14 Cmo 121/2022-76 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením přiznal likvidátorce zaniklé společnosti , právnická osoba, (dále jen „společnost“) , právnická osoba, . odměnu za provedenou likvidaci společnosti ve výši 8 000 Kč (výrok I.) a náhradu hotových výdajů likvidace ve výši 2 303 Kč (výrok II.).2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 7 a § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob (dále jen „nařízení“) tak, že vzhledem k průběhu likvidace popsané ve zprávě likvidátorky, výsledku likvidace a zejména s přihlédnutím k rychlosti provedení likvidace považuje soud za přiměřenou odměnu ve výši 8 000 Kč. Co do náhrady hotových výdajů likvidace soud prvního stupně vyšel z likvidátorkou předloženého a doloženého soupisu nákladů, které činí 2 303 Kč. Soud prvního stupně likvidátorce nepřiznal náhradu za daň z přidané hodnoty, neboť se daň z přidané hodnoty nepovažuje za součást odměny likvidátora určované podle nařízení. Závěrem konstatoval, že přiznaná odměna za provedenou likvidaci a náhrada hotových výdajů budou likvidátorce proplaceny ze státních prostředků po právní moci usnesení.3. Proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně v části výroku týkajícího se její odměny tak, že jí soud přizná odměnu ve výši 24 200 Kč.4. Odvolatelka vytýká soudu prvního stupně nespravedlivé přiznání odměny za provedenou likvidaci ve výši toliko 8 000 Kč, jež neodpovídá náročnosti provedených úkonů při likvidaci ani kvalifikaci likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců a ani odpovědnosti, kterou jako likvidátorka při výkonu své funkce nese.5. Namítá, že odvoláním napadené usnesení je nepřezkoumatelné, jelikož soud prvního stupně nedostatečně odůvodnil, z jakého důvodu jí byla přiznána nižší než požadovaná odměna, a zároveň nepřihlédl k likvidátorkou tvrzeným skutečnostem. Vzhledem k časové náročnosti a množství úkonů, které již podrobně uvedla ve vyúčtování, je přiznaná odměna ve výši 8 000 Kč zcela neadekvátní a nepřiměřená vykonané práci. Časová dotace činila celkem 30,5 hodiny, což v případě odměny 8 000 Kč znamená 262 Kč za hodinu před zdaněním. Argumentuje sazbou pro právní poradu advokátem, která činí 300 Kč za hodinu. Poukazuje na to, že v případě insolvenčního správce, kdy v počáteční fázi konkurzu dochází k totožným úkonům jako v rámci likvidace, i při nezjištění majetku dlužníka činí odměna insolvenčního správce 45 000 Kč. Současně má odvolatelka za to, že soud prvního stupně nesprávně posoudil její požadavek na přiznání náhrady za daň z přidané hodnoty, kterou ve vyúčtování své odměny požadovala uhradit. Nepřiznání daně z přidané hodnoty by bylo zvýhodňováním insolvenčních správců, kteří nejsou plátci daně z přidané hodnoty. K tomu odkázala na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. října 2016, sp. zn. 3 VSPH 938/2016, ze dne 3. ledna 2017, sp. zn. 2 VSPH 257/2016, nebo ze dne ze dne 16. února 2017, sp. zn. 4 VSPH 113/2017.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je z části důvodné.7. Předně je třeba uvést, že usnesení soudu prvního stupně stran odůvodnění výroku I. netrpí namítanou vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti (ke kritériím posouzení přezkoumatelnosti rozhodnutí srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupný též na www.nsoud.cz).8. Z obsahu předloženého spisu se podává, že nebyla zjištěna žádná aktiva společnosti, jež by byla vhodná ke zpeněžení a z jejichž výtěžku by bylo možno uspokojit náklady likvidace. Společnost je nemajetná a ke dni vstupu do likvidace neevidovala žádné pohledávky vůči třetím subjektům. V průběhu likvidace nepřihlásili své pohledávky žádní věřitelé. Likvidační zůstatek, resp. čistý majetkový zůstatek, který vyplynul z likvidace, činil 0 Kč. Podle vyčíslení nákladů ze dne 11. května 2022 požadovala likvidátorka odměnu ve výši 20 000 Kč s připočtením DPH a náhradu hotových výdajů ve výši 2 303 Kč, tj. celkem 26 503 Kč.9. Podle § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.10. Dle § 7 odst. 1 nařízení skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč, dle