6 Cmo 260/2020-82 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze jako soud I. stupně uvedeným usnesením zamítl návrh navrhovatelky, jímž se domáhala určení, že její vyloučení ze spolku (účastníka) rozhodnutím výboru ze dne 14. 10. 2017, potvrzené rozhodnutím členské schůze konané dne 17. 2. 2018, je neplatné; o nákladech řízení pak soud I. stupně rozhodl k tíži navrhovatelky, které uložil povinnost zaplatit účastníkovi Kč 10 406,- na jejich náhradu.2. Rozhodnutí vychází ze zjištění, že z podnětu paní , Anonymizováno, účastník zahájil 26. 9. 2017 kárné řízení proti navrhovatelce z důvodů zvlášť hrubého porušení Etického kodexu klubu, která má problémy s urážením a znevažováním členů klubu opakovaně, např. hlavní poradkyně chovu, , Anonymizováno, . Rozhodnutím výboru ze dne 14. 10. 2017 byla navrhovatelka ze spolku vyloučena a k jejím odvolání členská schůze dne 17. 2. 2018 rozhodnutí výboru o vyloučení potvrdila. Na programu členské schůze bylo mj. rozhodování o vyloučení navrhovatelky, která se z jednání členské schůze ze zdravotních důvodů omluvila, ale na svou obranu neuvedla žádná tvrzení či důkazy. Soud I. stupně poukázal na dřívější kárné řízení s navrhovatelkou v roce 2016 (uložení napomenutí) a na výsledky předchozích soudních řízení, o určení neexistence zákazu doživotního chovu psů a o uložení povinnosti zapisovat chovná zvířata do plemenné knihy a vydávat průkazy původu (návrh navrhovatelky zamítnut), jakož i o neplatnosti vyloučení navrhovatelky ze spolku.3. Soud I. stupně shledal, že stanovy a další spolkové předpisy, Kárný řád a Etický kodex klubu, obsahují poměrně rozsáhlou úpravu kárného řízení a postup pro trestání členů dle intenzity prohřešku, tedy klub má nastavenou vlastní regulaci pro případné vyloučení člena z klubu. Vzhledem k předchozímu kárnému řízení s navrhovatelkou soud I. stupně odmítl její námitku ohledně absence výzvy k zjednání nápravy dle § 239 o.z., k čemuž uvedl, že rozhodně není na místě závěr, že je nezbytné vyzývat navrhovatelku ke zjednání nápravy, navíc když v případě vydírání si nápravu stěží lze představit.4. Stejně tak soud I. stupně odmítl argumentaci navrhovatelky, že nebyly při rozhodování o jejím vyloučení provedeny důkazy, když navrhovatelka v průběhu řízení žádné nenavrhla a setrvala jen na svém tvrzení, že vyjádřila pouze svůj názor. Rovněž jako neopodstatněnou hodnotil soud I. stupně námitku, že předmětná rozhodnutí spolkových orgánů postrádají odůvodnění.5. Podle soudu I. stupně tak nejsou naplněny podmínky pro určení, že rozhodnutí o vyloučení navrhovatelky z klubu je neplatné, tedy neshledal rozpor se zákonem či stanovami klubu, a proto návrh zamítl. O nákladech řízení pak rozhodl podle jeho výsledku k tíži navrhovatelky a účastníkovi přiznal právo na náhradu nákladů vynaložených na právní zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v rozsahu dle uvedené specifikace.6. Proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně podala navrhovatelka odvolání a navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Nejprve rekapitulovala proces svého vyloučení ze spolku a nadále trvala na námitce, že rozhodnutí spolkových orgánů, výboru ze dne 14. 10. 2017 a členské schůze ze dne 17. 2. 2018, nebyla řádně odůvodněna, což zakládá jejich nepřezkoumatelnost. Dále namítá, že nebyly provedeny důkazy a že nebyly dány podmínky pro uložení kárného opatření, tj. vyloučení z klubu, a to z důvodu, že nebyla nejprve vyzvána k tomu, aby zjednala nápravu dle § 239 o.z. a nemohla uvést skutečnosti na svoji obranu, postupem spolku se cítí být šikanována. Nadále se tak dožaduje určení, že její vyloučení ze spolku je neplatné.7. K odvolání navrhovatelky podal spolek vyjádření a navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí, dále požadoval náhradu nákladů odvolacího řízení. Rozhodnutí o vyloučení navrhovatelky považuje za platné, přijaté po řádném procesu v souladu s normativními předpisy účastníka, tak i zákonem. Rozhodnutí výboru a členské schůze o vyloučení jsou odpovídající reakcí na protiprávní jednání navrhovatelky a jsou řádně odůvodněna. Vzhledem k charakteru protiprávního jednání navrhovatelky pak nesouhlasí ani s argumentací, že by bylo nutné vyzvat navrhovatelku ke zjednání nápravy.