7 Cmo 102/2021-160 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením ve výroku I. schválil konečnou zprávu navrhovatele jakožto likvidátora společnosti , Anonymizováno, , IČO , IČO navrhovatele B, , posledně sídlem , Adresa navrhovatele B, 3 (dále jen „Společnost“) ze dne 10. 2. 2021; ve výroku II. rozhodl, že navrhovateli, likvidátorovi , Jméno navrhovatele A, . IČO , IČO navrhovatele A, , , adresa, , náleží za výkon funkce likvidátora Společnosti odměna ve výši 7 000 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 2 178 Kč, kdy tyto částky na odměnu a náhradu hotových výdajů budou navrhovateli soudem vyplaceny po právní moci usnesení; ve výroku III. soud zamítl žádost navrhovatele jako likvidátora Společnosti na náhradu hotových výdajů co do částky 12 100 Kč a ve IV. výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že o schválení konečné zprávy rozhodl podle § 205 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), o odměně likvidátora rozhodl podle § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a o náhradě účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši 2 178 Kč rozhodl dle § 9 téhož nařízení. Ohledně likvidátorova uplatněného nároku na náhradu hotových výdajů za právní služby ve výši 10 000 Kč + DPH soud uvedl, že nešlo o účelně vynaložené hotové výdaje, neboť se nejednalo o žádné soudní spory či jiné právní věci, které by vyžadovaly odborné právní zastoupení, proto náhradu hotových výdajů co do částky 12 100 Kč zamítl. Výrok IV. je odůvodněn § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a § 142 odst. 1 o. s. ř.2. Proti výrokům II. a III. tohoto usnesení podal navrhovatel včasné odvolání. Namítl, že v souladu s § 9 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů. Hotové výdaje za služby ve výši 10 000 Kč + DPH jsou účelně vynaložené hotové výdaje. Právní pomoc poskytnuta za těchto podmínek je dle likvidátora adekvátní, účelná, racionální, pragmatická a odpovídá rozsahu poskytované pomoci. Pokud se likvidátor v rámci likvidace obrátí na právní pomoc, jedná obezřetně a odpovědně a předchází tím mnoha možným rizikům, kterým v průběhu likvidace neznámé společnosti čelí. Odvolatel podotýká, že i insolvenční správci si pro výkon své funkce objednávají advokátní kanceláře a dožadují se právních porad a vzhledem k podobnosti činnosti insolvenčního správce a likvidátora nelze připustit, aby likvidátorům právo na právní pomoc nebylo přiznáno. Likvidátor nemohl vědět, jestli k nějakým soudním či jiným sporům dojde a proto je ekonomičtější se obrátit na právní pomoc již v počátku likvidace, kdy cena 10 000 Kč bez DPH za právní porady, odbornou pomoc, přípravu podání či přezkum pohledávek v průběhu celé likvidace je cenou nízkou neodpovídající přepočtu na hodinovou sazbu běžné advokátní kanceláře. Likvidátor si tudíž počínal v rámci svých povinností obezřetně, odpovědně a v souladu se strategií minimalizace rizik a předcházení škodám. Závěrem odvolatel uvedl, že smlouvu o poskytování právních služeb se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , již uzavřel. Odměna mu přiznaná tak nepostačuje ani na pokrytí výdajů vzešlých z této smlouvy. V případě potvrzení napadeného usnesení by tak byl likvidátor ve finanční ztrátě za provedení úspěšné likvidace. Odvolatel proto navrhuje, aby odvolací soud zrušil výrok III. napadeného usnesení a změnil výrok II. tak, že navrhovateli náleží odměna ve výši 7 000 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 14 278 Kč, kdy tyto částky na odměnu a náhradu hotových výdajů budou navrhovateli soudem vyplaceny po právní moci usnesení.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu včetně závislého výroku IV. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Podle § 195 o. z. odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.5. Podle § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, má likvidátor právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů.6. Ze spisu odvolací soud zjistil, že likvidátor byl jmenován do funkce usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 24. 