6 Cmo 170/2020-27 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem došlým Městskému soudu v Praze (dále jen „soud I. stupně“) dne 24. září 2019 se navrhovatel domáhal určení neplatnosti usnesení účastníka, přijatého výborem účastníka na výboru konaném dne 24. června 2019, kterým bylo rozhodnuto, že předsedkyní výboru účastníka je , Anonymizováno, .2. Podáním ze dne 12. května 2020 navrhovatel po dohodě s účastníkem odkazem na ustanovení § 96 odst. 1 o. s. ř. vzal návrh v plném rozsahu zpět s tím, aby soud I. stupně řízení zastavil, nepřiznal žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení a vrátil část uhrazeného soudního poplatku na účet navrhovatele.3. Soud I. stupně usnesením ze dne 13. května 2020, č. j. 77 Cm 155/2019-21 rozhodl, že- řízení se z důvodu zpětvzetí návrhu podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavuje (výrok I.),- žádný z účastníků řízení nemá podle ustanovení § 146 odst. 2 (správně odst. 1) písm. b) o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.),- Česká republika vrátí navrhovateli soudní poplatek ve výši 1 000 Kč z účtu soudu I. stupně do 30 dnů od právní moci usnesení, který byl podle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, snížen o 1 000 Kč (výrok III.),- navrhovateli bylo uloženo ve lhůtě 3 dnů od doručení usnesení sdělit číslo účtu pro vrácení soudního poplatku (výrok IV.).4. Ve včas podaném odvolání ze dne 29. května 2020 proti výroku II. uvedeného usnesení účastník (odvolatel) odkazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) a g) ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. navrhl, aby odvolací soud zrušil předmětný výrok a změnil jej tak, že navrhovateli uloží povinnost zaplatit účastníku na nákladech řízení částku 5 600 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení odvolacího soudu k rukám právního zástupce účastníka.5. Odvolatel uvedl, že řízení bylo zahájeno na základě návrhu navrhovatele podaného poslední den zákonné lhůty, kdy bylo možné napadnout neplatnost předmětného rozhodnutí výboru účastníka, jehož členem byl v té době navrhovatel. Dne 10. října 2019 byl navrhovatel shromážděním účastníka odvolán ze své funkce a místo něj zvolen nový člen a také nový předseda a místopředseda výboru účastníka, což však nemělo žádnou souvislost s podaným návrhem. O podání návrhu na určení neplatnosti předmětného rozhodnutí výboru účastníka se účastník dozvěděl až z usnesení soudu I. stupně ze dne 8. ledna 2020, kterým byl vyzván vyjádřit se k podanému návrhu. Účastník byl tak nucen vynaložit náklady na advokáta, který zpracoval a zaslal soudu I. stupně požadované vyjádření. Navrhovatel dne 20. února 2020 sdělil, že „stížnost o určení neplatnosti usnesení výboru ze dne 24. června 2019 nechal zrušit“ přesto, že názor na neplatnost nezměnil, a až dne 12. května 2020 vzal návrh zpět a řízení bylo zastaveno.6. S posouzením a rozhodnutím soudu I. stupně, že odkazem na ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, odvolatel vyslovil nesouhlas, neboť řízení bylo zastaveno z viny navrhovatele a nikoliv pro chování účastníka. Soud I. stupně měl rozhodovat podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. a účastníku přiznat náklady řízení, a to za dva úkony právní služby (převzetí věci a vyjádření ze dne 6. února 2020) podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) à 2 500 Kč a dva režijní paušály à 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 AT, celkem 5 600 Kč.7. Navrhovatel se k podanému odvolání nevyjádřil.8. Odvolací soud podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání účastníka je důvodné.9. Podle ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže řízení bylo zastaveno.10. Podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků řízení zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady; byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).11. Stěžejní je tudíž posouzení, který z účastníků řízení zavinil zastavení řízení a pro chování kterého z nich byl podaný návrh vzat zpět, resp. zda byl návrh podán důvodně či nikoliv.12. Soud I. stupně napadeným usnesením, které odkazem na ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř. neodůvodnil, řízení zastavil na návrh navrhovatele, který jako důvod zpětvzetí podaného návrhu uvedl, že se na tomto postupu dohodl s účastníkem, a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Dle vyjádření účastníka navrhovatel dne 20. února 2020 sdělil, že netrvá na určení neplatnosti předmětného usnesení výboru účastníka.13. Odvolací soud se ztotožnil s názorem účastníka, že řízení bylo zastaveno z viny navrhovatele a nikoliv pro chování účastníka, kterému přiznal náhradu vzniklých nákladů řízení před soudem I. stupně ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., a proto výrok II. napadeného usnesení změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému účastníku přiznal právo na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. c) ve spojení s ustanovením § 7 bod 5. a ustanovením § 9 odst. 3 písm. a) AT za jeden úkon právní služby (podané odvolání ze dne 29. května 2020) v částce 1 250 Kč a režijní paušál v částce 300 Kč, celkem 1 550 Kč.