6 Cmo 221/2020-29 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením Městský soud v Praze jako soud I. stupně, ve výroku I. druhého účastníka , Anonymizováno, odvolal z funkce likvidátora společnosti , Anonymizováno, , IČ , Anonymizováno, , sídlem , Anonymizováno, , ve výroku II. likvidátorem společnosti , Anonymizováno, , jmenoval , Anonymizováno, , insolvenčního správce, sídlem , Anonymizováno, , ve výroku III. uložil druhému účastníkovi , Anonymizováno, povinnost zaplatit České republice na účet o soudu I. stupně soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a ve výroku IV. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.2. Vyšel ze skutečnosti, že se návrhem podaným 9. prosince 2019 navrhovatel domáhal odvolání dosavadního likvidátora prvního účastníka a jmenování likvidátora nového s ohledem na skutečnost, že stávající likvidátor je nečinný, když první účastník se nachází v likvidaci již od roku 2005 a likvidátor nereaguje na výzvy navrhovatele.3. Ve vztahu k výroku III. o povinnosti druhého účastníka, , Anonymizováno, zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 2 000 Kč vyšel ze skutečnosti, že řízení o jmenování likvidátora, coby soudní řízení, podléhá podle § 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích poplatkové povinnosti, přičemž výše soudního poplatku za toto řízení činí 2 000 Kč podle položky 4 bodu 1 písm. c) sazebníku poplatků, přičemž vzhledem k tomu, že navrhovatel je od soudního poplatku osvobozen podle § 11 odst. 2 písm. a) zák. o soudních poplatcích, postupoval soud I. stupně podle § 4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 2 odst. 3 a 8 zákona o soudních poplatcích a uložil povinnost zaplatit soudní poplatek druhému účastníkovi. Podle soudu I. stupně druhý účastník zavinil, že muselo být řízení zahájeno, když pro svou dlouhodobou nečinnost nevykonával svou funkci likvidátora řádně.4. Proti tomuto usnesení ve výroku III. se druhý účastník , Anonymizováno, (odvolatel) včas odvolal a navrhl změnit napadené usnesení tak, aby mu povinnost zaplatit soudní poplatek ukládána nebyla. Důvodem má být skutečnost, že odvolatel je starobní důchodce, finanční situace jeho a manželky , Anonymizováno, je podle jeho přesvědčení i špatná již s ohledem na skutečnost, že v posledních letech odvolatel neměl možnost vytvořit si jakékoliv úspory z důvodu řízení vedeného o oddlužení manželů. Poukázal na skutečnost, že již v roce 2016 sděloval písemně Městskému soudu v Praze, že funkci likvidátora nemůže pro věkové a další faktory vykonávat. Podle odvolatele se od té doby jeho zdravotní problémy znásobily. Zdůraznil, že v současné době je jeho příjem a příjem jeho manželky omezen toliko na starobní důchod. V procesu oddlužení byl odvolatel zbaven vlastnictví veškerých nemovitostí, jeho starobní důchod činí necelých 14 tis. Kč a manželka má důchod ve výši 8 300 Kč, z čehož platí náklady na výživu sebe a manželky, na léky, na ošacení a na ubytování.5. Podle odvolatele byl v rámci likvidace nečinný soud I. stupně, když tento na sdělení odvolatele z roku 2016 reagoval až přípisem z 8. 1. 2020, přičemž odvolatel měl za to, že jeho žádost soudu z roku 2016 bude posouzena zároveň jako žádost o zproštění současné funkce likvidátora a proto dále aktivity v této věci nevyvíjel.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací podle § 212 a násl. o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:7. Z hlediska skutkových východisek významných pro rozhodnutí odvolací soud vychází ze skutečnosti, že podle obsahu shora uvedeného odvolání účastník , Anonymizováno, požádal o osvobození od soudních poplatků. Jakmile uvedené soud zjistil, zvlášť tuto žádost posoudil a rozhodl o ní dne 10. února 2021 svým usnesením č. j. 77 Cm 241/2019-22. Je tak zřejmé, že po té, co soud I. stupně velmi správně citlivě zvážil veškeré okolnosti uváděné žadatelem o osvobození od soudního poplatku, návrh na přiznání osvobození od soudního poplatku důvodným neshledal a důvody pro osvobození žadatele neshledal ani odvolací soud, jenž posoudil správnost postupu i rozhodnutí soudu I. stupně o nepřiznání osvobození druhému účastníkovi , Anonymizováno, od soudního poplatku a usnesením sp. zn. 6 Cmo 96/2021 ze dne 2. dubna 2021 usnesení Městského soudu v Praze č. j. 77 Cm 241/2019-22 ze dne 10. února 2021 o neosvobození žadatele potvrdil, byť i odvolací soud chápe, že v rodinném měsíčním rozpočtu cca 24 000 Kč dvou osob v důchodovém věku představuje výdaj na zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč citelný zásah.8. Přes nepochybně napjatý rodinný měsíční rozpočet odvolatele a jeho manželky v důchodovém věku ve výši cca 24 000 Kč (jak vyplývá z odvolání žadatele proti rozhodnutí o neosvobození od soudního poplatku), odvolací soud musel vycházet ze skutečnosti, že podle shora uvedeného rozhodnutí o neosvobození žadatele je ve finančních možnostech odvolatele uvedený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč uhradit.9. Proto odvolací soud neshledal rozhodnutí soudu I. stupně v odvoláním napadeném rozsahu (výrok III.) nesprávným.10. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené usnesení v uvedeném odvoláním napadeném rozsahu jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.11. O náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 23 zák. o zvláštních řízeních soudních č. 292/2013 Sb. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.