6 Cmo 246/2020-433 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu na zaplacení náhrady škody vzniklé zastoupenému vůči advokátovi ve výši 3 662 107,42 Kč s přísl. a současně neúspěšné žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované náklady řízení podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen o.s.ř.) v částkách 290 892 Kč a 205 908,12 Kč.2. Soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že se návrhem ze dne 4. 6. 2012 ve znění částečného zpětvzetí návrhu ze dne 26. 3. 2014 původní žalobce , fyzická osoba, domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 746 661,90 Kč. Uvedl, že žalovaný jej v minulosti právně zastupoval v řadě případů na základě smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 14. 6. 2005. Na základě plné moci, udělené , fyzická osoba, žalovanému dne 24. 8. 2009 byl podle žaloby žalovaný povinen podat přihlášku pohledávky za dlužníkem , Anonymizováno, do insolvenčního řízení za účelem vymožení pohledávky za dlužníkem. Žalovaný podle žaloby nesplnil svou povinnost a přihláška pohledávky , fyzická osoba, za společností , Anonymizováno, byla podle žaloby v insolvenčním řízení odmítnuta pro opožděnost, když 30 denní lhůta počala běžet dnem 8. 2. 2010 a marně měla uplynout. Pokud by podle žaloby žalovaný jako advokát postupoval řádně v souladu s udělenou plnou mocí, byl by to žalobce, jenž by obdržel většinu výtěžku získanou dražbou dotčených nemovitostí zajišťujících soudem přiznané nároky , fyzická osoba, za uvedeným dlužníkem. Žalobce se o vzniku škody mohl dozvědět nejdříve ze sdělení insolvenčního správce dnem 3. 6. 2010. Přihláška pohledávky žalobce byla podle žaloby odmítnuta usnesením Městského soudu v Praze MSPH 77 INS 8446/2009-P-27, a toto rozhodnutí mělo být potvrzeno odvolacím soudem a dovolání mělo být odmítnuto. Dražené nemovitosti dlužníka byly podle žaloby prodány za částku 4 200 000 Kč. Po odečtení odměny insolvenčního správce a nákladů dražby má představovat žalovaným způsobená škoda žalovanou částku.3. Podle žaloby tak žalovaný měl zastupovat žalobce ve věci podání přihlášky do likvidace, jakož i do insolvenčního řízení, a to na základě plné moci ze dne 24. 8. 2009, když žaloba vycházela z názoru, že není možné vykládat plnou moc tak, že žalovaný byl zmocněn podat pouze přihlášku do likvidace. Text plné moci podle žalobce hovoří o podání přihlášky zmocnitele vůči společnosti , právnická osoba, . Podle smlouvy o poskytování právních služeb měl podle žalobce mu žalovaný poskytovat právní služby v dalších právních činnostech. Tyto činnosti spočívaly ve sledování případů, na nichž měl žalobce ekonomický zájem. Žalovaný měl tedy podle žalobce povinnost sledovat daný případ likvidace a následné insolvence. Proto také měla být plná moc sepsána tak široce. Důkazem, že žalovaný žalobce zastupoval mělo být i sdělení insolvenčního správce, jenž měl potvrdit, že jej žalovaný kontaktoval a sdělil mu, že klient zmeškal podání přihlášky.4. Soud I. stupně vedle posuzování důvodnosti žalobní argumentace zvažoval také důvody obrany žalovaného, podle něhož s , fyzická osoba, měl uzavřenu smlouvu o poskytování právních služeb, ale i podle této smlouvy byl , fyzická osoba, oprávněn se nechat zastupovat jiným advokátem, což také běžně činil. Plná moc z 24. 8. 2009 podle žalovaného mu nebyla udělena pro podání přihlášky do insolvenčního řízení, ale pro podání přihlášky pouze do likvidace, což také žalovaný splnil dne 26. 8. 2009. Tím byla podle žalovaného plná moc vyčerpána. Insolvenční návrh v řízení na majetek společnosti , Anonymizováno, byl podle žalovaného podán až dne 30. 11. 2009 a teprve následně po uplynutí lhůty k podání přihlášky jej měl sám , fyzická osoba, kontaktovat na začátku dubna 2010. Žalovaný měl zprostředkovat schůzku s insolvenčním správcem. Za tím účelem měl žalovaný žádat pro jednání s insolvenčním správcem vystavení plné moci, avšak ta mu , fyzická osoba, nebyla poskytnuta a jmenovaný měl žalovanému sdělit, že insolvenčnímu správci byla zaslána plná moc z 24. 8. 2009, jež je podle , fyzická osoba, dostačující. Samotnou přihlášku do insolvenčního řízení žalovaný nepodával, ani k jejímu podání nepřevzal právní zastoupení.5. Obdobný právní názor jako žalovaný měl vyjádřit i vedlejší účastník, podle něhož , fyzická osoba, neprokázal porušení povinností advokáta a příčinnou souvislost mezi tímto porušením a vznikem škody. Podle uzavřené smlouvy o poskytování právní pomoci byl žalovaný podle vedlejšího účastníka povinen poskytovat právní služby vždy na pokyn oprávněných osob, uvedených ve smlouvě a měl zastupovat , fyzická osoba, vždy na základě individuální plné moci. Plná moc ze dne 24. 