12 Cmo 167/2022-303 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl o ponechání jím vydaného směnečného platebního rozkazu ze dne 16. 8. 2016, č. j. 33 Cm 9/2016-10 v platnosti a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 131 428 Kč. Podle odůvodnění rozsudku se žalobkyně domáhala proti žalovanému a původně též proti žalované 1) , Anonymizováno, zaplacení částky 1 139 359 Kč s 6 % p. a. úrokem od 15. 1. 2016 do zaplacení a odměnou ve výši 3 797 Kč ze směnky vlastní vystavené , Anonymizováno, v , Anonymizováno, dne 16. 1. 2012 a avalované , Anonymizováno, . Soud žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem, proti němuž žalovaní podali včasné námitky, v nichž shodně uvedli, že sporná směnka byla vystavena jako blankosměnka k zajištění pohledávek věřitele ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 16. 1. 2012. Protože smlouva nevylučuje převoditelnost směnky rubopisem, jedná se ujednání, které je na újmu spotřebitele, když zakládá nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Dále namítli neplatnost ujednání o vyplnění směnky pro neurčitost. Považují za odporující dobrým mravům, jsou-li klientům úvěrových společností vnucovány jako zajištění blankosměnky. Stejně tak je v rozporu s dobrými mravy i sjednaná smluvní pokuta, která je nepřiměřená, také úroky z prodlení jsou sjednány neplatně, neboť odporují zákonným úrokům z prodlení. Smlouva o úvěru je neplatná pro zneužívající klauzule, proto není dán ani nárok ze zajišťovací směnky. Uvedli rovněž, že postupně uhradili celkem 102 000 Kč.2. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 31. 10. 2017, č. j. 33 Cm 9/2016-53 tak, že směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo potvrzeno rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 9. 2018, č. j. 5Cmo 148/2018-119. Oba rozsudky byly k dovolání žalovaných zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, č. j. 29 Cdo 3864/2019-190 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud předně uvedl, že smlouva o úvěru, která byla uzavřena mezi žalobkyní jako dodavatelem a první žalovanou jako spotřebitelem (§ 52 odst. 2 a 3 obč. zák.) je smlouvou spotřebitelskou a povahu spotřebitelské smlouvy má i v této smlouvě obsažené ujednání o zajištění pohledávky spornou směnkou. Odkázal přitom na závěry rozsudků ze dne 20. června 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, ze dne 30. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 688/2012, a ze dne 11. března 2020, sp. zn. 29 Cdo 1980/2018, podle nichž v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru nelze posuzovat práva a povinnosti z této smlouvy odděleně od použitých zajišťovacích prostředků. Uvedl, že pokud se odvolací soud nezabýval tím, zda v kontextu všech ujednání obsažených ve smlouvě o úvěru nevykazuje ujednání o zajištění pohledávky z této smlouvy blankosměnkou znaky zneužívající klauzule podle ustanovení § 56 obč. zák. (tj. tím, zda smluvní ujednání účastníků v rozporu s požadavkem dobré víry neznamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran), a závěr o platnosti ujednání o zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru blankosměnkou založil (jen) na tom, že ujednání o smluvní pokutě, o rozhodčí doložce, o zajištění závazku ze smlouvy o úvěru a o vyplnění blankosměnky mají povahu ujednání samostatných (do smlouvy o úvěru vložených), která nemohou zmařit platnost smlouvy o úvěru, je jeho právní posouzení věci neúplné a tudíž i nesprávné. Nejvyšší soud proto rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil s tím, že bude na soudu prvního stupně, aby opětovně posoudil otázku (ne)platnosti smlouvy o zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru blankosměnkou, a to z hlediska ochrany spotřebitele (§ 56 odst. 1 obč. zák.).3. Usnesením ze dne 8. 4. 2021, č. j. 33 Cm 9/2016-220 soud rozhodl o zastavení řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou Marií Jeřábkovou z důvodu úmrtí jmenované.4. Z provedeného dokazování (spornou směnkou, výzvou k zaplacení, žádostí o úvěr a úvěrovou smlouvou) soud zjistil, že dne 4. 1. 2012 požádala Marie Jeřábková žalobkyni o poskytnutí úvěru zajištěného nemovitostí ve výši 600 000 Kč na „nákup/změna stavby“. Účel úvěru, tedy „změnu stavby“ potvrdila Marie Jeřábková v čestném prohlášení ze dne 16. 1. 2012. Ve stejný den uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , a to „za současného ručitelství žalovaného“, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 600 000 Kč na změnu stavby. , Anonymizováno, se zavázala vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr ve lhůtě do 31. 