7 Cmo 327/2019-214 — Vrchní soud v Praze

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že v „Návrh na vydání částečného rozsudku pro uznání, kterým mělo být žalovanému 3 uloženo uhradit žalobci částku ve výši 276.165.082 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % p.a. za období od 30. 8. 2018 do zaplacení a částku ve výši 77.538.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % p.a. za období od 1. 9. 2018 do zaplacení, a dále uhradit žalobci částku ve výši 45.133.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % p.a. za období od 30. 8. 2018 do zaplacení a částku 13.539.900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % p.a. za období od 1. 9. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku se zamítá.“Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není přípustné.Podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. „Odvolání není přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení“… Citované zákonné ustanovení sice výslovně neobsahuje výčet usnesení, jimiž se upravuje vedení řízení, nicméně z povahy věci vyplývá, že se jedná jen o procesní usnesení, které v zájmu hospodárnosti vedení řízení vyžadují rychlého řešení, aniž by odepření možnosti opravného prostředku mohlo být na újmu práv účastníků řízení či třetích osob. Zásadně jde o formu rozhodnutí - usnesení. Nerozhoduje se jimi ve věci samé, ale o určitém procesním institutu. Ostatně ke shodným závěrům dochází i odborná komentářová literatura (srov. komentář k § 202 odst. 1 o. s. ř. in Drápal,L.,Bureš,J., a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C.H.Beck, 2009).Soud prvního stupně sice poučil v odvoláním napadeném usnesení účastníky řízení o tom, že „Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do patnácti dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího.“ a v souladu s tímto poučením podal žalobce proti usnesení soudu prvního stupně odvolání. Proti předmětnému usnesení soudu prvního stupně však vůbec odvolání přípustné není, na čemž chybné poučení nemůže nic změnit.Žalobce, jenž podal dne 31. 8. 2018 žalobu ve věci samé se v rámci tohoto řízení podáním ze dne 1. 8. 2019 domáhal, resp. navrhl, aby „soud vydal usnesení dle § 114b odst. 1 o. s. ř.“ (tj. rozsudkem pro uznání - poznámka odvolacího soudu), přičemž sám nazval své podání „procesním návrhem žalobce týkajícím se žalovaného 3“ s tím, že „žalobce je přesvědčen, že navržený postup je postupem směřujícím k zefektivnění a zrychlení probíhajícího řízení a zajištění jeho větší plynulosti“. Tedy již ze samotného podání žalobce vyplývá, že se týká postupu soudu, resp. jak má vést řízení. Reakcí soudu tedy bylo procesní usnesení soudu (nikoli rozhodnutí ve věci samé), týkající se právě postupu v řízení, resp. vedení řízení. Předmětné rozhodnutí dle svého obsahu i formy, nejedná se o rozsudek, ale o usnesení, jednoznačně není rozsudkem pro uznání, ale jen procesním usnesením o vedení řízení, v němž soud prvního stupně „de facto“ jen informuje žalobce, že má na vedení řízení jiný názor resp., že má za to, že nejsou splněny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Proti takovému usnesení o vedení řízení dle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ovšem není odvolání přípustné. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení poskytnuté soudem prvního stupně účastníkům řízení. Nesprávné poučení soudu totiž není způsobilé založit přípustnost odvolání proti usnesení, proti němuž jej zákon nepřipouští.Z uvedených důvodů odvolací soud odvolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně odmítl dle § 218 písm. c) o. s. ř. jako směřující proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.