6 Cmo 109/2021-247 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze jako soud I. stupně výše uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 9 485,06 $ se specifikovaným úrokem z prodlení, žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení Kč 91 643,- a České republice zaplatit na náhradu nákladů státu Kč 82 918,88.2. Rozhodnutí vychází ze zjištění, že žalovaný byl v době 3/2013-8/2017 jednatelem žalobce (též BEL), dceřiné společnosti , Anonymizováno, se sídlem , Anonymizováno, , (dále jen BIL), druhou dceřinou společností je , Anonymizováno, (dála jen BAL). Uvedený výrobce , Anonymizováno, vyrábí pro společnost BIL výrobky značky , Anonymizováno, , které tato následně prodává prostřednictvím dceřiných společností; žalobce BEL je výhradní distributor a prodejce na území , Anonymizováno, a BAL na území , Anonymizováno, , jak plyne z rozhodnutí BIL a smlouvy o obchodní spolupráci z 1. 12. 2011. Podle zjištění soudu I. stupně v 12/2014 žalovaný založil společnost , Anonymizováno, ., se sídlem v , Anonymizováno, , jejímž je jednatelem, která v 11/2015 jako jediný akcionář založila společnost , Anonymizováno, (dále jen LGL) se sídlem v , Anonymizováno, , jejímž jediným členem statutárního orgánu je opět žalovaný. V roce 2016 a 2017 prodával žalobce výrobky uvedené značky i společnosti , Anonymizováno, , v roce 2015 též zákazníkovi na území , Anonymizováno, , uvádí soud I. stupně, přestože byl oprávněn prodávat tyto výrobky pouze zákazníkům na území , Anonymizováno, .3. Dále se soud I. stupně zabýval prodejními cenami výrobků uvedené značky podle druhů a balení, výší marže, jak se tvořily při obchodování s těmito výrobky, a to podle konkrétního zákazníka na základě tzv. individuální cenové strategie, podle níž se s každým zákazníkem sjednávala konkrétní cena, jejíž výše byla značně rozdílná.4. Podle tvrzení žalobce žalovaný jako jednatel porušil zákaz konkurence tím, že uzavíral smlouvy se společností , Anonymizováno, , v níž byl též jednatelem, a výrobky uvedené značky prodával se značným ziskem zákazníkům na území , Anonymizováno, ; z toho žalobce dovozuje, že společnost žalovaného , Anonymizováno, byla v konkurenčním postavení vůči BAL. Konkrétně se v daném případě jednalo dle žalobce o prodej 224 ks výrobků za cenu 40 $, ač minimální cena prodeje třetí osobě byla 73 EUR/kus. K tomu soud I. stupně uvedl, že zákonný předpoklad odpovědnosti žalovaného k náhradě škody, tj. porušení povinnosti žalovaným, není dán. Přitom vycházel ze zákonné úpravy s tím, že povinnost jednatele dodržovat zákaz konkurence se vztahuje na obchodní společnosti, které jsou v konkurenčním postavení se společností, jejíž je členem, a uvedl, že totiž pouze v takovém případě hrozí, že u jednatele dojde ke střetu zájmů a že upřednostní jiný zájem před zájmem společnosti. Soud I. stupně proto zkoumal, zda si žalobce se společnosti , Anonymizováno, vzájemně konkurovali v rámci hospodářské soutěže na relevantním trhu, tedy zda dvě osoby nabízely stejný produkt stejným adresátům, uvádí se v odůvodnění rozhodnutí. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že žalobce a , Anonymizováno, nabízeli sice stejný produkt, avšak nikoli stejným adresátům - žalobce zákazníkům na území , Anonymizováno, a , Anonymizováno, na území , Anonymizováno, , a uzavřel, že si tak navzájem nekonkurovali a nemuseli se navzájem předhánět v lepších nabídkách.5. Soud I. stupně tak, s odkazem na § 199 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb., uzavřel, že v daném případě k porušení zákazu konkurence žalovaným nedošlo. Žalovaný sice byl v rozhodném období jednatelem žalobce a současně i členem statutárního orgánu , Anonymizováno, , avšak tato společnost nebyla v konkurenčním postavení vůči žalobci, když nabízela stejný produkt, avšak na jiném místě než žalobce. K tomu doplnil, že pokud byla , Anonymizováno, vůči někomu v konkurenčním postavení, pak to byla společnost BAL, neboť tyto dvě společnosti nabízely stejný produkt stejným adresátům na území , Anonymizováno, . Tato skutečnost však, podle soudu I. stupně, nemohla mít žádný dopad na žalobce, když samotné konkurenční postavení společností , Anonymizováno, a BAL nemohlo nijak ovlivnit postavení žalobce. Soud I. stupně rovněž vzal v úvahu skutečnost, že žalobce prodával v roce 2015 předmětné výrobky zákazníkům na území v , Anonymizováno, , čímž porušil povinnosti vůči mateřské společnosti BIL, a tak se