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.9. Předmětem řízení je návrh navrhovatelky na určení neplatnosti rozhodnutí spolkových orgánů o jejím vyloučení ze spolku, rozhodnutí výboru ze dne 14. 10. 2017 a členské schůze ze dne 17. 2. 2018, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí výboru. Navrhovatelka v řízení namítala, že pro její vyloučení nebyly dány zákonné podmínky, neboť pouze vyjádřila svůj názor, nebyla vyzvána ke zjednání nápravy, nebyly provedeny důkazy, nemohla uvést skutečnosti na svoji obranu, a že rozhodnutí nejsou řádně odůvodněna. Naproti tomu účastník poukázal na dlouhotrvající a opakované velmi hrubé jednání navrhovatelky v rozporu s dobrými mravy a vnitřními spolkovými předpisy, na narušování vztahů ve spolku, na urážky členů klubu, což vedlo účastníka k vyloučení navrhovatelky pro zvlášť hrubé porušení členských povinností. Podle účastníka byla s rozhodnutím o zahájení kárného řízení doručena navrhovatelce i výzva k vyjádření, která se však v rámci své obrany odvolávala pouze na svobodu projevu, a poté v odvolání proti rozhodnutí výboru neuvedla žádné důvody a nenavrhla žádné důkazy.10. Soud I. stupně v řízení provedl dokazování, jednak předloženými listinami, zejména podnětem paní , Anonymizováno, , zahájením kárného řízení ze dne 26. 9. 2017, rozhodnutím výboru z 14. 10. 2017 o vyloučení navrhovatelky, jejím odvoláním, pozvánkou na členskou schůzi a rozhodnutím této ze dne 17. 2. 2018, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí výboru o vyloučení navrhovatelky, dále vzájemnou e-mailovou korespondencí a spolkovými předpisy (Stanovy, Etický kodex, Kárný řád), jednak výslechem paní , Anonymizováno, . Dále soud I. stupně vycházel z výsledků předchozího kárného řízení s navrhovatelkou a soudních rozhodnutí a po citaci příslušných ustanovení občanského zákoníku a vnitrospolkových předpisů uzavřel, že nejsou naplněny podmínky pro určení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení navrhovatelky z klubu a návrh zamítl, neboť neshledal rozpor rozhodnutí orgánu spolku se zákonem či Stanovami klubu.11. Se zjištěními soudu I. stupně, provedeným dokazováním, právním hodnocením a přijatými závěry, a tedy i napadeným rozhodnutím se odvolací soud zcela ztotožnil. Soud I. stupně provedl v řízení dokazování pro rozhodnutí věci jistě v dostatečném rozsahu, s námitkami navrhovatelky se vypořádal, jak uvedeno výše (neexistence zákonných důvodů pro její vyloučení ze spolku, absence výzvy k odstranění závad, neodůvodnění rozhodnutí o vyloučení, odepření možnosti obrany), rozhodnutí řádně odůvodnil, a proto odvolací soud pro stručnost plně odkazuje na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí.12. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně nezjistil žádné rozpory rozhodnutí spolkových orgánů o vyloučení navrhovatelky se zákonem či vnitrospolkovými předpisy. Výše popsané dlouhotrvající a opakované závadové jednání navrhovatelky vedlo účastníka k rozhodnutí o jejím vyloučení ze spolku pro zvlášť hrubé porušení členských povinností, jak uvedeno v rozhodnutí výboru s podrobným odůvodněním, tak v rozhodnutí členské schůze při řádném dodržení režimu a postupu vyloučení, pro které hlasovalo 100% z přítomných 52 členů. Ani odvolacímu soudu se nejeví přijaté rozhodnutí spolkových orgánů o vyloučení navrhovatelky jako nepřiměřeně přísné. Zde je třeba připomenou platné zákonné úpravy a zásady spolkové činnosti založené na principu dobrovolnosti, loajality, demokracie a autonomie s minimálním zasahováním státu do spolkové sféry.13. Jestliže tedy soud I. stupně návrh navrhovatelky zamítl, nelze takovému rozhodnutí vytknout pochybení. Proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, o nákladech odvolacího řízení pak rozhodl podle jeho výsledku a v řízení úspěšnému účastníkovi přiznal právo na jejich náhradu dle § 142 a § 224 odst. 1 cit. zákona za právní zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v rozsahu dvou úkonů právní služby včetně režijního paušálu, cestovného, náhrady za ztrátu času a DPH.