6 Cmo 230/2020-559 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze výše uvedeným rozsudkem ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci Kč 202 169,50 se specifikovaným úrokem z prodlení a ve výroku II. žalobu ve zbývající částce Kč 1 071 000,- s přísl. zamítl; o nákladech řízení pak rozhodl ve výroku III., žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na jejich náhradu Kč 169 332,-. Dále ve výroku IV. soud I. stupně přiznal uvedenému znaleckému ústavu za účast na soudním jednání náhradu Kč 847,- a konečně ve výroku V. rozhodl o nákladech státu za znalecký posudek tak, že žalobce je povinen zaplatit na účet soudu Kč 25 887,- a žalovaný Kč 4 929,-.2. Jedná se o již druhý rozsudek ve věci: první rozsudek ze dne 18. 3. 2016, jímž soud I. stupně přiznal žalobci Kč 343 169,50 s přísl. a ve zbytku žalobu zamítl, k odvolání obou účastníků odvolací soud usnesením 6 Cmo 218/2016-325 z 27. 6. 2017 zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že je třeba zjistit, zda žalovaný i od počátku roku 2010 do 9. 2. 2010 vykonával funkci jednatele s péčí řádného hospodáře, zda výběrem finančních prostředků vznikla žalobci škoda a v jakém rozsahu, a dále stanovit výši úplaty za výkon funkce jednatele a vynaložených nákladů, jež by žalovanému náležely.3. Soud I. stupně vycházel z dokazování provedeného již v prvním řízení a jeho doplnění dle pokynu odvolacího soudu. Zjistil, že žalovaný byl jednatelem žalobce v období 1. 10. 2008-3. 3. 2010, uvedl přehled výběrů z účtu žalobce v rozhodném období kartou v držení žalovaného, dále vycházel z dokumentů týkajících se produkovaného filmu, dotace a smlouvy, ze znaleckého posudku ohledně nákladů žalovaného spojených s výkonem funkce jednatele a ohledně výše odměny jednatele, z výpovědi svědků (, Anonymizováno, , , Anonymizováno, ), z výpovědi žalovaného, z policejních spisů, též se zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovaným. Po citaci příslušných zákonných ustanovení obchodního zákoníku a s odkazem na judikaturu soud I. stupně uzavřel, že žalovanému náležela měsíční odměna za výkon funkce jednatele Kč 55 000,- a za výdaje spojené s výkonem funkce, jako náklady na provoz kanceláře, služby, automobil atd., náhrada ve výši Kč 8 000,-, a to po dobu výkonu funkce jednatele 17 měsíců. Podle soudu I. stupně žalobce nepředložil žádné důkazy pro své tvrzení, že žalovaný nejednal s péčí řádného hospodáře, neprokázal ani netvrdil, že by žalovanému v rozhodné době výkonu funkce jednatele vytkl nějaké nedostatky v jeho práci.4. Z částky vyčíslené žalobcem Kč 1 273 169,50, kterou žalovaný čerpal z účtu žalobce, soud I. stupně odečetl částku Kč 1 071 000,- jako odměnu žalovaného za funkci jednatele a za náklady spojené s provozem kanceláře (17x Kč 63 000,-), která žalovanému náležela; v tomto rozsahu proto žalobu zamítl. Ve zbytku žalované částky Kč 202 169,50 žalovaný neprokázal, že by ji použil ve prospěch žalobce, a proto soud I. stupně uložil žalovanému tuto částku žalobci zaplatit. Dále soud I. stupně rozhodl o nákladech řízení, a to poměrně podle výsledku řízení, tedy žalobce zavázal zaplatit žalovanému 68% jeho nákladů za právní zastoupení podle uvedené specifikace, stejně tak i o nákladech státu za znalecký posudek.5. Proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně podali odvolání oba účastníci a každý z nich navrhl jeho změnu ve svůj prospěch. Žalobce trval na zaplacení celé uplatněné částky, naopak žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta v celém rozsahu, oba pak rovněž požadovali náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.6. Žalobce soudu I. stupně vytýká, že žalovanému přiznal odměnu v rozporu s § 66 odst. 3 obchodního zákoníku, neboť jeho činnost, resp. nečinnost spočívající v totální absenci přípravy filmového projektu evidentně přispěla k nepříznivým hospodářským výsledkům žalobce, k odebrání práva ke scénáři, proto projekt nebyl realizován. Smlouva o výkonu funkce jednatele nebyla v žalovaným uzavřena, žádná odměna nebyla sjednána. Subsidiárně se použije ustanovení zákona o mandátní smlouvě a odměna se určí ve výši obvyklé, avšak pokud jednatel svou funkci nevykonával řádně, pak mu nárok na odměnu nemůže vzniknout. Rovněž žalobce nesouhlasí s tím, že soud I. stupně žalovanému přiznal náhradu za hotové výdaje, její výše je nepřezkoumatelná a v rozporu se zákonem. Žalobce tak trvá na tom, že mu žalovaný způsobil škodu ve výši