6 Cmo 328/2020-69 — Vrchní soud v Praze

1. Soud I. stupně uvedeným usnesením zamítl návrh navrhovatele na určení neplatnosti jeho vyloučení ze spolku, účastníka, rozhodnutím výboru z 5. 9. 2017 a dozorčí rady z 28. 11. 2017; dále rozhodl o nákladech řízení tak, že navrhovateli uložil povinnost zaplatit spolku na jejich náhradu Kč 10 200,-.2. Rozhodnutí vychází ze zjištění, že již v polovině roku 2017 bylo zahájeno řízení o vyloučení navrhovatele ze spolku, v prvém případě bylo rozhodnutí výboru o vyloučení zrušeno dozorčím orgánem, dozorčí radou spolku. Znovu pak o vyloučení navrhovatele rozhodl výbor 5. 9. 2017 z důvodů přetrvávající ztráty základních kvalifikačních předpokladů a pro úmyslné nebo nedbalostní hrubé porušování členských povinností, dále specifikovaných, mj. bezdůvodně navrhl odvolání členů dozorčí rady, rozšiřoval nepravdivé letáky, porušoval povinnost mlčenlivosti, nerespektoval přijatá rozhodnutí orgánů spolku, jednal nekolegiálně a urážlivě, zpochybňoval umělecký přínos členů, prosazoval placené zaměstnávání rodinných příslušníků v aparátu, zapříčil policejní vyšetřování za falešné obvinění pracovnice kanceláře a členky výboru, opakovaně prosazoval změny při rozúčtování odměn vyplácených autorům s cílem osobně se obohatit. Proti rozhodnutí výboru podal navrhovatel odvolání k dozorčí radě, která navrhovatele vyzvala k doplnění odvolání a předložení důkazů, na což navrhovatel reagoval podáním z 3. 11. 2017 tak, že v této fázi nebude žádné důkazy předkládat. Dozorčí rada pak odvolání navrhovatele zamítla a rozhodnutí výboru o vyloučení navrhovatele rozhodnutím z 28. 11. 2017 potvrdila, podle dozorčí rady všechny skutky vytýkané navrhovateli byly zcela věrohodně prokázány.3. Podle soudu I. stupně v řízení o vyloučení nebyla navrhovateli upřena možnost účinné obrany ze strany výboru, resp. dozorčí rady. Navrhovatel měl dostatečný prostor k seznámení se s důvody, pro které bylo řízení vedeno, jakož i k uvedení a doložení všeho, co mu bylo ku prospěchu, oba spolkové orgány se s obranou navrhovatele řádně a podrobně vypořádaly, poskytly mu lhůtu k doplnění tvrzení a předložení důkazů. K tomu soud I. stupně dále uvedl, že absence ústního projednání případu nepředstavuje zásah do práv účastníků na obranu, když ani stanovy ani zákon nestanoví povinnost ústního projednání.4. Soud I. stupně odmítl jako nedůvodnou i další námitku navrhovatele, podle něhož obě rozhodnutí o jeho vyloučení jsou nepřezkoumatelná, neboť z nich není zřejmé, v jakém konkrétním jednání je spatřováno porušení členských povinností. Navrhovatel byl vyloučen pro ztrátu základních předpokladů pro členství a pro porušování členských povinností, tedy postupovat tak, aby svým jednáním neporušoval cíle spolku, dobrou pověst a oprávněné zájmy, etické a morální požadavky při výkonu své profese a pravidla kolegiality a vzájemné úcty mezi členy, uvádí soud I. stupně v odůvodnění. Rozhodnutí o vyloučení jsou podle soudu I. stupně řádně odůvodněna, přesně a velice podrobně je v nich popsáno, v jakých konkrétních jednáních navrhovatele je spatřováno naplnění důvodů pro vyloučení navrhovatele. Pro závažnost jednotlivých porušení členských povinnost navrhovatele a pro jejich četnost pak soud I. stupně nepovažuje za nepřiměřenou ani sankci vůči navrhovateli, tedy jeho vyloučení ze spolku.5. Navrhovatel podal proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně odvolání a navrhl jeho změnu, tedy trval na určení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku o jeho vyloučení, dále požaduje náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Navrhovatel trvá na tom, že mu nebyla umožněna obrana, spolek mu nevytkl jednání a neposkytl přiměřenou lhůtu k nápravě, rozhodnutí o vyloučení neobsahují důvody pro vyloučení, uloženou sankci považuje za nepřiměřenou k vážnosti porušení povinností. Nadále popírá, že by se dopustil protiprávního jednání proti spolku. V závěru uvádí, že vyloučení člena ze spolku je zcela mimořádný sankční prostředek, k čemuž nebyl spolek v tomto případě oprávněn.