6 Cmo 116/2022-71 — Vrchní soud v Praze

Městský soud v Praze výše uvedeným usnesením rozhodl, že na rozhodnutí členské schůze spolku ze dne 1. 10. 2021 a rozhodnutí jeho výboru o vyloučení navrhovatele ze spolku se hledí, jako by nebyla přijata. Dále ve výroku II. usnesení rozhodl o nákladech řízení ve prospěch navrhovatele a účastníkovi (spolku) uložil povinnost zaplatit navrhovateli na jejich náhradu Kč 14 342,-.Soud I. stupně vycházel ze shodných tvrzení účastníků řízení o tom, že členská schůze přijala dne 1. 10. 2021 rozhodnutí, kterým potvrdila rozhodnutí výboru o vyloučení navrhovatele ze spolku, přičemž ani jeden z těchto orgánů nebyl k přijetí rozhodnutí o vyloučení navrhovatele kompetentní. V tomto smyslu se k návrhu vyjádřil samotný účastník a uznal, že výbor nebyl kompetentní k vyloučení navrhovatele a členská schůze nebyla kompetentní k přezkoumání rozhodnutí výboru ani k rozhodnutí o vyloučení navrhovatele ze spolku; navrhovatele je tak nadále členem spolku. Účastník ale namítl, že napadené rozhodnutí spolkového orgánu není neplatné, ale nicotné, a proto navrhl zamítnutí návrhu.O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu podle úspěchu navrhovatele v řízení, kterému přiznal právo na jejich náhradu za vynaložený soudní poplatek a za právní zastoupení dle vyhl.č. 177/1996 Sb. v rozsahu tří úkonů právní služby včetně režijního paušálu a DPH dle uvedené specifikace.Proti rozhodnutí o nákladech řízení, výroku II., podal účastník odvolání a navrhl jeho změnu tak, že se navrhovateli náhrada nákladů nepřiznává. Namítl, že navrhovatel se v řízení domáhal určení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, avšak že od počátku se jednalo o nicotné rozhodnutí, které vydal k tomu nekompetentní orgán, jak ostatně účastník uznal s tím, že navrhovatel je nadále členem spolku. Proto také účastník navrhoval návrh zamítnout, neboť domáhat se výroku o určení neplatnosti u nicotného rozhodnutí úspěšně nelze. Podle účastníka tak z pohledu § 142 o. s. ř. nelze hovořit o procesním úspěchu navrhovatele, jehož původnímu návrhu vyhověno nebylo.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech řízení dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, aniž by bylo třeba ve věci nařizovat jednání, a uzavřel, že odvolání spolku není důvodné.Návrh na určení neplatnosti rozhodnutí spolkového orgánu o vyloučení ze spolku podal navrhovatel nepochybně z toho důvodu, že se cítil poškozen na svých právech a že spoléhal na soudní ochranu, které se mu ostatně napadeným rozhodnutím soudu I. stupně dostalo. Z pohledu navrhovatele je tak výsledek řízení pro něho úspěšný, přičemž z procesního hlediska by náklady řízení stejně tak či tak vznikly, ať už by byl podán návrh na určení neplatnosti či nicotnosti. Odvolací soud je tak veden úvahou, že tyto náklady řízení by měly být jistě přičteny k tíži spolku, neboť ten svým postupem a jednáním vedl navrhovatele k podání návrhu. Rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech řízení je tak plně ve shodě i s názorem odvolacího soudu.Z uvedených důvodů Vrchní soud v Praze napadené rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech řízení jako věcně správné dle § 219 občanského soudního řádu potvrdil, o nákladech tohoto odvolacího řízení pak rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 cit. zákona, jak ve výroku uvedeno, s přihlédnutím k tomu, že navrhovateli v odvolacím řízení úspěšnému žádné náklady nevznikly.