6 Cmo 117/2021-167 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobci se žalobou domáhali vyplacení vypořádacího podílu za družstevní podíl v žalovaném bytovém družstvu. Žalobci žádali vyplacení vypořádacího podílu odpovídajícího výši tržní hodnoty družstevního podílu, ohledně níž předložili znalecký posudek, a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 51678/2017.2. Ve věci Městský soud v Praze rozhodl dne 24. 2. 2021 rozsudkem č. j. 74 Cm 1/2020-112 tak, že „Žaloba, kterou mělo být uloženo žalovanému zaplatit žalobcům a) a b) částku 7 956 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.“ (výrok I.) a dále, že „Žalobci a) a b) jsou povinni uhradit žalovanému společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 262 231,20 Kč k rukám právního zástupce žalovaného.“ (výrok II.).3. Soud prvního stupně rozhodl na základě následujících - stěžejních skutečností a závěrů:a) Členství zaniklo žalobcům v družstvu až k 16. 1. 2018 (viz rozsudek sp.zn. 74 Cm 79/2019 a § 619 z. o. k.). Žalovaný předtím opakovaně rozhodl o vyloučení žalobců z družstva, přičemž důvodem bylo vždy nesplnění závazku k úhradě dalšího členského vkladu. V případě prvního vyloučení se jednalo o první splátku (podíl na 25% části z pořizovací ceny domu), dále o (také) dlužné měsíční splátky. Soud vzal za prokázané, že žalobci nic na další členský vklad neuhradili. To se podává důkazy výpisy z účtů žalovaného, na které měly být splátky hrazeny. Lze tedy uzavřít, že neprokázali své tvrzení, že uhradili první splátku na 25% kupní ceny domu, a (nejméně) do 31. 10. 1997 neuhradili ani měsíční splátky. Žalobci tvrdili, že jim žalovaný změnu účtu od 1. 11. 1997 neoznámil; soud uvěřil žalovanému, že tak neučinil proto, že se domníval, že žalobci jsou z družstva platně vyloučeni. Až v roce 2012 bylo rozhodnuto, že žalobci jsou členy družstva (poté žalovaný opět přistoupil k jejich vyloučení). Žalovaný tedy s žalobci jako s členy družstva nejednal a nové číslo účtu pro úhradu splátek dalšího členského vkladu jim nesdělil. Nicméně argumentace žalobců o nesdělení čísla účtu žalovaným je zarážející v tom ohledu, že žalobci tvrdí, že spláceli měsíční splátky dalšího členského vkladu na účty jimi uvedené. Tato argumentace žalobců byla vyvrácena. Bylo totiž prokázáno, že žalobci tvrzené platby nebyly určeny na splátky dalšího členského vkladu, ale jednalo se o platbu na nájemné a služby. Tato skutečnost plyne z důkazu evidenčními listy, kde je uvedena výše předpisu a také účet, na který má být hrazeno. Žalobci vždy hradili předepsané částky na předepsaný účet. Žalobkyně a) osobně převzala členský list, kde bylo uvedeno, na jaký účet má splácet nejen první splátku, ale všechny měsíční splátky dalšího členského vkladu. Žalobci na tento účet nic neuhradili, a museli vědět, že platí na účet jiný, který s úhradou dalšího členského vkladu nemá nic společného.b) Žalobci se tak domáhají vypořádání na základě judikatury Nejvyššího soudu - jeho rozhodnutí ze dne 29. 3. 2018 sp. zn. 27 Cdo 5168/2017, jež akcentuje zásadu spravedlnosti „Výklad umožňující bytovému družstvu vyplatit členovi, jehož účast v družstvu zanikla, na vypořádací podíl částku představující zlomek skutečné (tržní) hodnoty jeho členského podílu a současně fakticky tuto hodnotu získat, považuje Nejvyšší soud za nepřijatelný (vedoucí ke zjevně nespravedlivým důsledkům).“ Tento výklad není ničím novým, jelikož původně byl obsažen i v judikatuře týkající se obchodních společností (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Odo 513/2005 ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 29 Cdo 752/2011 ze dne 27. 7. 2011 a sp. zn. 29 Cdo 3610/2013 ze dne 29. 4. 2014). Tato judikatura vedla i k zakotvení § 36 odst. 3 z. o. k. do současného právního řádu. Je tak potřeba určit, že vypořádání, kterého se domáhají žalobci má svůj původ ve spravedlnosti a nikoliv ve formální zákonné úpravě. V rámci spravedlnosti je ve výše uvedené judikatuře zmiňováno, že „Zanikne-li totiž členu bytového družstva účast, přijde o majetkovou hodnotu v podobě členského podílu, přičemž tuto hodnotu fakticky získá družstvo tím, že může s „uvolněným“ bytem volně (v souladu se zákonem a stanovami) nakládat - pronajmout jej jinému členovi družstva, přijmout nového člena družstva či byt za podmínek stanovených v § 239 odst. 4 písm. i) obch. zák. prodat (jak tomu ostatně bylo i v projednávané věci). V této souvislosti Nejvyšší soud opětovně zdůrazňuje, že jde o majetkovou hodnotu, s níž se na „bytovém trhu“ obchoduje za ceny řádově odpovídající cenám, za něž jsou v téže lokalitě převáděny bytové jednotky.