uplatněné částky, neboť neoprávněně čerpal z jeho účtu finanční prostředky pro svou potřebu a vybrané částky žalobci nedoložil žádnými doklady.7. Žalovaný v odvolání soudu I. stupně vytýká, že v části přiznaného nároku není rozhodnutí odůvodněno a je zmatečné; za vadné též považuje rozhodnutí o nákladech řízení, neboť bez odůvodnění mu nebyly přiznány náklady za všechny důvodně provedené úkony a za soudní poplatek za prvé odvolání, rovněž soud I. stupně nepřihlédl k částečnému zpětvzetí žaloby. Žalobce nadále trval na tom, že doložil podrobný přehled nákladů, které v souvislosti s výkonem činnosti pro žalobce hradil a které žalobce průběžně zaúčtoval ve svém účetnictví. Uvádí, že při určení výše odměny žalovaného soud I. stupně nezohlednil, že vedle výkonu funkce jednatele žalovaný též vykonával činnost produkčního na konkrétních projektech, za což mu rovněž náležela odměna, která byla součástí částek čerpaných z účtu žalobce. Podle názoru žalovaného byla rovněž důvodná námitka promlčení u částky Kč 23 500,- vybrané z účtu do 2. 12. 2008, to je dva roky před podáním žaloby.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací znovu přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání žádného z účastníků není důvodné. Ještě před samotným zahájením jednání odvolací soud poučil účastníky o možnosti mimosoudního vyřízení věci s předběžným právním náhledem, už s ohledem na pokročilost času, žaloba podána u věcně nepříslušného soudu v 12/2010, na protahování řízení a růst nákladů, avšak bezúspěšně, účastníci setrvali na svých odvoláních.9. Po prvním kasačním rozhodnutí odvolacího soudu doplnil soud I. stupně dokazování podle pokynu odvolacího soudu ke zjištění výše odměny žalovaného za výkon funkce jednatele znaleckým posudkem, k tomu pak vyslechl i zpracovatele posudku, dále se zabýval výši odměny jednatele jako producenta filmového projektu a též výší hotových nákladů s tím spojených, tedy např. na provoz kanceláře žalovaného, služby, na provoz auta. K tomu dále provedl dotazy na odborné instituce, vyslechl svědkyni, ředitelku , právnická osoba, . V novém řízení soud I. stupně vycházel též z již provedených důkazů předloženými listinami, a výpovědí svědků a žalovaného, jak uvedeno výše. Za rozhodující pak vzal závěry znaleckého posudku k určení výše odměny žalovaného za výkon funkce jednatele provázané s produkční činností a stanovisko účetního žalobce k určení výše hotových výdajů. Uzavřel, že v rozhodném období žalovaný vykonával funkci jednatele, bez kritických výtek žalobce, za což mu náleží odměna, krytá výběry z účtu žalobce, naproti tomu ale v uvedené výši žalovaný důvod výběrů nedoložil a je tak uvedenou částku povinen žalobci vrátit.10. Se zjištěními soudu I. stupně, provedeným dokazováním, hodnocením důkazů, právním hodnocením a přijatými závěry, tudíž i napadeným rozhodnutím se odvolací soud plně ztotožnil. V rozhodném období žalovaný vykonával funkci jednatele žalobce, za což mu náležela odměna, jejíž výše vychází ze závěrů znaleckého posudku. Odvolací soud je též ve shodě se soudem I. stupně, že žalovanému náležela náhrada za náklady vynakládané žalovaným na provoz kanceláře, jejíž výši soud I. stupně určil jako přiměřenou vzhledem k velikosti a zatížení kanceláře. Částky nad rámec těchto položek posoudil soud I. stupně správně jako vybrané neoprávněně. Jako zásadní pro rozhodnutí bylo, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný nejednal s péčí řádného hospodáře. Soud I. stupně provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí, náležitě se vypořádal rovněž i s námitkou promlčení, rozhodnutí řádně odůvodnil, a proto odvolací soud v plném rozsahu odkazuje pro stručnost na obsah napadené rozhodnutí. Odvolání obou účastníků ve věci považuje za nedůvodná; to se týká i vytýkaným vadám rozhodnutí o nákladech řízení, které soud I. stupně rovněž zdůvodnil a rozsah přiznaných nákladů řízení přesně specifikoval, přičemž náklady vynaložené na soudní poplatky za odvolání v prvém případě si účastníci nesli přirozeně ze svého vzhledem k výsledku řízení.11. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, o nákladech tohoto odvolacího řízení pak rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 cit. zákona a žalovanému přiznal právo na jejich náhradu za vynaložený soudní poplatek a za právní zastoupení v rozsahu dle vyhl.č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby včetně režijního paušálu a DPH.