2 Cmo 73/2022-108 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu z 12. 3. 2021, č. j. 34 Cm 42/2021-21 (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na nákladech námitkového řízení částku 47 880 Kč ve stanovené lhůtě (výrok II.). Usnesením výše uvedeným pak byla opravena nesprávnost ve výroku II. napadeného rozsudku, kdy správná výše nákladů řízení činí 51 506 Kč.2. Z odůvodnění se podává, že k návrhu žalobce byl vydán směnečný platební rozkaz, odvozený od směnky vlastní vystavené žalovaným dne 24. 11. 2011, na základě které se zavázal zaplatit žalobci dne 15. 1. 2021 směnečný peníz ve výši 1 831 388 Kč. Žalovaný slib nesplnil a nezaplatil směnku v den splatnosti ani na výzvu žalobce.3. Ve včasných námitkách žalovaný namítl excesivní vyplnění blankosměnky. Poukázal na odlišné písmo u údajů místa a data vystavení směnky, dne její splatnosti a směnečné sumy. Na případné vyplnění blankosměnky byl žalovaný upozorněn dopisem právního zástupce žalobce z 30. 12. 2020. Směnka byla vystavena jako zajištění závazku z dohody o uznání dluhu z 29. 12. 2015, na jejímž základě žalovaný uznal dluh ve výši 2 000 000 Kč z titulu smlouvy o půjčce z 31. 12. 2010 a zavázal se hradit úrok z prodlení ve výši 20% ročně a dluh zaplatit do 31. 12. 2016. V souvislosti s vystavením blankosměnky žalovaný udělil žalobci oprávnění ji vyplnit ke dni 1. 1. 2017 (tj. dni následujícímu po dni, kdy měl dluh zaplatit) a jako směnečná suma mohla být doplněna částka, kterou bude žalovaný dlužit z titulu dohody o uznání závazku ke dni jejího vyplnění. Tomu předcházelo uzavření smlouvy o půjčce z 31. 12. 2010, na jejímž základě žalobce žalovanému půjčil 2 500 000 Kč a smlouvy o půjčce z 1. 11. 2011, na jejímž základě žalobce půjčil žalovanému 400 000 Kč. V případě obou půjček byl sjednán smluvní úrok ve výši 20% ročně z dlužné částky. Dne 31. 5. 2016 žalovaný zaplatil 100 000 Kč a dne 30. 9. 2016 částku 100 000 Kč, a proto dlužná částka k 31. 12. 2016, kdy byla blankosměnka vyplněna, činila 1 800 000 Kč. Vzhledem k tomu, že směnka zajištovala závazek původně ze smluv o půjčkách, které jsou reálným kontraktem, nebylo prokázáno, že žalobce žalovanému skutečně půjčené peníze předal. Žalovaný zaplatil žalobci celkem 1 720 000 Kč, jak vyplývá ze soupisu provedených splátek. Z potvrzení na smlouvě o půjčce z 1. 11. 2011 je zřejmé předání dalších 400 000 Kč. Žalovaný by tak měl dlužit na jistině půjčky z 31. 12. 2010 celkem 780 000 Kč. Ohledně nároku ze smlouvy o půjčce z 1. 11. 2011 namítl promlčení nároku. Kromě splátek uvedených v soupisu žalovaný prováděl v období od ledna 2010 do října 2020 i další splátky, které nemá potvrzeny, ty byly prováděny minimálně po 40 000 Kč měsíčně, a byly žalobci předávány v hotovosti. Dle tvrzení žalovaného byly splátky započítávány na dohodnutý úrok. K písemnému potvrzení jejich předání začalo docházet až od května 2019. Kauzální pohledávka žalobce tak zanikla splněním. Dále namítl, že mu směnka nebyla před podáním žaloby předložena k placení a nebyla doložena ani protestační listina. Nebyla mu zaslána ani předžalobní výzva, a proto nemá žalobce právo na náhradu nákladů řízení.4. Žalobce navrhl ponechat směnečný platební rozkaz v platnosti. K námitce excesivního vyplnění blankosměnky uvedl, že je na žalovaném, aby prokázal existenci oprávnění žalobci doplnit ji o chybějící údaje. V námitkách žalovaný neuvedl konkrétní tvrzení a jsou tak neurčitá. Učinil nesporným uzavření smlouvy o půjčce z 31. 12. 2010, podle které půjčil žalovanému 2 500 000 Kč a ze dne 1. 11. 2011, podle které půjčil žalovanému 400 000 Kč s tím, že u obou půjček byl sjednán 20% úrok z prodlení ročně. Nesporným učinil i uzavření dohody o uznání dluhu z 29. 12. 2015, na jejímž základě žalovaný uznal dluh ve výši 2 000 000 Kč z titulu smlouvy o půjčce z 31. 10. 2010, resp. 31. 12. 2010, který měl být zaplacen do 31. 12. 2016 se sjednaným smluvní úrokem z prodlení ve výši 20% ročně. Není pravdou, že by směnka byla vystavena jako zajištění závazku žalovaného z dohody o uznání dluhu. Blankosměnka zajištovala závazek ze smlouvy o půjčce datované 31. 12. 2010, fakticky uzavřené 24. 11. 2011 ve výši 2 500 000 Kč. Tvrzení žalovaného o provedených platbách je neurčité a vzájemně rozporné. Datum splatnosti uvedené na směnce odpovídá datu uvedenému ve výzvě právního zástupce žalobce z 30. 12. 2020 a nepředchází datu splatnosti směnkou zajištěné pohledávky. Učinil nesporným, že žalovaný zaplatit žalobci celkem 1 720 000 Kč a na jistině půjčky z 31. 