“ Je zcela nepochybné, že žalovaný ukončením účasti žalobců získal formálně možnost nakládat s majetkovou hodnotou v podobě družstevního podílu, se kterým se obchoduje na trhu s nemovitostmi za cenu, za kterou se obchodují byty v osobním vlastnictví (dříve byla možnost žalovaného nakládat s bytem, na který bylo navázáno právo nájmu žalobců formálně omezena zákonem dle § 751 odst. 1 z. o. k.). Nelze však rovněž přehlédnout skutečnost, a to že hodnotu za tento byt žalobci nikdy nezaplatili. Žalobci totiž nikdy nezaplatili další členský vklad, který představoval tehdejší kupní cenu družstevního podílu (resp. kupní cenu bytu se kterým je spojeno právo nájmu družstevního podílu žalobců - dle výkladu výše uvedené judikatury). V daném případě tak žalobci pouze užívali výhod práva nájmu z družstevního podílu, aniž by za toto právo de facto cokoliv zaplatili. Družstvu tedy žádnou hodnotu neposkytli (a v průběhu byt v rozporu s logikou zákona, dobrými mravy a zásadou slušnosti využívali), ale nyní chtějí po družstvu určitou protihodnotu (vypořádací podíl) na úrovni tržní hodnoty bytu, aniž by za tento podíl cokoliv družstvu zaplatili. Takovýto závěr je v rozporu s logikou uvedené judikatury, neboť určitou premisou výše uvedeného rozhodnutí je, že družstevníci své vklady splatili, a to i vklady další, tedy velmi zjednodušeně řečeno zaplatili kupní cenu bytu, ke kterému pak měli právo nájmu ve spojení s družstevním podílem. Smyslem výše uvedené judikatury bylo odstranit nerovnost v rámci vypořádání, kdy družstvu bude umožněno nakládat s bytem v tržní hodnotě například 7 000 000 Kč, zatímco družstevníkovi by byl vyplacen vypořádací podíl v historických cenách, kdy za něj před 25 lety zaplatil například 350 000 Kč a za tuto hodnotu si dnes žádný byt nepořídí. V takovém případě by bylo družstvo nespravedlivě obohaceno o tržní hodnotu podílu, který celou dobu držel ve svém vlastnictví člen družstva (a to zejména v době, kdy docházelo na trhu k jeho zhodnocení). V daném případě však chtějí žalobci protihodnotu za něco, co ani nezaplatili. Nejsou tedy zcela naplněny podmínky výše uvedené judikatury.c) Logika zákona je taková, že pokud někdo nezaplatí členský vklad, pak má být z družstva vyloučen (viz § 614 z. o. k. a principy kadučního řízení ve společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti, srov. § 151 a 345 z. o. k. a v poměrech veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti srov. § 101 odst. 2 a § 119 z. o. k.). Na toto měl dohlížet především statutární orgán. Nelze tedy přehlédnout dvě roviny. První z nich je, že žalobcům, skutečně formálně náleží daný družstevní podíl (a to jak základní, tak další členský vklad) a tedy jeho uvolněním dostane družstvo možnost nakládat s podílem, jehož tržní hodnota je na úrovni 6 332 862 Kč. Druhou rovinou je, že žalobci další členský vklad, který představoval tehdy v podstatě kupní cenu bytu, se kterým je spojeno právo nájmu družstevního podílu, nikdy nezaplatili, a přesto těžili z práva spojeného s daným družstevním podílem. Získali tak neoprávněnou výhodu v rozporu s právem a stanovami družstva. Jednali tak naprosto úmyslně, jelikož byli několikrát upozorňováni na to, že nezaplatili další členský vklad a bylo s nimi kvůli tomu vedeno i řízení o vyloučení z družstva atd. Nadto musí být každému člověku průměrného rozumu (srov. § 4 odst. 1 o. z.) zcela jasné, že užívat byt lze pouze na základě určitého právního důvodu a zpravidla na základě určitého ekonomického protiplnění. I přesto však žalobci bydleli v bytě bez jakékoliv platby jeho vlastníku - žalovanému. Jedná se tak o jednání v rozporu se zákonem, stanovami a dle názoru soudu i dobrými mravy, neboť žalobci jednali zcela úmyslně proti zákonu a zásadám poctivosti a slušnosti.d) Jestliže žalovaný neuplatnil nárok vůči žalobcům na zaplacení dalšího členského vkladu poté, co si myslel, že je kvůli nezaplacení platně vyloučil, pak za situace, kdy žalobci zcela vědomě porušovali své povinnosti vůči žalovanému, soud shledává v rozporu s dobrými mravy, aby byl nárok žalobce na zaplacení dalšího členského vkladu ze strany žalovaných promlčen. Žalobce se svého práva v promlčecí době řádně domáhal a učinil vše tak, aby se domohl nápravy závadného stavu.e) Zatímco základní členský vklad je spojen s právem podílet se na rozhodování družstva, jeho zisku, likvidačním zůstatku a je s ním spojeno právo rozhodovat i o majetku družstva, se kterým není spojeno právo nájmu některého ze členů družstva, pak další členský vklad se váže k určité