1. 2020, č. j. 38 Cm 65/2018-118 podle § 191 odst. 1 věty druhé a odst. 4 o. z., které nabylo právní moci dne 25. 2. 2020. Odměnu likvidátora tudíž určuje soud.7. Ze smlouvy o poskytování služeb uzavřené dne 25. 3. 2020 mezi Advokátní kanceláří , Anonymizováno, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , a navrhovatelem odvolací soud z bodu 1.1 zjistil, že advokátní kancelář poskytne klientovi služby spočívající zejména v poradenství a podpoře při procesu likvidace Společnosti a všech souvisejících právních i faktických úkonech a jednáních spočívajících zejména v (i) převzetí dokumentace Společnosti, její analýza a právní posouzení včetně zpracování stanoviska dle požadavků a pokynů klienta, (ii) zajištění a příprava dokumentace související se zrušením, likvidací Společnosti a jejím výmazem z veřejného rejstříku, včetně udělení souvisejících právních porad a jednání s příslušnými osobami, orgány či úřady dle požadavků a pokynů klienta. V bodě 2.1 se klient zavazuje za služby zaplatit advokátní kanceláři fixní odměnu ve výši 10 000 Kč zvýšenou o daň z přidané hodnoty dle platných právních předpisů. V bodě 2.2 smlouvy je uvedeno, že výše odměny stanovená v této smlouvě je konečná a zahrnuje odměnu za poskytnutí či zajištění veškerých služeb podle této smlouvy.8. V rozsudku ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2654/2013, veřejnosti dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud k otázce sjednání fixní, resp. paušální odměny, uvedl, že „Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. soudu odvolacího nijak nevyplývá, že bylo podmínkou vzniku nároku na cenu plnění, aby k poskytování odborné pomoci docházelo každý jednotlivý měsíc. Tento závěr odpovídá charakteru služeb na základě Smlouvy poskytovaných – jde o plnění, u nichž nelze dopředu přesně časově odhadnout, kdy budou poskytována (služba „hotline“, aktualizace v souvislosti se změnami legislativy a aktuální požadavky objednatele) a která jsou v průběhu trvání závazkového vztahu poskytována nepravidelně a nerovnoměrně – protiplnění bývá v těchto případech typicky zvoleno formou měsíčních plateb nezávislých na skutečném objemu dodaného plnění – tzv. paušální platba.“9. Fixní odměna, někdy též odměna paušální, se stanoví přesně danou částkou, která nemusí být sjednána pouze pro konkrétní právní věc, ale například i pro všechny právní věci, ve kterých advokát bude klientovi poskytovat své právní služby. Paušální odměna za právní služby je stanovena paušální částkou bez přímé vazby na rozsah skutečně vykonané práce.10. Z citovaného ustanovení § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vyplývá, že likvidátor má právo na náhradu hotových výdajů buď v prokázané výši, nejvýše ve výši odpovídající ceně obvyklé. Vždy se však musí jednat o náklady účelně vynaložené v souvislosti s prováděnou likvidací. Za účelně vynaložené se pokládají ty náklady, které byly v souvislosti s likvidací opravdu vynaloženy. V případě, kdy likvidátor uzavře s advokátní kanceláří smlouvu o poskytování služeb, kde je odměna určena tzv. fixně neboli paušálně, což znamená, že finanční odměnu bude muset likvidátor zaplatit bez ohledu na rozsah skutečně vykonaných právních služeb, ba i v případě, že k žádnému poskytnutí služeb nedojde, nelze hovořit o účelně vynaložených nákladech ve smyslu § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. pro jejich věcnou správnost potvrdil podle § 219 o. s. ř., byť z jiného důvodu než uvedl soud prvního stupně.12. V dané věci je likvidátor (navrhovatel) jediným účastníkem řízení. Náhrada nákladů mezi účastníky tak pojmově nepřichází v úvahu a soud prvního stupně pochybil, když o náhradě nákladů rozhodoval. Odvolací soud proto napadené usnesení ve výroku IV. bez dalšího zrušil podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.