7 Cmo 302/2020-43 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 9. 12. 2019, č. j. 72 Cm 940/2017-24, které nabylo právní moci dne 4. 2. 2020, ustanovil účastníkům řízení , Jméno navrhovatele B, , nar. , Datum narození navrhovatele B, , bytem , adresa, a , Anonymizováno, , nar. , Anonymizováno, , bytem , Adresa navrhovatele D, , opatrovníka , Jméno účastníka, , advokáta se sídlem , adresa, , dle § 29 odst. 3 o. s. ř., jelikož jim nešlo doručit na známou adresu v cizině a jejich pobyt není znám. Ve věci samé rozhodl soud usnesením ze dne 5. 5. 2020, č. j. 72 Cm 940/2017-28, které nabylo právní moci dne 23. 6. 2020.2. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením přiznal ustanovenému opatrovníkovi právo na náhradu odměny za výkon funkce opatrovníka ve výši 1 694 Kč, která mu má být vyplacena z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem do 30 dnů od právní moci usnesení. Soud opatrovníkovi v souladu s ustanovením § 137 odst. 1 a § 140 odst. 2 o. s. ř. přiznal náklady řízení, a to 2x odměnu za 1 úkon právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci ze dne 9. 3. 2020) ve výši 500 Kč dle § 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. b), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT”) a 2x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT, to vše navýšené od 21% DPH ve výši 294 Kč, celkem tedy 1 694 Kč.3. Proti tomuto usnesení podal včasné odvolání opatrovník, ve kterém uvedl, že soudem přiznaná odměna ve výši 1 694 Kč neodpovídá jeho nároku plynoucímu z právních předpisů, neboť opatrovník zastupoval v řízení dvě osoby, přičemž učinil 2 úkony právní služby, tedy převzetí a přípravu zastoupení a vyjádření ve věci ze dne 9. 3. 2020. Za tyto dva úkony mu tak náleží odměna ve výši 800 Kč snížená podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20% za každou zastupovanou osobu. Tedy mu náleží za dvě osoby odměna ve výši 1 200 Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč a DPH ve výši 21% z celkové částky odměny, tedy DPH ve výši 378 Kč. Odvolatel požaduje, aby odvolací soud změnil napadené usnesení, a to tak, že se opatrovníkovi přiznává odměna ve výši 2 178 Kč.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 o. s. ř. a násl. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Podle ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení o dědictví stanoven okruh jeho dědiců, účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení, nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat.6. Dle ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu.7. Z obsahu spisu vyplývá, že Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 9. 12. 2019, č. j. 72 Cm 940/2017-24, které nabylo právní moci dne 4. 2. 2020, ustanovil účastníkům řízení 2) , Jméno navrhovatele B, , nar. , Datum narození navrhovatele B, , bytem , adresa, a 4) , Anonymizováno, , nar. , Anonymizováno, , bytem , Adresa navrhovatele D, , opatrovníka , Jméno účastníka, , advokáta se sídlem , adresa, , dle § 29 odst. 3 o. s. ř., jelikož se jim nepodařilo doručit na známou adresu v cizině.8. Z předloženého spisu se podává, že ustanovený opatrovník účastníků 2) a 4) učinil dva společné úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení a vyjádření ve věci ze dne 9. 3. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. b) a d) AT.9. Odvolací soud se předně zabýval tím, zda soud prvního stupně postupoval správně, když při určení odměny opatrovníkovi vyšel z tarifní hodnoty stanovené dle ust. § 9 odst. 5 AT ve výši 1 000 Kč.10. Ústavní soud nálezem, ze dne 24. září 2019, sp. zn. Pl. ÚS 4/19, § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „jehož pobyt není znám“ s účinností od 20. listopadu 2019 jako neústavní zrušil (s argumentací v něm blíže uvedenou), a (v bodě 46) dodal, že “ačkoliv Ústavní soud nemohl podrobit přezkumu celé ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu, je zřejmé, že jeho výtky přesahují jím nyní zrušenou část hypotézy tohoto ustanovení. K tomu je vhodné připomenout, že obecné soudy jsou podle čl. 95 odst. 1 