14 Cmo 78/2022-49 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením přiznal likvidátoru zaniklé společnosti , právnická osoba, /dále jen „společnost“/ , Anonymizováno, odměnu za provedenou likvidaci společnosti ve výši 8 000 Kč [výrok I.] a náhradu hotových výdajů likvidace ve výši 3 254 Kč [výrok II.].2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 7 a § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob /dále jen „nařízení“/ tak, že vzhledem k průběhu likvidace popsané ve zprávě likvidátora, výsledku likvidace a zejména s přihlédnutím k rychlosti provedení likvidace považuje soud za přiměřenou odměnu ve výši 8 000 Kč. Co do náhrady hotových výdajů likvidace soud prvního stupně vyšel z likvidátorem předloženého a doloženého soupisu nákladů, které činí 3 254 Kč. Přiznaná odměna za provedenou likvidaci a náhrada hotových výdajů budou likvidátorovi proplaceny ze státních prostředků po právní moci usnesení.3. Proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor odvolání, navrhuje, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu tak, že se likvidátorovi přiznává odměna ve výši 10 000 Kč.4. Odvolatel nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že odměna likvidátora v přiznané výši 8 000 Kč odpovídá náročnosti provedených úkonů při likvidaci. Odvolatel vytýká soudu prvního stupně, že napadené rozhodnutí nedostatečně zdůvodnil, aniž by uvedl, z jakého důvodu nepřiznal odměnu v likvidátorem nárokované výši 10 000 Kč. Odvolatel uvádí, že odměna ve výši 8 000 Kč neodpovídá náročnosti provedených úkonů při likvidaci, ani kvalifikaci likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců, ani odpovědnosti, kterou likvidátor nese při výkonu své funkce a ani neodpovídá ustálené praxi soudů. Odvolatel jmenovitě vypočítává úkony, které při provedení likvidace společnosti učinil, s tím, že celkem jde o cca 40 hodin práce. Přiznaná odměna ve výši 8 000 Kč (před zdaněním a odvody) se tak pohybuje na úrovni méně kvalifikovaných činností, neodpovídá odborné kvalifikaci likvidátora, ani míře jeho odpovědnosti a rizikům plynoucích z výkonu této funkce. K tomu odvolatel dodává, že ačkoliv je odměna likvidátora posuzována jako závislá činnost (je tedy z daňového hlediska posuzována jako příjem z pracovního poměru), není odpovědnost likvidátora (na rozdíl od zaměstnanců) za případnou majetkovou škodu či nemajetkovou újmu nikterak limitovaná. Současně odvolatel odkazuje na rozhodovací praxi Vrchního soudu v Praze a na řadu jeho rozhodnutí, v nichž byla likvidátorovi přiznána odměna ve výši 10 000 Kč za obdobné typy likvidací.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (§ 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Z konečné zprávy o průběhu likvidace ze dne 6. října 2021 založené likvidátorem do sbírky listin obchodního rejstříku dne 12. října 2021 se podává, že společnost již delší dobu nevyvíjí žádnou podnikatelkou činnost. Oznámení o vstupu společnosti do likvidace likvidátor zveřejnil v Obchodním věstníku ve dnech 5. května 2020 a 19. května 2020 a současně vyzval věřitele likvidované společnosti, aby ve stanovené lhůtě přihlásili své pohledávky. Z dostupných zdrojů a registrů likvidátor zjistil, že společnost nevlastní žádný movitý ani nemovitý majetek a na základě výzev věřitelům a příslušným orgánům nebyly likvidátorem zjištěny ani žádné pohledávky za třetími osobami. Likvidační zůstatek společnosti má nulovou hodnotu. Společnost zanikla výmazem z obchodního rejstříku dne 8. října 2021.7. Podle § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/, odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.8. V poměrech projednávané věci byl odvolatel jmenován likvidátorem společnosti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2020, č. j. 38 Cm 434/2019 - 8.9. Dle § 7 odst. 1 nařízení skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč, dle odst. 2 hradí-li stát odměnu likvidátora, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z likvidačního zůstatku.10. Podle právě citovaného § 7 odst. 1 nařízení v situaci, která nastala v poměrech projednávané věci, kdy likvidační zůstatek nedostačuje k úhradě odměny likvidátora, činí odměna likvidátora 1 000 Kč. Zvýšení této odměny záleží na okolnostech případu. V dané věci jde o typově jednodušší případ likvidace, kdy daná obchodní společnost existuje jen formálně bez jakéhokoliv zjištěného majetku, tedy s nulovým likvidačním zůstatkem, s jednoduchou vlastnickou strukturou. Odvolateli je třeba přisvědčit v tom, že v takovýchto případech se rozhodovací praxe odvolacího soudu ustálila na odměně likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců ve výši 10 000 Kč (viz např. usnesení ze dne 27. března 2017, sp. zn. 7 Cmo 74/2016, ze dne 1. března 2018, sp. zn. 14 Cmo 396/2017, ze dne 6. září 2018, sp. zn. 14 Cmo 267/2018 či ze dne 30. srpna 2021, sp. zn. 7 Cmo 222/2021). Nařízením stanovená základní výše odměny 1 000 Kč není v takovýchto případech odpovídající.11. Podle odvolacího soudu je totiž třeba mít na zřeteli, že insolvenční správce musí splňovat řadu kvalifikačních předpokladů a dalších podmínek pro výkon této činnosti, vyplývajících zejména ze zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, vyhlášky č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců, nyní i vyhlášky č. 121/2019 Sb., o materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčního správce. Počítá-li § 191 odst. 4 o. z. se záložní možností jmenování insolvenčního správce do funkce likvidátora, pak jistě při vědomí shora uvedených souvislostí, které je následně třeba zohlednit při stanovení výše jeho odměny.12. Na druhou stranu je třeba při stanovení výše odměny likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců v rozpětí daném § 7 odst. 1 nařízení ponechat dostatečný prostor pro zohlednění náročnosti likvidace v konkrétním případě. Maximální výši odměny likvidátora 20 000 Kč bude na místě přiznat u nejsložitějších likvidací s rozsáhlým majetkem, velkým množstvím věřitelů, složitou vlastnickou strukturou společnosti, vedenými soudními spory, náročným vypořádáváním likvidační podstaty, atd. O podobný případ ale v poměrech projednávané věci nejde. Jak už odvolací soud zmínil, jde o typově jednoduchou likvidaci jen formálně existující společnosti bez majetku. Odvolací soud neshledal důvod k odchýlení se od výše popsané ustálené vlastní rozhodovací praxe. Jako přiměřenou výši odměny likvidátora odvolací soud i v této věci považuje částku 10 000 Kč.13. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I., kterým bylo rozhodováno o odměně likvidátora, jen co do výše odměny likvidátora (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), jinak tento výrok usnesení soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).