosměnky s doložkou bez protestu nikoliv na řad žalobkyně, kterou se tento zavázal zaplatit žalobkyni směnečnou sumu ve výši 620 075 Kč, kterou dle dohody o vyplnění sjednanou ve smlouvě o půjčce č. , Anonymizováno, v čl. II. odst. 2.5 byla oprávněna doplnit žalobkyně. Ta ji doplnila o směnečnou sumu ve výši 620 075 Kč a datum splatnosti 6. 2. 2019. Žalovaná 2. směnku podepsala jako směnečný rukojmí. Směnečná suma nebyla zaplacena ani na základě předžalobních upomínek.3. Ve věci byl dne 11. 3. 2019, č. j. 49 Cm 22/2019-21 vydán směnečný platební rozkaz, kterým bylo návrhu vyhověno.4. Žalovaní podali včasné, obsahově totožné námitky, ve kterých uvedly, že směnečný peníz nebyl vyplněn v souladu s dohodou o vyplnění blankosměnky, když je zřejmé, že půjčka měla sloužit na úhradu nákladů přípravných projektových prací a činností specifikovaných v čl. B bod B. 1 smlouvy o smlouvě budoucí o dílo č. , Anonymizováno, . Smlouvu je třeba považovat za spotřebitelskou a posuzovat ji podle zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně ji uzavřela s vidinou inkasování smluvní pokuty ve výši 0,25% denně z dlužné částky a úrok z prodlení. Žalobkyně nijak nezjišťovala možnosti žalovaných půjčku splácet, ačkoliv jí muselo být zřejmé, že nejsou dostatečně bonitní k úhradě půjčky s ohledem na datum uzavření smlouvy o dílo 7. 9. 2015, povinnost hradit zálohu do 30 dnů od uzavření smlouvy a nezaplacení zálohy po více než dvou měsících po splatnosti. Ze strany žalobkyně tak jde o zastřené právní jednání a smlouva o půjčce neobsahuje informace v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, navíc dle zákona o spotřebitelském úvěru nelze úvěr (půjčku) zajistit směnkou. Pozemek, na němž měla být stavba domu realizována, neměli žalovaní k dispozici. Byl jim přislíben společností , Anonymizováno, (dále jen ES), kdy k ukončení smlouvy s ES došlo z důvodu nemožnosti plnění. Smlouva o půjčce a smlouva o dílo jsou smlouvy závislé, tvoří jeden celek. Jednatelem žalobkyně a ES je jedna osoba - , Anonymizováno, . Výpočet smluvní pokuty jak je na směnce uveden, neodpovídá realitě.5. Ve vyjádření k námitkám žalobkyně konstatovala, že půjčka byla žalovanému 1. poskytnuta, neboť neměl dostatek finančních prostředků a k jeho žádosti. Byla z jeho strany uzavřena svobodně a vážně. Poskytnutou půjčku nelze podřadit pod spotřebitelský úvěr. Nečinnost žalovaných se splácením půjčky vede k nutnosti uspokojení se ze smluvní pokuty.6. Po provedeném dokazování vzal soud prvního stupně za prokázané, že mezi žalobkyní (jako věřitelem) a žalovaným 1. (jako dlužníkem) byla dne 12. 1. 2016 uzavřena smlouva o půjčce č. , částka, je jednatel žalobkyně a ES a jediným akcionářem společnosti , Anonymizováno, , která je vlastníkem žalobkyně a ES. Žalovaný 1. vystavil dne 12. 1. 2016 v , adresa, směnku se splatností 6. 2. 2019, na částku 620 075 Kč nikoliv na řad žalobkyně opatřenou doložkou bez protestu splatnou ve , Anonymizováno, , jejíž je žalovaná avalem.7. Další důkazní návrhy zamítl pro jejich nadbytečnost, zjištění z nich případně učiněná by neměla vliv na rozhodnutí ve věci.8. K námitce, že výpočet smluvní pokuty od 6. 2. 2019 a její vepsání do blankosměnky nereflektuje skutečnou výše dluhu, pokud by vznikl, soud prvního stupně shledal nedůvodnou, neboť vyplněná směnečná suma nepřesahuje sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,25% denně z částky 170 000 Kč od 6. 2. 2019 za dobu prodlení.9. Námitka žalovaných, že smlouva o půjčce a smlouva o dílo jsou smlouvy na sobě závislé a tudíž zánikem jedné ze smluv zaniká i smlouva druhá, to vše v důsledku toho, že za obě společnosti jedná tatáž osoba, , Anonymizováno, , není důvodná. Námitka nemůže obstát za situace, kdy je pouze tvrzeno personální propojení společností uzavírajících smlouvy osobou , Anonymizováno, . Obě smlouvy je třeba posuzovat samostatně, každá byla uzavřena se samostatným subjektem. V případě zániku jedné ze smluv nelze automaticky dovozovat zánik i druhé ze smluv.10. Tvrzená nemožnost plnění ze strany ES je bez významu ve vztahu k tomu, že žalovaní jsou povinni vrátit to, co jim bylo půjčeno.11. Dle názoru soudu nalézacího soudu smlouvu o půjčce je třeba podřadit pod režim zákona č. 145/2010 Sb. a nelze ji tedy zajistit směnkou. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2279/2018-227 z 30. 9. 