5 Cmo 83/2022-60 — Vrchní soud v Praze

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 2 000 000 Kč se 6 % úrokem p. a. z této částky od 10. 3. 2017 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 6 667 Kč, ve výroku II. žalobu v rozsahu částky 5 000 000 Kč se 6% p. a. úrokem z této částky od 10. 2. 2017 do zaplacení a se směnečnou odměnou ve výši 16 660 Kč zamítl, ve výroku III. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a ve výroku IV. uložil žalované povinnost zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Praze soudní poplatek ve výši 100 334 Kč.Žalobkyně podala proti výrokům II. a III. rozsudku včasné odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), které vzala písemným podáním ze dne 26. 9. 2022 zpět. Odvolací soud proto odvolací řízení ve vztahu k výrokům II. a III. napadaného rozsudku zastavil podle ustanovení § 207 odst. 2 o. s. ř. za použití ustanovení § 218c o. s. ř. Podle ustanovení § 222 odst. 1 o. s. ř., vezme-li odvolatel své odvolání zpět, nastává tím právní moc napadeného rozhodnutí, jako kdyby k podání odvolání nedošlo.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, první věta o. s. ř. Žalobkyně zpětvzetím odvolání zavinila, že odvolací řízení muselo být zastaveno, a byla by tak povinna hradit náklady tohoto řízení žalované. Žalované však podle obsahu spisu žádné takové náklady nevznikly, v důsledku čehož odvolací soud rozhodl, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků řízení.