7 Cmo 259/2021-0 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze (dále též jen soud) rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že se zahajuje řízení bez návrhu o dosažení shody mezi stavem zapsaným v obchodním rejstříku a stavem skutečným (výrok I.)a že v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze v oddílu C, vložce číslo 74576se vymazáváStatutární orgánjednatel, tituly před jménem, , Anonymizováno, , dat. nar. , Anonymizováno, , r. č. , Anonymizováno, /, adresa, Den vzniku funkce: 30. listopadu 2016se zapisujeStatutární orgánU vymazávané osoby: , tituly před jménem, , Anonymizováno, , dat. nar. , Anonymizováno, , r. č., RČ, Den zániku funkce: 23. listopadu 2020Den zápisu změny: Dnem nabytí právní moci (výrok II.)a že obchodní společnost je povinna do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit státu - České republice, prostřednictvím Městského soudu v Praze na účet soudu - č. ú.: , č. účtu, , VS: , var. symbol, , soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč. Nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude jej soud vymáhat (výrok III.).2. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. 8 T 30/2020, který nabyl právní moci dne 23. 11. 2020, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2020, sp. zn. 9 To 377/2020, byl obžalovaný , tituly před jménem, , Anonymizováno, , narozený dne , Anonymizováno, v , adresa, , jednatelem obchodní společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, bytem , adresa, , odsouzen pro úmyslný trestný čin související s podnikání, a to neoprávněné zaměstnávání cizinců podle § 342 odst. 1 tr. zákoníku, a přestal tak splňovat podmínku bezúhonnosti stanovenou § 6 zákona č. 455/1991 Sb. pro výkon funkce statutárního orgánu. Protože soud zjistil, že došlo k rozporu mezi stavem zapsaným v obchodním rejstříku a stavem skutečným, a to v zápisu shora uvedených skutečností, zahájil řízení bez návrhu a v rámci tohoto řízení provedl zápis změny spočívající ve výmazu , tituly před jménem, , Anonymizováno, jako jednatele shora zapsané osoby (dále též obchodní společnost nebo společnost) z obchodního rejstříku. Výrok o zaplacení soudního poplatku odůvodnil ustanovením § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění.3. Proti tomuto usnesení podala společnost odvolání, z jehož obsahu je zřejmé, že napadá výroky II. a III. (proti výroku I. ani není odvolání přípustné). Namítala, že v dané věci účel podmínky bezúhonnosti postrádá smysl. , tituly před jménem, , Anonymizováno, byl sice shledán vinným pro přečin neoprávněného zaměstnávání cizinců, který se datuje do roku 2018, od té doby však nebylo zjištěno další pochybení. K nápravě uvedeného činu již došlo a není dán důvod k obavě o základní práva a svobody třetích osob. Ústavní soud ve svém nalezu sp. zn. Pl. ÚS 35/08 uvedl, že smyslem a účelem podmínky bezúhonnosti, omezující základní právo na podnikání, je ochrana základních práv a svobod třetích osob, jež by mohla být podnikáním provozovaným v rozporu s právem a dobrými mravy dotčena. Nejvyšší správní soud v judikatuře navazující na citovaný nález Ústavního soudu konstatoval, že výklad § 6 odst. 2 živnostenského zákona je třeba provést se zřetelem na smysl a účel podmínky bezúhonnosti. Souvislost trestného činu s podnikáním je tedy nutné vykládat s ohledem na aprobovanou činnost konkrétní podnikatelské osoby. S ohledem na situaci ve vztahu k pandemii Covid 19 veškerá činnost společnosti, která souvisela s hostinskou činností, je utlumena a není známo, zda v ní bude společnost dále v budoucnu pokračovat, společnost má i jiné aktivity, které se nedají dávat do souvislosti s přečinem neoprávněného zaměstnávání cizinců. Vymazání funkce jednatele , tituly před jménem, , Anonymizováno, by bylo počátkem závažných existenčních problémů a byl by porušen princip proporcionality. