6 Cmo 95/2020-209 — Vrchní soud v Praze

1. Soud I. stupně výše uvedený rozhodnutím zamítl návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady účastníka konané dne 24. 2. 2018 o vyloučení navrhovatele ze spolku, dále rozhodl o nákladech řízení k tíži navrhovatele, kterému uložil povinnost zaplatit účastníkovi na jejich náhradu Kč 42 767,44.2. Podle odůvodnění rozhodnutí zde popsané jednání navrhovatele poškodilo dobré jméno spolku a způsobilo mu značnou ostudu (jako pomlouvání, udavačství, osobní spory, vynášení informací, otázka přeškolování vězňů, mezi členy způsobil mimořádný rozruch a nevoli, s následkem destabilizace ve spolku), svým jednáním závažným způsobem porušil Vnitřní řád cechu - etický řád. Valná hromada spolku tak, dle soudu I. stupně, rozhodla o vyloučení navrhovatele v souladu se Stanovami i zákonem, poměr hlasování 98/4 pro/proti vyloučení. K námitkám navrhovatele uvedl, že k podání návrhu na vyloučení postačuje návrh jednoho ze subjektů vyjmenovaných ve Stanovách, jak ostatně učinil samotný navrhovatel v případě podání návrhu na vyloučení člena pana Nového, přičemž jako důvodnou neshledal ani námitku neurčitosti rozhodnutí o vyloučení ani namítaný nedostatek výzvy před vyloučením. K tomu uvedl, že jednání navrhovatele, které mělo za následek poškození dobrého jména a způsobilo ostudu spolku, lze jen stěží odčinit; ostatně znaky výzvy před vyloučením z hlediska obsahu naplnilo rozhodnutí Rady spolku o pozastavení členství a oznámení o tom, zaslané navrhovateli, který tak byl předem seznámen s důvody pro navrhované vyloučení a mohl si tak připravit svoji obranu. V závěru odůvodnění rozhodnutí pak soud I. stupně poukázal na autonomii spolkové samosprávy a minimálního zasahování soudů, což představuje splnění podmínky pro aplikaci § 260 obč. zák. pro případ, že by neplatnost napadeného rozhodnutí byla shledána. Navíc v době vyloučení byl navrhovatel „senior členem“ spolku bez hlasovacího práva a jeho vyloučení tudíž pro něho nemá fakticky významné právní následky.3. Navrhovatel podal proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně odvolání a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, popř. jeho změnu tak, že návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady konané dne 24. 2. 2018 bude vyhověno, dále požaduje náhradu nákladů řízení. V obsáhlém odvolání navrhovatel nadále trvá na tom, podrobně opakuje a rozvádí své námitky, že nebyl naplněn zákonný požadavek výzvy dle § 239 obč. zák., jakož i nebyly dány důvody pro vyloučení, dále namítá nedostatky dokazování, konkrétně výslechy svědků na straně spolku. V závěru pak uvádí, že není možné na senior člena nahlížet jako na někoho, kdo ztrátou svého členství nic zásadního neztrácí, když pro něho má vyloučení hlavně značný psychický aspekt. Poukazuje na svoji dosavadní pracovní činnost v oboru, též jako učitel na učňovské škole, který má být z profesního spolku vyloučen, a to z důvodů některých odlišných názorů na činnost spolku či osobních sporů s jednotlivci.4. Účastník ve vyjádření k odvolání navrhl napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdit, dále požaduje náhradu nákladů odvolacího řízení.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, a po projednání věci dopěl k závěru, že odvolání není důvodné, avšak z jiných níže uvedených důvodů.6. V návrhu ze dne 10. 5. 2015 se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady účastníka konané dne 24. 2. 2018 o jeho vyloučení ze spolku. Jako důvod pro neplatnost vyloučení v návrhu uvedl neexistenci výzvy k nápravě, nedostatek důvodů pro vyloučení, vady při rozhodování valnou hromadou o vyloučení, jakož i rozhodčí komisí, k níž se odvolal a tato potvrdila rozhodnutí valné hromady. Obdobně pak v průběhu řízení argumentoval v dalších podáních, mj. v závěrečném návrhu z 23. 9. 