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, aniž by ve věci bylo třeba nařizovat jednání, § 89 zák. č. 292/2013 Sb., a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele není důvodné.7. Navrhovatel se v řízení domáhal určení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku o jeho vyloučení, výboru a dozorčí rady, která rozhodnutí výboru potvrdila. Podle tvrzení navrhovatele se vytýkaného jednání nedopustil, nebyla mu dána možnost obrany, napadená rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelná, neboť z nich není zřejmé, jakého konkrétního porušení členských povinností se dopustil, uloženou sankci, vyloučení, považuje za nepřiměřenou. Spolek považuje návrh za nedůvodný, poukázal na dlouhodobá porušování povinností člena spolku a nerespektování rozhodnutí jeho orgánů, navrhl zamítnutí návrhu.8. Soud I. stupně v řízení provedl rozsáhlé dokazování, jednak listinami, zejména stanovami spolku, dotčenými rozhodnutími spolkových orgánů v prvém a druhém řízení o vyloučení navrhovatele, tj. výboru a dozorčí rady, odvoláním navrhovatele proti rozhodnutí výboru o vyloučení a výzvou dozorčí rady navrhovateli k doplnění odvolání a doložení důkazů, jeho písemnou reakcí na výzvu, jednak výslechem navrhovatele. Dále vycházel z obsahu podání obou účastníků, vyjádření, stanovisek a jejich přednesů. Po citaci příslušných ustanovení stanov spolku a občanského zákoníku uzavřel, že neshledal důvody pro vyslovení neplatnosti spolkových orgánů o vyloučení navrhovatele ze spolku, které uváděl navrhovatel, a návrh zamítl. V odůvodnění rozhodnutí se vypořádal s námitkami navrhovatele, tedy tvrzenými důvody neplatnosti vyloučení, podle něhož mu nebyla dána možnost účinné obrany před vyloučením, nebyla mu doručena výzva k nápravě, rozhodnutí nebyla řádně odůvodněna, nedopustil se jednání pro vyloučení, které považuje za nepřiměřenou sankci. Rozhodnutí spolkových orgánů o vyloučení navrhovatele ze spolku tak dle soudu I. stupně není v rozporu se stanovami či zákonem.9. Se zjištěními soudu I. stupně, hodnocením důkazů, právním hodnocením a přijatými závěry, a tedy i napadeným rozhodnutím se odvolací soud plně ztotožnil. Odvolací soud je ve shodě se soudem I. stupně, že v procesu vylučování navrhovatele spolek neporušil stanovy ani zákon. Jednání navrhovatele hodnotil spolek jako porušování členských povinností dle stanov, které je neslučitelné se členstvím ve specifickém spolku, kterým právě účastník je. Navrhovatel nebyl nijak zkrácen ve své obraně proti rozhodnutí spolkového orgánu, naopak mu dozorčí rada poskytla lhůtu k doplnění odvolání proti rozhodnutí výboru. Důvody pro vyloučení navrhovatele spatřoval spolek v jednání, dlouhodobém a opakujícím se, jak uvedl v odůvodnění rozhodnutí výbor a posléze i dozorčí rada, jejich rozhodnutí jsou jasně a srozumitelně odůvodněna v dostatečném rozsahu, ani přijatá sankce vůči navrhovateli, tedy vyloučení ze spolku, se odvolacímu soudu nejeví jako nepřiměřená, vzhledem k jeho závadovému jednání, jak se podává z procesního spisu.10. Soud I. stupně provedl v řízení dostatečné dokazování, s námitkami navrhovatele se vypořádal, jak uvedeno výše, rozhodnutí řádně odůvodnil, a proto odvolací soud v dalším pro stručnost plně odkazuje na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zde je nutno dále ještě poukázat na současnou právní úpravu spolků a ustálenou judikaturu, na principy spolkové demokracie, autonomie, s minimálním zasahováním státu do spolkové sféry. Jestliže tedy soud I. stupně návrh navrhovatele zamítl, nelze takovému rozhodnutí vytknou pochybení.11. Odvolací soud tak z uvedených důvodů rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 občanského soudního řádu potvrdil, o nákladech odvolacího řízení pak rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 cit. zákona, jak ve výroku uvedeno, s přihlédnutím k tomu, že v řízení úspěšnému účastníkovi, spolku, žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.