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.5. Soud prvního stupně správně vyšel z § 46 odst. 1 z. o. k. podle něhož členem orgánu obchodní korporace nemůže být také ten, kdo není bezúhonný ve smyslu zákona o živnostenském podnikání, a ani ten, u koho nastala skutečnost, která je překážkou provozování živnosti.6. Podle § 155 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) platí, že byl-li členem voleného orgánu povolán ten, kdo k tomu není podle zákona způsobilý, hledí se na jeho povolání do funkce, jako by se nestalo. Ztratí-li člen voleného orgánu po svém povolání do funkce zákonnou způsobilost být členem voleného orgánu, jeho funkce zaniká; zánik funkce právnické osobě oznámí bez zbytečného odkladu.7. Podle § 6 odst. 2 č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) se za bezúhonnou pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.8. Výkladem § 6 odst. 2 živnostenského zákona (včetně geneze této právní úpravy a souvisejícího judikaturního výkladu) se podrobně zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. září 2018, sp. zn. 27 Cdo 3547/2017, dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. V usnesení zformuloval a odůvodnil závěr, podle něhož zákon o obchodních korporacích v § 46 stanoví - nad rámec podmínky svéprávnosti určené § 152 odst. 2 o. z. - další podmínky, které musí člen (voleného) orgánu obchodní korporace splňovat, aby mohl vykonávat svou funkci. Jednou z těchto podmínek je i bezúhonnost ve smyslu živnostenského zákona. Ústavní soud již ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 35/08 uvedl, že smyslem a účelem podmínky bezúhonnosti, omezující základní právo na podnikání, je ochrana základních práv a svobod třetích osob, jež by mohla být podnikáním provozovaným v rozporu s právem a dobrými mravy dotčena. Nejvyšší správní soud pak v judikatuře navazující na citovaný nález Ústavního soudu konstatoval, že výklad § 6 odst. 2 živnostenského zákona je třeba provést se zřetelem na smysl a účel podmínky bezúhonnosti. Souvislost trestného činu s podnikáním je tedy nutné vykládat s ohledem na aprobovanou činnost konkrétní podnikatelské osoby (srov. rozsudky ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 9 As 69/2008, nebo ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. 9 As 229/2014). V usnesení ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4154/2010, pak Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr (jenž, byť byl přijat ve vztahu k zákonu č. 513/1991 Sb., obchodnímu zákoníku, plně se prosadí i při výkladu zákona o obchodních korporacích), podle něhož je pro posouzení podmínky bezúhonnosti podstatné, zda byl jednatel pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin související s podnikáním, nikoliv zda v předmětu podnikání, jehož se trestný čin týkal, stále podniká.9. Ze shora uvedených trestních rozsudků se podává, že , tituly před jménem, , Anonymizováno, byl odsouzen za trestný čin spočívající v neoprávněném zaměstnávání cizinců podle § 342 odst. 1 tr. zákoníku, tedy úmyslný trestný čin související s podnikáním. Jednatel společnosti , tituly před jménem, , Anonymizováno, tak přestal splňovat podmínku bezúhonnosti podle § 46 odst. 1 z. o. k. Bez významu je to, že společnost nebude mít v důsledku uvedeného rozhodnutí obsazen statutární orgán a že činnost společnosti, která souvisela s hostinskou činností, je dle tvrzení společnosti utlumena.10. Vzhledem k tomu, že , tituly před jménem, , Anonymizováno, pozbyl způsobilost pro výkon funkce jednatele dle § 46 odst. 1 z. o. k. ve spojení s § 6 odst. 2 živnostenského zákona a dle § 155 odst. 1 o. z. došlo k zániku jeho funkce ke dni právní moci rozhodnutí soudu o jeho odsouzení, je správný závěr soudu prvního stupně o tom, že je třeba provést zápis změny spočívající ve výmazu , tituly před jménem, , Anonymizováno, jako jednatele společnosti z obchodního rejstříku, neboť došlo v zápisu shora uvedených skutečností k rozporu mezi stavem zapsaným v obchodním rejstříku a stavem skutečným.11. Soud též správně uložil společnosti povinnost zaplatit státu soudní poplatek dle ustanovení § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění.12. Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).13. O náhradě nákladů řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť jediným účastníkem řízení je společnost.