2019 nelze na posuzovanou věc aplikovat, je ho třeba považovat za „čistě formalistické“ a s ohledem na blíže nespecifikované rozhodnutí Ústavního soudu jím došlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Stejně vyhodnotil i rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 2 Cmo 233/2020 - 160 z 8. 12. 2020. Přepjatý formalismus spatřuje soud prvního stupně v tom, že je mu známo, že žalobkyně za poslední dva roky podala více než 200 žalob, jejichž formát a postup je stále stejný. Žalobkyně vždy poskytuje půjčku, proklamuje, potřebu peníze vrátit ve lhůtě dvou měsíců, má sjednanou smluvní pokutu pro případ jejího nevrácení, nárok uplatňuje s odstupem let. Soud neuvěřil proklamaci žalobkyně, že peníze potřebuje vrátit s ohledem na možnost je investovat jinde. „Nebude se proto zabývat přehnaným formalismem a tím porušovat ústavní práva žalovaných“.12. Za situace, kdy žalobkyně zároveň proklamuje, že potřebuje peníze vrátit ve lhůtě dvou měsíců, ale k vyplnění blankosměnky, v níž je do směnečné sumy vyplněna smluvní pokuta za prodlení s nezaplacením půjčky, je třeba neformálním výkladem dospět k závěru, že uzavřená smlouva o půjčce je úročena úrokem 0,25% denně. Jedná se o skryté zpoplatnění půjčky. Fakticky žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěry. Z insolvenční činnosti je pak nalézacímu soudu známo, že směnečná suma je navyšována tak, že jistina činí 20-30% směnečné sumy. Takové jednání je účelové, kdy se bere v potaz, že v případě uspokojování nezajištěných věřitelů v rámci oddlužení toto činí 30% a žalobkyně tak má pokrytu minimálně jistotu, kdy může dojít k odpisu uměle navýšené částky.13. S odkazem na § 555 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., dále jen o. z., dle kterého platí, že právní jednání je třeba posuzovat podle jeho obsahu, dovodil, že uzavřenou smlouvu je třeba hodnotit jako zastřené právní jednání, kterým je poskytnutí dvouměsíční bezúročné půjčky s úrokem a splatností na viděnou. Z důvodů výše uvedených tak rozhodl o zrušení vydaného směnečného platebního rozkazu.14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy ve věci úspěšným žalovaným přiznal náhradu nákladů námitkového řízení, jež uložil zaplatit neúspěšné žalobkyni. Ty se sestávají z dvou úkonů po 10 820 Kč (za převzetí věci a podání námitek) snížené o 20%, tj. na částku 17 312 Kč, dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč, 21% DPH 3 761,52 Kč, čtyři úkony právní služby za jednání soudu dne 10. 2. 2021, 20. 11. 2021, 22. 8. 2019, vyjádření z 19. 8. 2019, když částka 21 673,52 Kč (2x 10 820 Kč) snížená o 20% činí 17 312 Kč, dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč, 21% DPH 3 761,52 Kč, cestovné 6 288,60 Kč, náhrada za promeškaný čas 2 420 Kč, cestovné za jednání dne 10. 2. 2021 ve výši 3 131,60 Kč, amortizace vozidla 1 448,10 Kč, náhrada za pohonné hmoty 473,50 Kč, náhrada za promeškaný čas 1 210 Kč.15. Proti napadenému rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém navrhla rozsudek soudu prvního stupně změnit, tak že směnečný platební rozkaz bude ponechán v platnosti, neboť řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a spočívá na nesprávném právním posouzení. Je překvapivý s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2279/2018-227 ze dne 30. 9. 2019. V něm tento soud vyslovil závěr, že posuzovanou smlouvu o půjčce nelze podřadit pod režim spotřebitelského úvěru. Z odůvodnění rozsudku není seznatelné, z jakých důkazů učinil soud prvního stupně zjištění o aplikaci zák. č. 145/2000 Sb. Tento soud nerespektuje závěry soudů vyšších stupňů k dané problematice (jejichž specifikace byla uvedena), jeho rozhodnutí tak vykazuje znak libovůle, je překvapivé podle § 13 o. z. Rozsudek není přezkoumatelný, neboť není zřejmé z jakých důkazů soud svá zjištění následně podřazená pod aplikaci zák. č. 145/2010 Sb. učinil. Není zřejmé, z jakých zjištění dovodil aplikaci § 555 odst. 1,2 o. z. Pokud učinil své závěry ze svých znalostí z úřední činnosti a z tvrzení uvedených v obraně žalovaných, nikoliv z provedených důkazů, pak není uvedena žádné konkretizace. Námitka nemožnosti zajištění půjčky směnkou podle zák. č. 145/2010 Sb. není důvodná. Smluvní vztah nelze podřadit pod režim spotřebitelského úvěru s ohledem na dikci § 2 písm. c) daného zákona. Je třeba aplikovat závěr vyplývající z