7 Cmo 117/2021-342 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2021, č. j. 73 Cm 2/2019 -306 soud překladateli přiznal na odměně a náhradách soudního tlumočníka a překladatele částku celkem 39 709 Kč. Z odůvodnění plyne, že předmětnou odměnu a náhradu určil takto: 38 700 Kč za překlad 86 normostran při sazbě 450 Kč za normostranu, 837 Kč za tisk celkem tří vyhotovení překladu celkem čítající 279 stran při 3 Kč za A4, jakož i 63 Kč za tisk 3 vyhotovení - rovněž při sazbě 3 Kč za A4 - Návrhu na zahájení řízení žalobce pana , Jméno advokáta Q, ze dne 28. 12. 2020, který na rozdíl od ostatních dokumentů nebyl překladateli soudem doručen v tištěné podobě, ale elektronicky, a čítal 7 stran - tedy celkem pro 3 vyhotovení 21 stran, a v neposlední řadě 109 Kč za poštovné).2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal překladatel odvolání, ve kterém namítá, že soud nesprávně přiznal předkladateli odměnu a náhradu za další vyhotovení překladů, kopie, když soud přiznal za tyto úkony částku 3 Kč za 1 normostranu, když ale překladatel vyúčtoval tyto kopie s odkazem na ustanovení § 5 vyhlášky č. 507/2020 Sb., o odměně a náhradách soudního tlumočníka a soudního překladatele, podle kterého se za provedený úkon snižuje sazba odměny o 70%. Navrhuje, aby odvolací soud přiznal překladateli jím vyúčtovanou částku za vyhotovení dalších kopií.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.4. Podle § 139 odst. 2 o. s. ř byl-li podán znalecký posudek nebo proveden tlumočnický úkon, vzniká právo na náhradu hotových výdajů a na odměnu (znalečné a tlumočné). Zvláštní předpisy stanoví, komu a v jaké výši se znalečné a tlumočné vyplácí.5. Zvláštními předpisy ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení jsou zákon č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích (dále jen „ TlumZ“) a vyhlášky č. 507/2020 Sb., o odměně a náhradách soudního tlumočníka a soudního překladatele (dále i jen „vyhláška“).6. Podle § 29 TlumZ náleží za výkon tlumočnické činnosti odměna (odst. 1). Odměna za výkon tlumočnické činnosti se řídí smlouvou se zadavatelem; není-li odměna takto sjednána nebo je-li zadavatelem orgán veřejné moci, odměna se určí podle příslušných ustanovení tohoto zákona a vyhlášky podle odstavce 6. (odst. 2) Určenou odměnu lze zvýšit, je-li tlumočnický úkon mimořádně obtížný, nebo je-li nutné urychlené provedení tlumočnického úkonu. Určená odměna se může přiměřeně krátit, jestliže úkon nebyl proveden v souladu s požadavky uvedenými ve vyhlášce nebo ve stanovené lhůtě. Jde-li o zvlášť závažný případ nekvalitního provedení úkonu, může zadavatel určenou odměnu zcela odepřít. To platí i v případě sjednané odměny, pokud si strany neujednaly něco jiného (odst. 3). Odměna určená nebo sjednaná podle odstavců 1 až 3 se zvyšuje o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je tlumočník, plátce daně z přidané hodnoty, povinen uplatnit podle zákona o dani z přidané hodnoty. (odst. 4) Výši a způsob určení odměny, rozsah snížení, odepření nebo zvýšení odměny a způsob vyúčtování odměny stanoví ministerstvo vyhláškou (odst. 5).7. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky překladateli náleží za překladatelský úkon za každou započatou normostranu přeloženého textu při překladu z cizího jazyka do českého jazyka nebo naopak odměna ve výši 300 až 450 Kč a při překladu z cizího jazyka do cizího jazyka odměna ve výši 350 až 450 Kč.8. Ustanovení § 5 vyhlášky stanoví, že pokud překladatel při výkonu překladatelské činnosti provádí kontrolu shody zdrojového projevu s překladem, který dříve provedl, za účelem vypracování dalšího vyhotovení překladatelského úkonu, hranice sazby odměny se snižují o 70 %.9. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně při určování určení výše odměny překladatele vycházel z překladatelem předloženého podrobného vyúčtování k faktuře č. , Anonymizováno, . Vzhledem k rozsahu a odborné náročnosti vyhotoveného překladu považoval soud prvního stupně jako přiměřenou sazbu odměny ve výši 450 Kč za normostranu, což považuje odvolací soud za adekvátní, tedy 38 700 Kč za přeložení 86 normostran. Soud prvního stupně se však neztotožnil s jeho vyúčtováním za přípravu dalších dvou vyhotovení překladu, a to ve výši 50 Kč za jednu normostranu a vyhotovení, neboť k výzvě soudu ze dne 11. 3. 2021, č. j. 73 Cm 2/2019-293, aby soudu překladatel doložil příslušné doklady, prokazující výši nákladů vynaložených na přípravu stejnopisů překladu v požadované výši, překladatel sdělil, že nárok na uvedenou částku vyvozuje z ust. § 5 vyhlášky. Dle soudu prvního stupně překladatel neprováděl v ust. § 5 vyhlášky odkazovanou kontrolu shody zdrojového projevu s překladem, který dříve provedl, za účelem vypracování dalšího vyhotovení překladatelského úkonu, ale pouze připravoval z aktuálně prováděného překladu vyšší počet jeho stejnopisů, tudíž se uvedené ustanovení se v řešeném případě neuplatní. Soud prvního stupně tak přiznal náhradu nákladů účelně vynaložených na přípravu dalších dvou vyhotovení překladu překladateli v souladu s Přílohou č. 1 vyhlášky - Paušální částka náhrady některých hotových výdajů - a to dle jejího bodu 1. v částce 3 Kč za jednu stranu A4. Dále soud přiznal překladateli náhradu poštovného ve výši 109 Kč.10. Odvolací soud ve smyslu vyhlášky a i Dohledového benchmarkemu č.1/2021 k vyúčtování dalšího vyhotovení dříve provedeného překladatelského úkonu vydaným Ministerstvem spravedlnosti coby správním orgánem příslušným k výkonu dohledu na úseku tlumočnické a překladatelské činnosti veřejnosti dostupný na https://tlumocnici.justice.cz/dokumenty/ že, soud prvního stupně nesprávně určil odměnu za další vyhotovení stejnopisů překladů, a to z následujících důvodů.11. Jestliže v daném případě, kdy soud prvního stupně dodal jím ustanovenému překladateli zdrojový projev k překladu ve všech požadovaných vyhotoveních, tzn. vše 3 x v tištěné podobě (k tomu doručenka ze dne 14. 1. 2021 na č. l. 274), vyjma listiny Návrh na zahájení řízení žalobce pana , Jméno advokáta Q, ze dne 28. 12. 2020, která na rozdíl od ostatních dokumentů nebyla překladateli soudem prvního stupně doručena v tištěné podobě, ale elektronicky (k tomu emailová komunikace na č. l. 289), musel překladatel v rámci své odborné péče posoudit, zda všechny soudem prvního stupně předložené listiny jsou souladné s provedeným překladem, čímž dle odvolacího soudu překladatel vykonával činnost ve smyslu ustanovení § 5 vyhlášky.12. Dle odvolacího soudu je časové označení v ustanovení vyhlášky „dříve provedený překlad“ nutno vykládat právě i v kontextu s povinností a odpovědností soudního překladatele, a jím vykonávanou činností. Odpovědnost překladatele za soulad překladu s překládanou listinou se vztahuje na každé jednotlivé vyhotovení překladatelského úkonu. Překladatel se nemůže odpovědnosti zprostit s poukazem na tvrzení zadavatele, že jím dodané stejnopisy jsou shodné s prvopisem. Je zřejmé, že vždy bude před vyhotovením dalších stejnopisů, v daném případě dalších dvou stejnopisů, předcházet samotný překlad jím provedený, a tudíž má-li dle požadavků zadavatele doložit vícero vyhotovení překladu, a to za situace, že mu byly též poskytnuty další stejnopisy vyhotovené soudem, provádí kontrolu shody každé jednotlivé strany stejnopisu doručeného soudem s již dříve jím provedeným překladem. Z logiky věci se tak podává, že za takovéto situace se bude jednat o vždy dříve provedený překlad, bez ohledu na konkrétní časový rozestup mezi pořízením překladu a následným vyhotovením jeho stejnopisů, které dle § 5 vyhlášky vyžadují ze strany překladatele kontrolu zajišťující soulad dodaných stejnopisů s již provedeným překladem. Jiný výklad by ad absurdum znamenal, že překladatel by musel dokládat, a soud zkoumat, kdy přesně překladatel učinil překladatelský úkon překladu a kdy následně pořídil stejnopisy dříve provedeného překladu, způsobem dle ustanovení § 5 vyhlášky, tedy tím, že musel provést kontrolu shody zdrojového projevu (dodaných kopií) s překladem.13. V případě shora uvedené listiny, jež byla soudem prvního stupně předána překladateli v elektronické podobě, a jejíž tedy následné vytištění v pořadovém počtu již zajištoval sám překladatel, jedná o pouhou administrativní činnost ze strany překladatele, při níž není třeba kontroly každého stejnopisu, každé jednotlivé strany, neb sám překladatel tyto kopie pořídil a je si tak vědom, že odpovídají zdrojovému podkladu, z nějž učinil překlad. Překladateli tak náleží paušální odměna hotových výdajů za tisk stran podle Přílohy č. 1. k vyhlášce.14. Na základě shora uvedeného odvolací soud přepočítal odměnu překladatele, přičemž shledal rozdílný počet normostran provedeného překladu, jak je podrobně uvedeno níže.15. Ze spisu plyne, že překladatel dle usnesení soudu prvního stupně vypracoval překlady následujících dokumentů:- žalobu žalobce f) , Jméno advokáta B, došlou soudu dne 4. 3. 2019 (čl. 31) spolu s rozšířením žaloby došlým soudu dne 26. 6. 2019 (čl. 67) v počtu 10 (7+3) normostran (dále jen NS) překladu (opr