toho nyní nemůže dovolávat za účelem získání prospěchu vůči žalovanému. Navíc nebylo prokázáno, zda výrobky, které platily společnosti se sídlem v , Anonymizováno, , byly skutečně dodány do , Anonymizováno, či na jiný kontinent, jak soud I. stupně odkázal na faktury placené společnostmi se sídlem v , Anonymizováno, .6. Dále se soud I. stupně zabýval druhým předpokladem odpovědnosti žalovaného k náhradě škody, která měla žalobci, dle tvrzení, vzniknout tím, že žalobce, jednající žalovaným jako jednatelem žalobce, prodával předmětné výrobky v letech 2016-2017 společnosti , Anonymizováno, za nižší cenu než je minimální prodejní cena. Podle zjištění soudu I. stupně společnost , Anonymizováno, kupovala tyto výroky od žalobce za cenu, ve které byla zahrnuta marže 27,5%. Takovou cenu pak nelze považovat za nevýhodnou pro žalobce, zvláště pak, činí-li marže v tomto odvětví obvykle kolem 20%, dovozuje soud I. stupně, a to už s ohledem na užívanou tzv. individuální cenovou strategii, jak bylo již uvedeno výše. Soud I. stupně tak uzavřel, že ke vzniku škody popisovaným jednáním žalovaného dle tvrzení žalobce nedošlo.7. Další navrhované důkazy soud I. stupně jako nadbytečné již neprováděl a žalobu zamítl, o nákladech řízení pak rozhodl dle jeho výsledku a v řízení úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů za právního zastoupení dle vyhl.č. 177/1996 Sb. v rozsahu dle uvedené specifikace a za soudní poplatek za odvolání proti předběžnému opatření a za zálohu na znalecký posudek. Konečně soud I. stupně uložil žalobci nahradit státu náklady vynaložené na znalecký posudek, výslech znalce a za tlumočné, rovněž dle uvedené specifikace.8. Proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně podal žalobce odvolání a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí, popř. jeho změnu ve svůj prospěch, dále požadoval náhradu nákladů odvolacího řízení. Soudu I. stupně odvolatel vytýká nedostatečné dokazování, nesprávné právní posouzení, rozhodnutí považuje za vadné a nezákonné. Podle žalobce soud I. stupně nesprávně posoudil porušení zákonné povinnosti žalovaným, které mělo spočívat jednak v porušení zákonného zákazu konkurence pro jednatele žalobce, jednak v porušení povinnosti vykonávat funkci jednatele s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí, a při správě záležitostí žalobce jednat s péčí řádného hospodáře. Popírá, že by v řízení tvrdil nebo učinil nesporným zákaz pro žalobce obchodovat s předmětnými výrobky na trhu v , Anonymizováno, , takový zákaz nebyl v řízení prokázán. Žalobce namítá, že neexistovalo žádné teritoriální omezení pro prodej výrobků v , Anonymizováno, a že soud I. stupně neprovedl důsledně navrhované důkazy k vyčíslení škody a nezákonné činnosti žalovaného prostřednictvím jím ovládané společnosti , Anonymizováno, . Poukazuje na to, že jediný společník žalobce společnost BIL nikdy neudělil souhlas žalovanému jako jednateli žalobce, aby realizoval obchody v předmětu podnikání žalobce se společností , Anonymizováno, , v níž žalovaný (zřejmě omylem uvedeno žalobce) v rozhodné době působil. Podle žalobce žalovaný zcela zjevně preferoval své osobní zájmy a zájmy jím ovládané společnosti , Anonymizováno, nad zájmy žalobce a jeho jediného společníka BIL. V závěru odvolání pak žalobce poukazuje na to, že v souvislosti se jmenováním znalce pro účely vyčíslení škody způsobené žalovaným žalobci, musel soud I. stupně přistoupit k jmenování znalce až poté, co musel mít prokázánu existenci porušení zákonné povinnosti žalovaným jako jednatelem vůči žalobci, jinak by nebylo třeba jmenování znalce soudem k vyčíslení výše škody.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Ještě před samotným projednáním odvolání poučil účastníky o předběžném právním názoru na věc z hlediska hmotného a procesního, a už s ohledem na protahování řízení a extrémní růst nákladů ve vztahu k vymáhané částce, s poukazem na potřebu překonání nepřátelských vztahů a komplexního vyřešení existujících problémů a sporů mezi účastníky, vedl účastníky důrazně ke smírnému vyřízení věci, jak se ostatně o to již v průběhu řízení pokoušeli, když shodně navrhli přerušení řízení. Tato snaha odvolacího soudu napomoci k odstranění negativních vztahů mezi účastníky byla bezvýsledná, účastníci nabídku odvolacího soudu nepřijali a setrvali na svých stanoviscích, žalobce trval na žalobě a odvolání, ani žalovaný neprojevil zájem na smírném vyřešení věci.1