odst. 2 hradí-li stát odměnu likvidátora, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z likvidačního zůstatku.11. V poměrech projednávané věci byla odvolatelka jmenována likvidátorkou společnosti (která byla zrušena a u které byla nařízena likvidace usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 15. dubna 2019, č. j. 38 Cm 586/2018 – 11, jež nabylo právní moci dne 13. června 2019).12. Podle právě citovaného § 7 odst. 1 nařízení (aplikovaného v poměrech § 195 o. z.) v situaci, která nastala v poměrech projednávané věci, kdy likvidační zůstatek nedostačuje k úhradě odměny likvidátora, činí odměna likvidátora 1 000 Kč. Zvýšení této odměny záleží na okolnostech případu. V dané věci šlo o typově jednodušší případ likvidace, kdy daná obchodní společnost existuje jen formálně bez jakéhokoliv zjištěného majetku, tedy s nulovým likvidačním zůstatkem, s minimem závazků, s jednoduchou vlastnickou strukturou. V takovýchto případech se rozhodovací praxe odvolacího soudu ustálila na odměně likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců ve výši 10 000 Kč (viz např. usnesení ze dne 27. března 2017, sp. zn. 7 Cmo 74/2016, ze dne 30. srpna 2021, sp. zn. 7 Cmo 222/2021, či ze dne 25. dubna 2022, sp. zn. 14 Cmo 78/2022, jež jsou dostupná např. v právním systému www.beck-online.cz). Nařízením stanovená základní výše odměny 1 000 Kč není v takovýchto případech odpovídající.13. Podle odvolacího soudu je totiž třeba mít na zřeteli - a v tom je třeba likvidátorce přisvědčit – že insolvenční správce musí splňovat řadu kvalifikačních předpokladů a dalších podmínek pro výkon této činnosti, vyplývajících zejména ze zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, vyhlášky č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců, nyní i vyhlášky č. 121/2019 Sb., o materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčního správce. Počítá-li § 191 odst. 4 o. z. se záložní možností jmenování insolvenčního správce do funkce likvidátora, pak jistě při vědomí shora uvedených souvislostí, které je následně třeba zohlednit při stanovení výše jeho odměny.14. Na druhou stranu je třeba při stanovení výše odměny likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců v rozpětí daném § 7 odst. 1 nařízení ponechat dostatečný prostor pro zohlednění náročnosti likvidace v konkrétním případě. Maximální výši odměny likvidátora 20 000 Kč bude na místě přiznat u nejsložitějších likvidací s rozsáhlým majetkem, velkým množstvím věřitelů, složitou vlastnickou strukturou společnosti, vedenými soudními spory, náročným vypořádáváním likvidační podstaty, atd. O podobný případ ale v poměrech projednávané věci nejde. Jak už odvolací soud zmínil, jde o typově jednoduchou likvidaci jen formálně existující společnosti bez majetku. Proto nelze požadavku likvidátorky na přiznání odměny v celkové výši 24 200 Kč vyhovět. Odvolací soud neshledal důvod odchýlit se od své výše popsané ustálené rozhodovací praxe. Jako přiměřenou výši odměny likvidátorky odvolací soud i v poměrech nadepsané věci považuje částku 10 000 Kč.15. Podle ustálené rozhodovací praxe odvolacího soudu nelze likvidátorovi nad rámec přiznané odměny přiznat ještě náhradu za daň z přidané hodnoty v příslušné sazbě (viz např. usnesení ze dne 3. srpna 2017, sp. zn. 14 Cmo 208/2017, či ze dne 26. června 2019, sp. zn. 7 Cmo 305/2018).16. Je tomu tak z důvodu absence právní úpravy, která by takový postup umožňovala. Náhrada za daň z přidané hodnoty totiž může být přiznána jedině na základě výslovné právní úpravy /srov. např. § 38 odst. 1 větu třetí zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), § 17 odst. 5 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, či § 137 odst. 3 o. s. ř./. Takovou normu, která by stanovila, že likvidátorovi náleží vedle přiznané odměny ještě náhrada za daň z přidané hodnoty, neobsahuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ani zmíněné nařízení.17. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I., kterým bylo rozhodováno o odměně likvidátorky, jen co do výše odměny likvidátork