12. 2010 žalobci dluží 780 000 Kč. Nárok ze směnky není promlčen a nemá na něj vliv ani případná námitka týkající se promlčení závazku, jejíž splnění směnka zajišťuje. S ohledem na uzavření dohody o uznání dluhu z 29. 12. 2015 běží nová desetiletá promlčecí doba od 1. 1. 2017. Směnka je splatná 15. 1. 2021, návrh byl k soudu podán dne 24. 2. 2021 a nedošlo tak k marnému uplynutí tříleté promlčecí doby. Námitku o prováděných splátkách v hotovosti nelze pro její neurčitost projednat. Pokud by došlo k plnění takových splátek, bylo povinností žalovaného vyžádat si potvrzení o platbách. Námitka, že mu směnka nebyla předložena k placení a nebyla doložena protestační listinou, neobstojí, neboť platí, že ani v případě nepředložení směnky k placení neztrácí žalobce vůči žalovanému jako přímému dlužníku žádná postižní práva. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dluhu.5. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 31. 10. 2010 (písařskou chybou uvedeno 31. 12. 2010) uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které žalobce půjčil žalovanému 2 500 000 Kč s povinností tuto vrátit žalobci do 31. 12. 2013, kdy byl mezi nimi sjednán 20% úrok z prodlení v případně pozdní úhrady dluhu. Na tuto půjčku žalovaný zaplatil od 2. 12. 2014 do 15. 10. 2020 celkem 1 720 000 Kč. Dále bylo nesporné, že dne 1. 11. 2011 uzavřeli účastníci další smlouvu o půjčce na částku 400 000 Kč se závazkem žalovaného dluh uhradit do 30. 6. 2012. Tato půjčka byla žalovaným žalobci zcela uhrazena v období od 16. 4. 2012 do 11. 6. 2014. Nesporným bylo uzavření dohody o uznání závazku dne 29. 12. 2015 v celkové výši 2 000 000 Kč s 20% úrokem podle smlouvy o půjčce z 31. 10. 2010 se závazkem dluh zaplatit do 31. 12. 2016. Žalovaný žalobci zaplatil dne 31. 5. 2016 částku 100 000 Kč a dne 30. 9. 2016 částku 100 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ve výši minimálně 780 000 Kč s upozorněním na případné vyplnění blankosměnky výzvou z 30. 12. 2020.6. Soud prvního stupně poukázal na to, že žalobce splnil svoji povinnost předložením směnky vlastní, z níž vyplývá nesporný a abstraktní závazek žalovaného zaplatit směnečnou sumu na ní uvedenou a nároky s tím související. Poukázal na povinnost žalovaného prokázat svá námitkové tvrzení.7. Námitku žalovaného, že nebyl vyzván před podáním žaloby k zaplacení závazku, vyhodnotil jako nedůvodnou, s ohledem na nesporné tvrzení účastníků, že žalobce upomínal žalovaného na nesplnění závazku dopisem z 30. 12. 2020. Pokud žalovaný ani po zahájení řízení dobrovolně na směnku neplatil, je možné žalobci náhradu nákladů řízení přiznat podle § 142a odst. 2 o. s. ř.8. Neobstojí námitka žalovaného o nepředložení směnky k placení a její neopatření protestační listinou, neboť ani v případě zmeškání prezentační a protestační lhůty podle § 53 odst. 1 ve spojení s § 77 odst. 1 ZSŠ neztrácí žalobce jako věřitel ze směnky vůči žalovanému jako přímému dlužníku žádná postihová práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 483/2002).9. Námitku promlčení neshledal jako důvodnou. Námitka promlčení směnkou zajištěného pohledávky nemá vliv na její existenci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 1181/2009 z 31. 3. 2010). Při absenci jiného ujednání nelze považovat námitku promlčení směnkou zajištěné pohledávky za účinnou obranu proti povinnosti směnku zaplatit. Nic takového nebylo však v řízení tvrzeno. Neobstála by ani případná námitka promlčení ve vztahu k uplatněné směnce s ohledem na její splatnost 15. 1. 2021, podání žaloby k soudu dne 24. 2. 2021 a vzhledem k zákonem stanovené tříleté promlčecí době stanovené v čl. I § 70 odst. 1 ve spojení s § 77 odst. 1 ZSŠ, kdy tato ke dni podání žaloby neuplynula.10. Námitka žalovaného, že směnka zajišťovala závazek z dohody o uznání dluhu z 29. 12. 2015, neobstojí. Tvrzení žalovaného, že spolu s dohodou o uznání dluhu z 29. 12. 2015 byla uzavřena ústní dohoda o vyplnění blankosměnky o datum splatnosti 1. 1. 2017 a směnečné sumy podle skutečného dluhu žalovaného dle uznávacího prohlášení je v rozporu se jeho účastnickou výpovědí, v níž uvedl, že žádná taková dohoda nebyla uzavřena, neboť k ní nebyl důvod a po splnění závazku podle dohody o uznání závazku měla být blankosměnka žalovanému vrácena. Žalobce popřel tvrzení žalovaného o uzavření dohody o vyplnění blankosměnky o chybějící údaj data splatnosti směnky a výši směnečné sumy. Nebylo tak prokázáno, že by došlo k uzavření ústní, případně konkludent