14 Cmo 214/2022-38 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením odvolal účastníka 2) , Jméno navrhovatele B, z funkce likvidátora společnosti , Jméno navrhovatele A, /dále jen „společnost“/ [výrok I.], likvidátorem společnosti jmenoval , Anonymizováno, , narozeného , Anonymizováno, , sídlem , adresa, [výrok II.], účastníkovi 2) a společnosti uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Městského soudu v Praze soudní poplatek ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci usnesení [výrok III.] a účastníkovi 2) a společnosti uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně navrhovateli na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení [výrok IV.].2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že společnost byla zrušena s likvidací a účastník 2) jmenován jejím likvidátorem rozhodnutím společníků ze dne 24. května 2016. Současně soud prvního stupně přitakal navrhovateli v tom, že účastník 2) je ve funkci likvidátora společnosti nečinný, a je tedy na místě jeho odvolání z funkce dle § 191 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/. Nového likvidátora soud prvního stupně jmenoval ze seznamu insolvenčních správců s tím, že je jeho povinností provést řádně a v přiměřené lhůtě likvidaci společnosti dle § 187 a násl. o. z.3. Výrok III. soud prvního stupně odůvodnil tím, že řízení o odvolání a jmenování nového likvidátora podléhá poplatkové povinnosti podle § 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích /dále jen „ZSop“/. Výše soudního poplatku činí podle položky 4 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků 2 000 Kč. Vzhledem k tomu, že navrhovatel je od soudního poplatku podle § 11 odst. 2 osvobozen, postupoval soud podle § 4 odst. 1 písm. j) ve spojení s § 2 odst. 3 ZSop a povinnost zaplatit soudní poplatek uložil účastníkům 1) a 2) společně a nerozdílně dle § 2 odst. 8 ZSop.4. Výrok IV. soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1, § 140 odst. 1 ve spojení s § 91 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, ve spojení s § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen „z. ř. s.“/, úspěchem navrhovatele ve věci. Náleží mu proto paušální náhrada za podaný návrh ve věci samé ve výši 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu /dále jen „vyhláška“/.5. Proti výrokům III. a IV. usnesení soudu prvního stupně podal účastník 2) odvolání, navrhuje, aby mu byla „prominuta osobní povinnost uhradit za společnost 2 300 Kč“.6. Odvolatel líčí okolnosti provázející zrušení společnosti, že společnost byla již dříve nečinná, odevzdávala nulová daňová přiznání, původní společníci se vrátili do Běloruska, noví společníci nezískali povolení k dlouhodobému pobytu, proto se rozhodli na území ČR vůbec nepodnikat. Vysvětlil jim potřebu likvidace společnosti, že ji nemohou nechat jen tak. Po uplynutí více než 5 letech obdržel „nějaký dopis“ týkající se společnosti, ale pro hypertonickou krizi nebyl zcela schopný posoudit jeho obsah. Věc odložil, že se k ní vrátí po uzdravení, ale zapomněl na to. Dne 14. února 2022 obdržel usnesení soudu prvního stupně s uloženou platební povinnosti spolu se společností ve výši celkem 2 300 Kč. Od roku 2016 je v evidenci úřadu práce, pečuje o 9 letou dceru, žádá tedy o lidské porozumění.7. Navrhovatel ve vyjádření k odvolání poukázal na právní úpravu aplikovanou soudem prvního stupně a na skutečnost, že se práva na přiznání náhrady nákladů řízení výslovně nevzdal, přičemž soudy o náhradě nákladů řízení rozhodují z úřední povinnosti. Rozhodnutí soudu prvního stupně podle jeho mínění odpovídá příslušné právní úpravě.8. S ohledem na výše citovaný odvolací návrh odvolací soud vychází s přihlédnutím k § 41 odst. 2 o. s. ř. z toho, že odvolání nesměřuje proti výrokům I. a II. usnesení soudu prvního stupně, jimiž bylo rozhodnuto o meritu věci. Soud prvního stupně odvolatele nesprávně vyzval k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč (viz položka 22 bod 14 Sazebníku soudních poplatků). Proto bude na místě, aby soud prvního stupně tento soudní poplatek odvolateli vrátil podle § 10 odst. 2 ZSop.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu výroků III. a IV. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.10. Výrok III. napadeného usnesení soud prvního stupně správně opřel o jím uváděná ustanovení ZSop. Navrhovatel je ze zákona od soudních poplatků osvobozen, jeho návrhu bylo vyhověno, proto je na místě, aby soudní poplatek solidárně zaplatili účastníci 1) a 2). K tomu je nutné dodat, že soud prvního stupně posuzoval majetkové a osobní poměry odvolatele a odvolateli pravomocným usnesením ze dne 13. června 2022, č. j. 72 Cm 230/2021 - 29, osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Je tedy potřeba na dovozené platební povinnosti setrvat.11. A správný je též výrok IV. napadeného usnesení. I zde odvolací soud v plném rozsahu odkazuje na argumentaci soudu prvního stupně, s níž se ztotožňuje. Soud prvního stupně správně vyšel z jím zmíněné právní úpravy, když jde o dobrovolnou likvidaci a návrhové řízení (srov. např. usnesení odvolacího soudu ze dne ze dne 23. listopadu 2020 sp. zn. 14 Cmo 333/2020, či ze dne 22. ledna 2021, sp. zn. 14 Cmo 11/2021). Soud prvního stupně správně dovodil právo navrhovatele na výše zmíněnou paušální náhradu nákladů řízení a správně dovodil odpovídající platební povinnost společnosti a odvolatele.12. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).13. Odvolatel s odvoláním neuspěl. Podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1, 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s., § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky je odvolatel povinen zaplatit navrhovateli paušální náhradu za vyjádření k odvolání ze dne 12. září 2022 ve výši 300 Kč.