4 CO 321/2021-297 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl žalobu pro zmatečnost (výrok I.) a žádnému účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Rozhodnutí odůvodnil tím, že jak omezená ve svéprávnosti [jméno] [příjmení], tak její procesní opatrovník se vzdali práva odvolání po vyhlášení rozsudku, jak vyplývá z protokolu o jednání. Podala-li omezená ve svéprávnosti [jméno] [příjmení] přesto proti rozsudku odvolání, muselo být odvolacím soudem její odvolání odmítnuto, jak správně rozhodl usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem ze dne 11.6.2020, č.j. 13Co 134/2020-249. Protože soud prvního stupně neshledal v žalobě namítaný důvod zmatečnosti, žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 23 z.ř.s. a § 235a odst. 2 o.s.ř. 3. Proti usnesení podala omezená ve svéprávnosti [jméno] [příjmení] (dále též„ odvolatelka“) včasné odvolání. V odvolání jednak shrnula průběh dosavadního řízení a jednak namítala, že odůvodnění soudu prvního stupně je nepochopením významu postižení jako zvláštní zranitelnosti účastníka soudního řízení a z ní vyplývající odpovědnosti soudu ve vztahu k tomuto účastníkovi, plně v souladu s právem takového účastníka na přístup ke spravedlnosti, jak garantuje čl. 13 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Zvláštní odpovědnost soudu ve vztahu k účastníkům s postižením nabývá podobu odpovědnosti za přijetí tzv. procesní úprav s tím, že procesní úpravy směřují k zajištění skutečné a praktické účasti účastníka s postižením v daném soudním řízení, které nemohou být naplněny jen tím, že je zastoupen procesním opatrovníkem. Zdůraznila odpovědnost soudu za zajištění účinné a praktické účasti účastníka s postižením v soudním řízení v podobě vstřícných kroků, které by měly kompenzovat znevýhodnění, kterým by jinak člověk s postižením při výkonu svých procesních oprávnění čelil zvláště tehdy, kdy soud bude moci zaznamenat nesoulad mezi stanoviskem opatrovníka a zastoupeného člověka s postižením. Uvedený nesoulad nastal, a proto neměl krajský soud ke vzdání se práva na odvolání přihlížet a odvolání měl meritorně posoudit. Nesouhlasila s názorem soudu prvního stupně, že na úkonu odvolatelky až tolik nezáleželo, jelikož zde byl úkon procesního opatrovníka. Uvedený názor je v rozporu s čl. 13 citované Úmluvy. S ohledem na skutečnost, že odvolatelka sama uplatnila odvolání, měla být dána přednost samotnému účastníkovi před [role v řízení] a odvolání mělo být krajským soudem projednáno. Odvolatelka také poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 8.10.2018, sp.zn. II. ÚS 725/18. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž bylo její odvolání odmítnuto. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k odvolání odvolatelky a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. V přezkoumávané věci bylo žalobou pro zmatečnost napadeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.6.2020, č.j. 13Co 134/2020-249, kterým odmítnuto podle § 218 písm. b) o.s.ř. odvolání omezené ve svéprávnosti [jméno] [příjmení] s odůvodněním, že se po vyhlášení rozsudku jmenovaná a její procesní opatrovník výslovně vzdali odvolání. 6. Podle § 229 odst. 4 o.s.ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost. 7. Žaloba pro zmatečnost byla podána dle § 229 odst. 4 o.s.ř. Uvedené ustanovení důvod zmatečnosti nevymezuje, ale pouze definuje rozhodnutí, která mohou být žalobou pro zmatečnost napadena. Judikaturou tak bylo dovozeno, že důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení § 229 odst. 4 o.s.ř. je skutkově nebo právně chybný (v rozporu se zákonem učiněný) závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno. V řízení o žalobě pro zmatečnost soud proto posuzuje správnost závěrů odvolacího soudu o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení; žaloba není důvodná jen tehdy, jsou-li tyto závěry po skutkové a právní stránce v souladu se zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.12.2005, sp.zn. 21Cdo 489/2005). 8. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že po vyhlášení rozsudku se jak omezená ve svéprávnosti [jméno] [příjmení], tak její ustanovený procesní opatrovník práva na odvolání vzdali, a proto dovodil, že postup odvolacího soudu byl v souladu se zákonem a žalobu pro zmatečnost zamítl. 9. Odvolací soud má za to, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně jsou správná, když bylo třeba vycházet z protokolu o jednání ze dne 23.9.2019 Okresního soudu v Ústí nad Labem, který je veřejnou listinou, a z něhož vyplývá, že jak omezená ve svéprávnosti [jméno] [příjmení], tak její ustanovený procesní opatrovník [příjmení] [jméno] [příjmení] (stejně tak i hmotněprávní opatrovník [osobní údaje opatrovníka]) se výslovně po vyhlášení rozsudku a po poučení o opravném prostředku práva odvolání vzdali, což stvrdili svými podpisy. 10. Ztotožňuje se také argumentací soudu prvního stupně, že v řízení byl k ochraně zájmů odvolatelky ustanoven procesní opatrovník, který je profesionálem v oblasti [anonymizováno] (advokát). Jestliže se oba po vyhlášení rozsudku a po poučení o opravném prostředku vzdali odvolání, pak nelze takovému postupu nic vytknout. K tvrzení uvedenému v žalobě pro zmatečnost, že při projednání věci Okresním soudem v Ústí nad Labem odvolatelka podlehla„ tíži okamžiku“ a dala na stanovisko ustanoveného opatrovníka dlužno dodat, že ustanovený opatrovník ve svém podání ze dne [datum] uvedl, že„ klientka do ničeho z jeho strany nucena nebyla a klientce bylo z jeho strany vše řádně vysvětleno a tato učinila vše na základě své vůle“. V dané věci tedy nelze dospět k závěru, že by existoval zjevný konflikt mezi odvolatelkou a jejím ustanoveným procesním opatrovníkem, či zjevný konflikt zájmů dvou opatrovníků - hmotněprávního opatrovníka, který posuzovanou dlouhodobě zastupuje a pečuje o ochranu jejích práv a procesního opatrovníka, a to ve vztahu ke vzdání se odvolání. 11. Předmětem původního řízení bylo omezení svéprávnosti, tedy problematika, která se bytostně týká práv a povinností člověka, a to včetně jeho ústavně zaručených práv a svobod. Lze tak souhlasit s názorem odvolatelky, že soud musí k těmto typům řízení přistupovat velice obezřetně a šetřit práva osoby omezené ve svéprávnosti; na druhé straně to však neznamená, že když projeví osoba omezená ve svéprávnosti, která je toho schopna, svou vůli navenek jasně (jako tomu bylo v dané věci) a v souladu s ní stejné stanovisko zaujme i procesní opatrovník, že soud k takovému procesnímu úkonu (vzdání se odvolání) nebude (bez dalšího) přihlížet, když posléze osoba omezená ve svéprávnosti změní svůj názor a odvolání podá. 12. K odkazu odvolatelky na čl. 13 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (č. 10/2010 Sb. m. s.), podle něhož státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, zajistí osobám se zdravotním postižením účinný přístup ke spravedlnosti na rovnoprávném základě s ostatními, mimo jiné i prostřednictvím procedurálních a věku odpovídacích úprav, s cílem usnadnit jim účinné plnění jejich role jako přímých nebo nepřímých účastníků a svědků při všech soudních řízeních, a to i ve fázi vyšetřování a předběžného řízení, je třeba uvést, že v tomto konkrétním případě bylo jednáno za přítomnosti odvolatelky, odvolatelka byla při jednání vyslechnuta a měla možnost komunikovat se svým procesním opatrovníkem, který jí byl v řízení ustanoven a který byl schopen profesionálně hájit její práva a zájmy v řízení. 13. Nález Ústavního soudu ze dne 8.10.2018, sp.zn. II. ÚS 725/18, na který bylo poukazováno v odvolání, na přezkoumávanou věc nedopadá, neboť se týká soudního řízení, ve kterém je účastníkem nezletilé dítě. Nadto v dané věci, jak bylo uvedeno, se odvolatelka zúčastnila jednání, byla při něm slyšena a při jednání byla v kontaktu a komunikovala se svým ustanoveným procesním opatrovníkem. 14. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil. 15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 43 odst. 1 z.ř.s. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř.