7 Cmo 247/2020-202 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu dne 23.12.2013 se žalobkyně domáhá určení, že ke dni 23.8.2003 byl osobou ovládající žalovanou a držitelem 100% akcií žalované , tituly před jménem, , Anonymizováno, , narozený , Anonymizováno, zemřelý , Anonymizováno, , naposledy bytem , adresa, .2. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně návrh žalobkyně na osvobození od soudního poplatku za řízení zamítl. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně v žalobě doručené soudu dne 23.12.2013 navrhla, aby jí soud přiznal osvobození od soudních poplatků a ustanovil jí zástupce z řad advokátů. Pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26.4.2017, č. j. 7 Cmo 262/2016-53 bylo žalobkyni přiznáno částečné osvobození od povinnosti platit soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 50%. Následně podáním doručeným zdejšímu soudu dne 12.6.2017 požádala žalobkyně opětovně o přiznání osvobození od povinnosti platit soudní poplatek za podanou žalobu. Usnesením ze dne 26.7.2019, č. j. 73 Cm 317/2013-123 soud žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě 20 dnů doložila své majetkové poměry, a to prostřednictvím přiloženého formuláře. Žalobkyně však na výzvu nereagovala a své majetkové poměry nedoložila. Při posuzování žádosti ze dne 12.6.2017 vycházel soud ze skutečností doložených žalobkyní spolu s první žádostí, neboť žalobkyně v druhé žádosti neuvedla a nedoložila, v čem se její majetkové a finanční poměry změnily oproti její první žádosti. Vzhledem k tomu, že žádostí ze dne 12.6.2017 se žalobkyně domáhá přiznání úplného osvobození od povinnosti platit soudní poplatek za podanou žalobu, postupoval zdejší soud podle § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a žádosti nevyhověl. Dospěl totiž k závěru, že majetkové a finanční poměry žalobkyně odůvodňují osvobození od povinnosti platit soudní poplatek za podanou žalobu pouze ve výši 50% (ke stejnému závěru dospěl i Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 26.4.2016, č. j. 7 Cmo 262/2016-53). Jak se podává ze zjištěných skutečností, jedinou doloženou změnou, ke které u žalobkyně došlo, bylo nabytí průkazu ZTP v březnu roku 2017. Avšak samotné nabytí průkazu ZTP sebou nenese žádné zhoršení majetkových nebo finančních poměrů, když jde o osvědčení o zdravotním stavu. Ani sama žalobkyně ve své druhé žádosti neuvedla, že by u ní v mezidobí došlo ke změně jejích majetkových nebo finančních poměrů. Proto soudu nezbylo než uzavřít, že u žalobkyně nedošlo od doby vydání usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26.4.2016, č. j. 7 Cmo 262/2016-53, kdy byly její majetkové a finanční poměry posuzovány naposledy, ke změnám jejích majetkových a finančních poměrů a že tedy není důvod již přiznanou míru osvobození měnit. Na okraj soud poznamenal, že pokud jde o ničím nedoložené tvrzení žalobkyně o zhoršení majetkové situace v důsledku zvýšení daně z přidané hodnoty, tak je obecně známou skutečností a veřejně dostupnou informací, že sazba daně z přidané hodnoty se v České republice nezvyšovala od roku 2015, když došlo pouze k jejímu snížení u vybraných produktů zavedením nové snížené sazby. Pro přiznání osvobození není dán ani druhý předpoklad uvedený v § 138 odst. 1 o.s.ř., a to že nejde o svévolné nebo zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá po žalované určení, že , tituly před jménem, , Anonymizováno, byl ke dni svého úmrtí vlastníkem 100% akcií žalované. K tomu soud poznamenává, že v řízení vedeném u zdejšího soudu pod spisovou značkou 47 Cm 6/2006 je posuzována stejná otázka, když se v onom řízení žalobkyně domáhá vydání všech akcií žalované právě z titulu, že , tituly před jménem, , Anonymizováno, byl ke dni svého úmrtí vlastníkem všech akcií žalované. Bude-li v onom řízení úspěšná, budou všechny akcie žalované vydány a žalobkyně se jimi bude moci vůči žalované řádně legitimovat; nebude-li v onom řízení úspěšná, sporné akcie žalobkyni vydány nebudou a ona se nebude moci téhož úspěšně domáhat vůči žalované v tomto řízení. I z tohoto důvodu soud žádosti žalobkyně z 16.6.2017 nevyhověl. Ke skutečnosti, že v jiných řízeních bylo žádostem žalobkyně o přiznání osvobození od povinnosti platit soudní poplatek vyhověno, soud nepřihlédl, neboť každé řízení je jedinečné co do předmětu (čeho se žalobce konkrétně domáhá), jakož i co do výše soudního poplatku. Nelze tudíž činit paušální závěry, že je-li jednou v jednom soudním řízení účastníkovi přiznáno osvobození od povinnosti platit soudní poplatky, tak že mu toto osvobození bude přiznáno v jakémkoliv dalším budoucím soudním řízení. Soud proto rozhodl, jak uvedeno výše.3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že společně s žádostí o přiznání osvobození od povinnosti platit soudní poplatek předložila soudu i listinu dokládající zhoršení jejího zdravotního stavu. Soud usnesením ze dne 26.7.2019, č.j. 73 Cm 317/2013-123 žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě 20 dnů doložila své majetkové poměry. Není pravda, že na výzvu nereagovala, proti usnesení podala námitky, o nichž bylo soudem dále rozhodováno. Nad to již dříve (22.6.2015) dokládala své majetkové poměry vyplněným prohlášením o svých majetkových poměrech, včetně dokladů potvrzujících správnost vyplněných údajů. Ve věci jejích majetkových poměrů se ničeho nezměnilo, ba naopak s prokázaným zhoršením zdravotního stavu se zvýšily její běžné denní náklady. Poukázala na skutečnost, že v řízení vystupuje jako správkyně dědictví a nemá proto možnost vynakládat prostředky z dědické podstaty. Pokud jí soud podle § 30 odst. 1 o.s.ř. ustanovil zástupce z řad advokátů, sám připustil, že na straně žalobkyně jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se žalobkyni osvobození od soudních poplatků přiznává.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.5. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro odvolací řízení (do 31.12.2013) se podává z čl. II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.6. Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení.7. Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.8. Ze spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně v žalobě požádala o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Usnesením ze dne 6.5.2016, č.j. 73 Cm 317/2013-36 soud prvního stupně ve výroku I. návrh žalobkyně na přiznání osvobození od soudních poplatků zamítl. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26.4.2017, č. j. 7 Cmo 262/2016-53 usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobkyni se přiznává osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50% s tím, že ve zbytku zůstává její platební povinnost zachována. Usnesením ze dne 29.5.2017, č.j. 73 Cm 317/2013-58 vyzval soud prvního stupně žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 1 000 Kč do 3 dnů od doručení usnesení. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 12.6.2017. Dne 12.6.2017 byl soudu doručen návrh žalobkyně na přiznání úplného osvobození od soudních poplatků. Dne 29.11.2019 žalobkyně soudní poplatek za žalobu ve výši 1 000 Kč prostřednictvím svého zástupce zaplatila (záznam o složení ze dne 2.12.2019 na č.l. 170).9. Zaplacením soudního poplatku ve výši 1 000 Kč poplatková povinnost žalobkyně k zaplacení poplatku za žalobu ve výši 50% zanikla a její návrh ze dne 12.6.2017 na přiznání úplného osvobození od soudních poplatků se tak stal nedůvodným. Nezbývá proto, než jej zamítnout.10. Na základě shora uvedeného odvolací soud podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení pro jeho věcnou správnost potvrdil, byť z jiných důvodů, než které uvedl soud prvního stupně. Napadené usnesení potvrdil ve správném znění, neboť z jeho odůvodnění je zřejmé, že zamítavý výrok se týká zbývajících 50% poplatkové povinnosti žalobkyně.