6 Cmo 254/2021-155 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze dne 13. dubna 2020 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 35 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, kterou měl žalovaný způsobit při výkonu funkce předsedy představenstva a generálního ředitele společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, tím, že zastupoval uvedenou společnost při uzavírání jednotlivých smluv o půjčkách, kterými si uvedená společnost půjčovala finanční prostředky od právních předchůdců žalobkyně, tyto však ve sjednaných lhůtách splatnosti nevrátila a žalovaný tudíž nejednal s péčí řádného hospodáře.2. Uvedený soud usnesením ze dne 23. dubna 2020, č. j. 76 Cm 35/2020-70 vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) a rozhodl o postoupení věci po právní moci usnesení Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému (výrok II.), neboť žalovaný neměl bydliště v obvodu krajského soudu.3. Vrchní soud v Praze jako soud nadřízený k nesouhlasu Městského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2020 s postoupením věci usnesením ze dne 25. srpna 2020, č. j. Ncp 568/2020-89 rozhodl, že nesouhlas není důvodný.4. Městský soud v Praze (dále jen „soud I. stupně“) usnesením ze dne 19. října 2020, č. j. 72 Cm 86/2020-94 vyzval žalobkyni ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení k zaplacení soudního poplatku ve vyměřené výši 1 750 000 Kč s poučením o zastavení řízení v případě nesplnění poplatkové povinnosti.5. K návrhu žalobkyně ze dne 23. října 2020 na přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce soud I. stupně usnesením ze dne 12. ledna 2021, č. j. 72 Cm 86/2020-121 žalobkyni osvobození od soudního poplatku nepřiznal (výrok I.) a neustanovil jí zástupce z řad advokátů (výrok II.).6. K odvolání žalobkyně ze dne 16. ledna 2021 Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 10. května 2021, č. j. 6 Cmo 36/2021-136 napadené usnesení soudu I. stupně ve výrocích I. a II. potvrdil.7. Soud I. stupně usnesením ze dne 16. června 2021, č. j. 72 Cm 86/2020-143 opětovně vyzval žalobkyni ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu ve vyměřené výši 1 750 000 Kč s poučením o zastavení řízení při nesplnění poplatkové povinnosti.8. Soud I. stupně usnesením ze dne 27. července 2021, č. j. 72 Cm 86/2020-144 řízení zastavil (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému částku 300 Kč na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci usnesení (výrok II.).9. Soud I. stupně v odůvodnění odkázal na ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o SoP“), podle kterého u poplatku za řízení vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení; podle ustanovení § 7 odst. 1 věta první zákona o SoP je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o SoP, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, je poplatník povinen zaplatit poplatek na výzvu soudu v dodatečně určené lhůtě v délce alespoň 15 dnů; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví a nepřihlíží k zaplacení poplatku po jejím marném uplynutí.10. Jelikož vyměřený soudní poplatek za podanou žalobu žalobkyně ve stanovené lhůtě nezaplatila, soud I. stupně řízení odkazem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o SoP zastavil.11. Nezaplacením vyměřeného soudního poplatku za řízení ve stanovené lhůtě žalobkyně zavinila, že řízení muselo být zastaveno, a proto má povinnost náhrady nákladů řízení žalovanému podle ustanovení § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Žalovaný nebyl zastoupen advokátem a dne 14. května 2020 doručil své vyjádření k žalobě, proto má v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle ustanovení § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nárok na paušální náhradu za jeden úkon (vyjádření k žalobě ze dne 14. května 2020), jejíž úhrada byla uložena žalobkyni.12. Ve včas podaném odvolání ze dne 28. července 2021 proti výroku II. uvedeného usnesení soudu I. stupně žalobkyně (odvolatel) navrhla, aby odvolací soud změnil napadený výrok tak, že ji zprostí povinnosti náhrady nákladů řízení, neboť libovolně nezavinila zastavení řízení. Žalobkyni nebylo přiznáno osvobození od placení vysokého soudního poplatku i přesto, že nedisponuje tak vysokou částkou a nemá ani možnost si ji opatřit. Výše náhrady nákladů řízení není závratná, žalobkyni jde o dosažení spravedlnosti. Zmíněné vyjádření žalovaného nebylo soudem I. stupně žalobkyni vůbec doručeno.13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podaného odvolání včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.14. Podle ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže řízení bylo zastaveno.15. Podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků řízení zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady; byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).16. Stěžejní je tudíž posouzení, který z účastníků řízení zavinil zastavení řízení a pro chování kterého z nich byl podaný návrh vzat zpět, resp. zda byl návrh podán důvodně či nikoliv.17. Je nesporné, že zastavení řízení zavinila žalobkyně nezaplacením vyměřeného soudního poplatku ve stanovené lhůtě, nesplnila tak svou poplatkovou povinnost a soud I. stupně jí správně uložil povinnost náhrady nákladů řízení ve prospěch žalovaného.18. Na základě uvedených skutečností odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně ve výroku II. podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.19. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná a žalovanému v souvislosti s odvolacím řízením žádné náklady nevznikly.