8. 2009 byla podle vedlejšího účastníka udělena v době, kdy ještě nebyl ani podán insolvenční návrh a tudíž se nemohla týkat insolvenčního řízení. Plná moc podle vedlejšího účastníka zanikla provedením úkonu na nějž byla omezena. Žalovaný tedy nepřijal zastoupení ve věci přihlášky pohledávky , fyzická osoba, do insolvenčního řízení a jmenovaný podle vedlejšího účastníka neprokázal ani výši tvrzené škody.6. Z hlediska skutkového soud I. stupně zejména vyšel ze zjištění, že na základě smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené původním žalobcem J. Vinduškou a žalovaným dne 14. 6. 2005 měl žalovaný na pokyn osob uvedených v čl. 3 poskytovat právní služby specifikované v čl. 1. Měl mimo jiné zastupovat , fyzická osoba, před soudy, státními orgány a jinými právními subjekty, a to vždy na základě individuální plné moci, měl povinnost poskytnout právnímu zástupci veškeré dostupné informace a podklady pro plnění úkolů. Právní zástupce byl vázán příkazy jmenovaného a dalších ve smlouvě uvedených osob, přičemž jmenovaný byl oprávněn nechat se právně zastupovat i jiným subjektem. Soud I. stupně vyšel rovněž ze zjištění, že původní žalobce J. Vinduška zmocnil plnou mocí ze dne 24. 8. 2009 žalovaného k podání přihlášky zmocnitele vůči společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, .7. Soud I. stupně po právní stránce věc posuzoval v otázce vlastní smlouvy o právním zastoupení a v otázce samotné odpovědnosti za škodu podle zákona o č. 85/1996 Sb. o advokacii (ZA), jakož i podle ustanovení obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (obchod. zák.) a ve věcech neupravených obchodním zákoníkem aplikoval rovněž občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (OZ). Poukázal na potřebu aplikace § 16 a násl. ZA a na § 24 ZA, podle něhož advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie, přičemž se advokát odpovědnosti podle odstavců 1 až 3 zprostí, prokáže-li, že újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. Vycházel rovněž z toho, že poškozený nemá nárok na náhradu škody, pokud nesplnění povinností povinné strany bylo způsobeno jednáním poškozené strany nebo nedostatkem součinnosti, ke které byla poškozená strana povinna.8. Zásadní otázku, již považoval soud I. stupně za nezbytnou vyřešit, byla otázka, zda plná moc udělená , fyzická osoba, žalovanému dne 24. 8. 2009 byla plnou mocí zmocňující žalovaného k podání přihlášky do insolvenčního řízení, jak tvrdila žaloba, či zda byla jen plnou mocí k podání přihlášky do likvidace, jak tvrdí žalovaný. Soud I. stupně ve svém původním rozhodnutí dospěl k závěru, že , fyzická osoba, žalovaného k podání přihlášky do insolvenčního řízení nezmocnil a poukázal na skutečnost, že již v minulosti proto žalobu rozsudkem č. j. 39 Cm 69/2012-239 ze dne 27. 3. 2014 zamítl, byť toto jeho rozhodnutí bylo zrušeno odvolacím soudem s tím, aby pro potřeby rozhodnutí bylo dokazování ještě doplněno. Po doplnění dokazování ve smyslu právního názoru odvolacího soudu podle rozhodnutí č.j. 6 Cmo 219/2014-290 ze dne 23. října 2018 soud I. stupně vyjádřil právní názor vycházející z toho, že žalovaný byl zavázán plnit pokyny klienta - původního žalobce , Anonymizováno, toliko ve vztahu k řízení o likvidaci společnost , Anonymizováno, a v uvedeném řízení žalovaný, jenž nebyl jediným právním zástupcem , Anonymizováno, , se podle soudu I. stupně nedopustil opomenutí provést nezbytný úkon související s přihláškou do likvidace a nepodal původnímu žalobci ani nesprávnou právní radu, byť v souladu s pokynem odvolacího soudu soud I. stupně zjistil, že žalovaný nepoučoval , Anonymizováno, o nutnosti a možnosti pokračování uplatňování nároku tak, aby jeho vymožení nebylo ohroženo a podle soudu soud I. stupně nebyl žalovanému ani dán pokyn, aby vymáhání pohledávky uplatněné v rámci likvidace přerušil.9. V rámci uvedeného závěru, zcela nad rámec zjištění o neodpovědnosti žalovaného za případnou újmu vzniklou právnímu předchůdci žalobkyně J. Vinduškovi soud I. stupně konstatoval, že původní žalobce , fyzická osoba, věděl o tom, že společnost , Anonymizováno, směřuje do konkursu a o této okolnosti žalovaného neinformoval. Stejně tak podle soudu soud I. stupně žalovaného nepřizval ani k jednání se společností , Anonymizováno, je