Ústavy vázány jen zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu, když dále jsou oprávněny posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem (tedy i s ústavním zákonem) nebo s takovou smlouvou. Podle judikatury Ústavního soudu [srov. například nález ze dne 11. března 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01 (N 34/29 SbNU 291)] je soudce při použití jiného právního předpisu (tedy podzákonného předpisu) rozporného podle něj se zákonem oprávněn jej v konkrétním případě (tedy s účinky inter partes) nepoužít. Shledají-li proto obecné soudy v jiných jimi vedených řízeních, že důvody, které v této věci vedly Ústavní soud ke zrušení § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „jehož pobyt není znám,“ jsou naplněny i vůči jiné části § 9 odst. 5 advokátního tarifu, nebudou ani ve zbývající části dané ustanovení v konkrétním případě aplikovat“.11. Ve stejném duchu vyznívají další (posléze) vydaná rozhodnutí Ústavního soudu, viz nález Ústavního soudu ze dne 14. ledna 2020, sp. zn. Pl. ÚS 22/19 (jež zrušil § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení“) a nález Ústavního soudu ze dne 28. ledna 2020, sp. zn. Pl. ÚS 23/19, (jež zrušil § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob“).12. Odvolací soud v této věci nemá důvod se odchýlit od závěrů přijatých Vrchním soudem v Praze v jeho usnesení ze dne 23. března 2020, č. j. 14 Cmo 25/2020-17, a stejně jako on proto neshledal, proč by důvody, jež vedly Ústavní soud ke zrušení § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve výše uvedených částech, nebyly naplněny i vůči části § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině“ (bod 9 usnesení).13. Z vyložených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nesprávně na danou věc aplikoval ust. § 9 odst. 5 advokátního tarifu, který Ústavní soud v citovaných rozhodnutích shledal – s argumentací v nich uvedenou odkazujíc na porušení zásady rovnosti (čl. 1, čl. 3 Listiny základních práv a svobod) v návaznosti na právo podnikat a právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací dle čl. 26 odst. 1 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod – neústavním.14. Při určení výše odměny opatrovníka v této věci je proto na místě vyjít z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) AT, z toho sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí 3 100 Kč dle § 7 bod 5 AT, snížená o 20% dle § 12 odst. 4 AT tj. 2 480 Kč a snížená dle § 12a odst. 1 AT tj. 1 984 Kč za jeden úkon právní služby, vynásobeno 2 x dle počtu úkonů právní služby a 2 x dle počtu zastupovaných osob (§ 12 odst. 3 AT). Odměna opatrovníka se proto určuje celkem částkou 7 936Kč.15. Dle ustanovení § 13 odst. 3 AT nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby.16. Dle komentářové literatury „Za společné úkony při zastupování či obhajobě více osob přísluší ke každému úkonu tolik režijních paušálů, kolik je zastupovaných či obhajovaných osob. To vyplývá z gramatického znění ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu. V něm zákonodárce používá množné číslo při použití výrazu „společný úkon“ právní služby. Chce tím zdůraznit, že při společném zastupování či obhajobě více osob se jedná v témže časovém okamžiku o tolik úkonů, kolik je zastupovaných či obhajovaných osob. Ke každému úkonu pak podle § 13 odst. 1 advokátní tarif náleží režijní paušál (srov. Svejkovský, J., Vychopeň, M., Krym, L., Pejchal, A. a kol. Zákon o advokacii. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, Advokátní tarif – komentář, 576 s.).17. Soud prvního stupně proto neurčil správně ani paušální náhradu hotových výdajů opatrovníka, neboť opatrovník účastníků 2) a 4) vykonal celkem 2 společné úkony právní služby, a to za 2 osoby, a proto mu náleží v souladu s § 13 odst. 4 AT ke každému společnému úkonu právní služby náhrada hotových výdajů ve výši 2 x 300 Kč vynásobeno počtem 2 zastupovaných osob, tj. celkem 1 200 Kč. K náhradě odměny a hotových výdajů pak náleží opatrovníkovi i 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) tj. 1 918,56