2019, v němž nadále setrval na určení neplatnosti rozhodnutí valné hromady o jeho vyloučení.7. Účastník v průběhu řízení namítal závadové jednání navrhovatele s následkem poškození dobrého jména spolku, průběh a výsledky spolkového řízení o vyloučení, tedy rozhodnutí valné hromady a rozhodčí komise, která k odvolání navrhovatele potvrdila jeho vyloučení. Dále poukázal na vnitřní předpisy a autonomii spolku, jakož na důvody a vůli spolku na vyloučení navrhovatele.8. Soud I. stupně návrh navrhovatele na vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady spolku o jeho vyloučení zamítl. Zde je třeba poukázat na nesprávné vymezení předmětu řízení, zjevně omylem uvedeno „o umožnění nahlédnout do dokladů žalovaného“, v záhlaví písemného vyhotovení rozhodnutí. V průběhu řízení soud I. stupně provedl rozsáhlé dokazování, jednak listinami, zejména Stanovami, etickým řádem, rozhodnutím Rady cechu, listinami ohledně valné hromady (pozvánka, zápis, usnesení), dále odvoláním navrhovatele proti rozhodnutí valné hromady a rozhodnutím Rozhodčí komise, jednak výslechy svědků či účastníků. Ze Stanov spolku se soud I. stupně zabýval zejména čl. 6 Postavení a pravomoc valné hromady, do jejíž výlučné pravomoci náleží mj. na návrh Rady cechu, Kontrolní a revizní komise (KRK) a člena cechu právo rozhodovat o vyloučení člena, čl. 30 Zánik členství, odst. 1/c, podle něhož členství zaniká vyloučením člena cechu na základě rozhodnutí valné hromady učiněného na návrh Rady, KRK a člena cechu. Důvody pro zamítnutí návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady, jak uvedeno výše, jsou podrobně uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.9. Vzhledem k zákonné úpravě dle § 237 a násl. občanského zák. a dle základního vnitrospolkového předpisu, tj. Stanov, čl. 6 a 9 pravomoc a usnesení valné hromady, 17 a 18 postavení a činnost Rozhodčí komise, čl. 30 zánik členství, Vrchní soud v Praze však v daném případě zjišťuje zásadní pochybení navrhovatele už podáním samotného návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady o jeho vyloučení. Navrhovatel si jistě byl vědom dvoufázového řízení o vyloučení člena, jak i správně postupoval po rozhodnutí valné hromady o svém vyloučení podáním odvolání k Rozhodčí komisi, která svým rozhodnutím potvrdila správnost rozhodnutí valné hromady. Jestliže tedy navrhovatel hodlal zvrátit rozhodnutí spolku o svém vyloučení, musel se tohoto práva domáhat podáním návrhu na vyslovení neplatnosti konečného rozhodnutí spolkového orgánu, tedy rozhodnutí Rozhodčí komise, což se ale nestalo.10. K výše uvedenému zjištění odvolací soud doplnil, resp. zopakoval dokazování Stanovami spolku, sdělením obsahu čl. 17, čl. 18 odst. 4, čl. 30 odst. 1 písm. c) a e), v nichž je obsažena úprava postavení a činnost Rozhodčí komise, která mj. rozhoduje spory mezi členem a spolkem a přezkoumává rozhodnutí o vyloučení člena ze spolku, přičemž členství v cechu zaniká, pokud se vyloučený člen odvolá po rozhodnutí valné hromady k Rozhodčí komisi a ta potvrdí správnost rozhodnutí valné hromady. Soud I. stupně se však tímto nezabýval a zcela opomněl popsanou úpravu řízení o vyloučení člena ze spolku, tedy o návrhu směřujícím k deklaraci neplatnosti konečného rozhodnutí spolkového orgánu o vyloučení člena ze spolku.11. Výše uvedené pochybení soudu I. stupně však na správnosti výroku napadeného rozhodnutí jako takového nehraje žádnou roli, tedy zamítnutí návrhu odvolací soud jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil. O nákladech odvolacího řízení pak rozhodl podle jeho výsledku dle § 142 a § 224 odst. 1 cit. zákona a úspěšnému účastníkovi přiznal právo na jejich náhradu za právní zastoupení dle vyhl.č. 177/1996 Sb. v rozsahu tří úkonů právní služby (jedna porada, vyjádření k odvolání, účast na jednání), tří paušálů, náhrady za promeškaný čas a cestovného včetně DPH, celkem Kč 15 370,70.