1. 2013 a to jednorázově v jedné splátce úvěru ve výši 731 977,51 Kč, jakož a zaplatit sjednaný úrok ve výši 19,9% p.a. Podle úvěrové smlouvy byla pohledávka žalobkyně zajištěna zřízením zástavního práva, ručením žalovaného, vinkulací pojištění nemovitosti ve prospěch žalobkyně a vystavením směnky č. , Anonymizováno, , avalované žalovaným. V čl. II bodu 2 smlouvy se strany dohodly na tom, že pokud pohledávka nebude řádně a včas plněna, je věřitel oprávněn doplnit na směnce údaj splatnosti a výši dlužné částky a využít směnku k vymáhání, s tím, že dlužná částka podle čl. I bodu 8 představovala součet nezaplacené části úvěru, nezaplacených splátek, dlužných úroků, smluvních pokut, poplatků a nákladů spojených s uplatněním pohledávky vypočtených věřitelem k určitému dni podle podmínek sjednaných ve smlouvě a dalších souvisejících dokumentů, které vzniknou na základě nebo v souvislosti se smlouvou o úvěru. Součástí smlouvy o úvěru bylo dále ujednání o smluvní pokutě pro případ porušení konkrétních povinností ze strany dlužníka. Z prvopisu sporné směnky vystavené dne 16. 1. 2012 soud zjistil, že Marie Jeřábková se zavázala zaplatit žalobkyni dne 14. 1. 2016 částku 1 139 359 Kč. Žalovaný se za zaplacení směnky zaručil jako aval. Žalobkyně do blankosměnky doplnila směnečnou sumu ve výši 1 139 359 Kč, zahrnující dle předloženého přehledu nesplacenou jistinu ve výši 600 000 Kč, nesplacený úrok obsažený v dlužné splátce splatné k 31. 1. 2013 ve výši 39 977,51 Kč, smluvní úrok ve výši 19,9 % p.a. z částky 600 000 Kč za období 1.2.2013 – 14. 1. 2016 ve výši 352 638,90 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05% p.a. od 1. 2. 2013 – 14. 1. 2016 z částky 731 977,51 Kč postupně snížený o úhrady ve výši 146 742,69 Kč. Žalobkyně zdůraznila, že směnečná suma v sobě nezahrnuje žádnou smluvní pokutu a je v ní započten pouze zákonný (nikoliv smluvní) úrok z prodlení. Výzvami ze dne 28. 12. 2015 a 15. 1. 2016 byla , Anonymizováno, vyzývána k úhradě dlužné částky.5. Na základě shora uvedených zjištění soud prvního stupně uzavřel, že sporná směnka byla vystavena jako blankosměnka k zajištění pohledávek ze smlouvy o úvěru. Uvedenou smlouvu soud s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu posuzoval jako smlouvu spotřebitelskou a zabýval se platností dohody účastníků o zajištění pohledávek z této smlouvy plynoucích spornou směnkou z hlediska ustanovení § 56 obč. zák. Vyšel přitom ze zjištění, že , Anonymizováno, požádala žalobkyni dne 4. 1. 2012 o poskytnutí úvěru na konkrétní účel. Lze tedy předpokládat, že k uzavření smlouvy o úvěru, k němuž došlo dne 16. 1. 2012, přistoupila, stejně jako žalovaný, s vědomostí relevantních informací, neboť měli oba dostatek času s žalobkyní o parametrech smlouvy jednat a tyto náležitě zvážit. Soud poukázal na oprávnění věřitele zajistit svou pohledávku, přičemž vystavení blankosměnky neobsahující údaje o datu splatnosti a směnečné sumě, která měla být doplněna dle sjednané dohody jen v případě, že nebude pohledávka řádně a včas splněna, patřilo k datu uzavření smlouvy k dovolenému způsobu zajištění. Nelze tak bez dalšího tvrdit, že právě uvedené ujednání (zajištění) způsobuje v právech a povinnostech stran (značnou) nerovnováhu, a to nejen s ohledem na shora popsané okolnosti uzavření smlouvy. Nelze totiž odhlédnout od toho, že vyplňovací právo náleželo žalobkyni až v okamžiku porušení povinnosti ze strany dlužníků.6. Důvodnou neshledal soud ani námitku neplatnosti směnečného ujednání z důvodu absence ujednání o vyloučení indosace, s poukazem na to, že předložená směnka indosována nebyla. Dohoda o vyplňovacím právu je dostatečně určitá pro jednoznačně stanovené okolnosti, za nichž mělo dojít k vyplnění blankosměnky, i odkazem na dlužnou částku, která byla co do svého rozsahu ve smlouvě přesně specifikována. Soud se neztotožnil ani s námitkou, že směnečná suma je v rozporu s dobrými mravy. Jak žalobkyně doložila, tato zahrnuje nesplacenou jistinu ve výši 600 000 Kč, nesplacený úrok obsažený v dlužné splátce splatné k datu splatnosti úvěru, smluvní úrok ve výši 19,9 % p.a. z jistiny za období od 1. 2. 2013 do 14. 1. 2016 a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % p.a. za téže období z částky 731 977,51 Kč, postupně snižované o úhrady žalovaných ve výši 146 742,69 Kč. Soud poukázal na skutečnost, že žalovaní namítali, že jednání žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, a to za situace, kdy sami svůj peněžitý závazek nesplnili a ani se nepokusili se žalobkyní je