6 Cmo 155/2021-0 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni coby soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením zamítl návrh na výmaz z veřejného rejstříku ze dne 9. srpna 2019 pod Fj 32500/2019/KSPL. V odůvodnění uvedl, že „Navrhovatel se svým návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 9. srpna 2019 domáhal provedení výmazu odborové organizace z veřejného rejstříku. Ke svému návrhu navrhovatel předložil usnesení schůze ke zrušení ze dne 10. června 2019, a prohlášení likvidátora.“ Dále po citaci § 185 o.z. v šesti odstavcích popisoval, že obdobně jako je tomu u založení a vzniku právnické osoby, je i její zánik konstruován ve dvou fázích - právnická osoba musí být nejprve zrušena, přičemž právní skutečnosti vedoucí k tomuto zrušení upravuje § 168 o.z. a akcentoval, že se zrušením spojuje občanský zákoník likvidaci právnické osoby. Po obsáhlejším rozboru těchto právních skutečností jen uvedl, že „Nahlédnutím do veřejného rejstříku soud zjistil, že odborová organizace zatím nebyla vůbec zrušena a nevstoupila do likvidace, a ani nesplnila žádnou podmínku, na základě které by mohla být vymazána z veřejného rejstříku. Vzhledem k tomu, že nebyly splněny všechny podmínky pro výmaz odborové organizace z veřejného rejstříku, nebylo možné provést požadovaný výmaz z veřejného rejstříku a soudu nezbylo nic jiného než návrh na výmaz společnosti zamítnout.“2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. V odvolání brojil s odkazem na § 121 odst. 1 z.v.r. (jenž citoval) proti tomu, že i v případě zániku odborové organizace se uplatní evidenční princip, tedy že rejstříkový soud nevede o zániku odborové organizace řízení, nýbrž výmaz provede, byl-li mu doručen řádný formulářový návrh na výmaz organizace. Odkázal na to, že tento názor vyjádřil i Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 21. ledna 2019 sp.zn. 7 Cmo 162/2018. Rejstříkový soud ve svém rozhodnutí ani nezdůvodnil, proč se od citovaného judikátu Vrchního soudu v Praze odchýlil. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací ohledně zbývajících výroků dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.4. Dle § 84 z.v.r. „Účastníkem řízení je osoba, která podala návrh na zápis, k němuž je oprávněna podle tohoto nebo jiného zákona, a zapsaná osoba.“5. Kdo je účastníkem rejstříkového řízení se odvíjí od toho, jakým způsobem bylo rejstříkové řízení zahájeno ve smyslu § 78 odst. 1 z. v. r. V řízení zahájeném na návrh je účastníkem řízení vždy zapsaná osoba, je-li navrhovatelem někdo jiný, pak i on. Zapsanou osobou je třeba ve smyslu § 2 odst. 1 z.v.r. rozumět osobu, o které se vede rejstříkový spis, resp. osobu, ohledně níž jsou k zápisu (tj. k zápisu změny i zápisu výmazu) navrhovány zapisované skutečnosti.6. Dle obsahu předloženého rejstříkového spisu se , Jméno navrhovatele, coby navrhovatel návrhem doručeným rejstříkovému soudu dne 9. srpna 2019 domáhal výmazu „, právnická osoba, “ ze spolkového rejstříku.7. Ze záhlaví a i samotného odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí není zřejmé, zda si rejstříkový soud vůbec ujasnil, zda rozhoduje o výmazu , právnická osoba, coby navrhovatele ze spolkového rejstříku či zda rozhoduje o výmazu „, právnická osoba, “ (dále též jen „základní organizace“) ze spolkového rejstříku. Jinak řečeno absence jakékoliv zmínky o výmazu „, právnická osoba, “ - tedy právnické osoby odlišné od navrhovatele, jež by byla vyjádřena v rámci odůvodnění rozhodnutí či by šla dovodit alespoň ze záhlaví rozhodnutí, zcela brání odvolacímu soudu přezkoumat správnost odvoláním napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť není zřejmé, o čem rejstříkový soud rozhodoval. Vzhledem ke skutečnosti, že rejstříkový soud odvoláním napadené rozhodnutí doručoval jen navrhovateli (ačkoliv účastníkem „řízení“ je i základní organizace), lze spíše usuzovat, že rejstříkový soud rozhodoval o výmazu , právnická osoba, coby navrhovatele ze spolkového rejstříku a nikoliv o výmazu „, právnická osoba, “.8. Pakliže rejstříkový soud nepovažoval základní organizaci za účastníka „řízení“, bylo „řízení“ navíc zatíženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tato vada je sama o sobě důvodem pro zrušení předmětného rozhodnutí.9. Odvolací soud v usnesení ze dne 21. ledna 2019 sp.zn. 7 Cmo 162/2018 výslovně uvedl, že „evidenční princip se uplatní i ohledně zápisu změny a výmazu odborové organizace, avšak je pro zápis těchto skutečností pouze modifikován vyššími kvalitativními nároky na „formu oznámení“ - jímž je „návrh na formuláři“ s předepsanými náležitostmi (viz doplněný odstavec čtvrtý § 121 z. v. r.).“, dále odvolací soud v tomto rozhodnutí uvedl, že „Existenci samotné rozhodné skutečnosti, resp. to zda je v souladu se zákonem již rejstříkový soud není oprávněn zkoumat, a ani vyžadovat příslušné listiny k jejímu doložení jako ve standardním rejstříkovém řízení.“ K těmto závěrům, k nimž odvolací soud v předmětném rozhodnutí dospěl, se odvolací soud hlásí i nadále. Dlužno však dodat, že situace řešená v této věci byla skutkově odlišná od situace v nyní posuzované věci. A to tím, že ve věci řešené v usnesení ze dne 21. ledna 2019 sp.zn. 7 Cmo 162/2018 podala příslušná základní organizace předmětného odborového svazu sama návrh na svůj výmaz, nikoliv odborový svaz tak jako v této věci.10. Specifickou právní úpravu dopadající na posuzovanou věc lze shrnout také tak, že rejstříkové „řízení“ ohledně odborových organizací je ovládáno evidenčním principem, v němž se oprávnění rejstříkového soudu vyžadovat příslušné listiny k doložení rozhodných skutečností tak, jako je tomu ve standardním rejstříkovém řízení, je vyloučeno.11. Odvolací soud z výše vyložených důvodů usnesení soudu prvního stupně zrušil podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.