6 Cmo 220/2018-92 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 12. 9. 2016 se žalobci domáhají určení, že jsou společnými členy , adresa, (dále též jen „družstvo“).2. Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 15. 6. 2017 se žalobci domáhají na družstvu zaplacení vypořádacího podílu ve výši určené znalcem, minimálně však ve výši 1 000 Kč.3. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně usnesením ze dne 29. 12. 2017, č. j. 79 Cm 93/2016-20, obě věci spojil ke společnému řízení a rozsudkem ze dne 12. 4. 2018, č. j. 79 Cm 93/2016-28 určil, že žalobci jsou společnými členy družstva (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení vypořádacího podílu ve výši určené znalcem, minimálně však ve výši 1 000 Kč (výrok II.), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).4. Soud prvního stupně (dále též jen „soud“) na základě jím provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým závěrům:1) Dne 25. 5. 1994 uzavřelo družstvo jako pronajímatel a žalobci jako nájemci smlouvu o nájmu družstevního bytu.2) Z e-mailové korespondence žalobkyně ze dne 27. 3. 2012 adresované předsedovi družstva vyplývá, že žalobci požadovali úpravu návrhu smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena, konkrétně nesouhlasili s tím, „aby jim s převedením bytu do vlastnictví zaniklo členství v družstvu s odkazem na § 24 odst. 9 zákona č. 72/1994 Sb., (dále též jen „zákon o vlastnictví bytů“ či „z.v.b.“) ve znění účinném do 31. 12. 2013.3) E-mailem ze dne 11. 4. 2012 žalobkyně urgovala družstvo o podání stanoviska, neboť ke své žádosti ze dne 27. 3. 2012 neobdržela žádnou odpověď.4) Dne 21. 9. 2012 uzavřelo družstvo jako převodce s žalobci jako nabyvateli smlouvu o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena (dále též jen „smlouva“).5) Článek IV. bod 1 až 4 smlouvy obsahuje ujednání o finančním vyrovnání stran. Podle článku VI. bodu 4 smlouvy převedením jednotky zaniká členství nabyvatelů v družstvu v souladu s § 24 odst. 9 zákona o vlastnictví bytů.6) Dopisem ze dne 7. 5. 2013 adresovaným družstvu žalobkyně požádala ve smyslu článku IV. bodu 2 smlouvy o případné další finanční vypořádání a o sdělení výše zůstatku fondu oprav připadajícího na bytovou jednotku žalobců.7) V dopisu ze dne 6. 11. 2014 adresovaném žalobkyni družstvo uvedlo, že „na základě konečného finančního vypořádání stavby provedlo družstvo vypořádání veškerých složených finančních prostředků a žalobcům bylo ve dvou platbách vráceno 19.166 Kč“. S odkazem na § 24 odst. 9 zákona o vlastnictví bytů družstvo dále uvedlo, že „pokud byly složené finanční prostředky zdrojem financování domu, nevracejí se“.8) Podle dopisu ze dne 14. 1. 2016, adresovaného zástupkyni žalobců , tituly před jménem, zástupcem družstva , Jméno advokáta B, , družstvo nárok žalobců na vypořádací podíl odmítlo a zároveň souhlasilo s tím, že ujednání „ve smlouvě ohledně ukončení členství v družstvu převodem bytu do vlastnictví člena družstva je neplatné. Má za to, že členství žalobců v družstvu neskončilo, a pokud členství neskončilo, vznesený nárok nemohl vzniknout“.9) Podle dopisu ze dne 10. 3. 2016, adresovaného zástupci družstva zástupkyní žalobců, žalobci souhlasili se závěrem, podle něhož zůstali členy družstva, a požadovali, aby tuto skutečnost potvrdilo též družstvo.10) V dopisu ze dne 29. 3. 2016 adresovaném zástupkyni žalobců zástupce družstva uvedl, že podle družstva „žalobci nejsou členy družstva, členství jim zaniklo a za členy je družstvo nevede“.11) Podle části III. článku 14 stanov družstva (dále též jen „stanovy“) majetkovou účast člena v družstvu tvoří členský vklad (tj. základní členský vklad a další členský vklad), členský podíl, příp. dodatečný členský vklad (bod 1). Základní členský vklad je pro všechny členy družstva stejný a je 1 000 Kč. Po dobu trvání členství nemůže majetková účast člena v družstvu klesnout pod hodnotu základního členského vkladu (bod 2). Další členský vklad je 2 000 Kč a představuje část zálohy na členský podíl. Při splacení členského podílu zaniká (bod 3). Podle části III. článku 15 stanov je členským podílem majetková účast člena na družstevní výstavbě, technickém zhodnocení domu, příp. na pořízení pozemku příslušejícího k domu (bod 1). Zálohovou výši členského podílu určí družstvo před zahájením družstevní výstavby tak, aby jeho výše kryla rozpočtem stanovené náklady připadající na byt (nebytový prostor), který byl členovi přidělen, snížené o státní příspěvek poskytnutý na výstavbu, o úvěr poskytnutý peněžním ústavem na výstavbu, příp. o jiné zdroje financování družstevní výstavby (bod 2).12) Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že členství žalobců v družstvu nezaniklo, neboť „nebyl naplněn žádný zákonem aprobovaný způsob zániku členství v družstvu“.13) Soud po citaci § 24 zákona o vlastnictví bytů uvedl, že toto ustanovení „stanoví speciální úpravu zániku členství v rámci některých převodů uvnitř družstva. V tomto ohledu pak lze odkázat na to, že členství v družstvu má dvě vkladové složky, na jejichž základě funguje“. První složkou je základní členský vklad, který uděluje členu „obecně členská práva a povinnosti atd. Druhou složkou je další členský vklad, který je vázán k bytu ... Dané podíly jsou na sobě do určité míry závislé. Například nelze převést pouze další členský vklad (tedy převést byt) bez současného převedení členského vkladu. Nicméně lze převést byt do vlastnictví, kdy tento byt je převeden na základě započtení proti dalšímu členskému vkladu. V takovém případě však nezaniká členství na základě základního členského podílu“. Podle soudu „základní členský vklad tedy představuje zejména právo podílet se na hlasování - rozhodování o nakládání s budovou jako celkem ... Toto právo nemůže automaticky zaniknout převodem bytu do osobního vlastnictví (vyjma případu, kdy byl základní členský vklad zdrojem financování domu s převáděnými jednotkami), ale pouze právem aprobovaným způsobem“.14) Soud, vycházeje z článků 14 a 15 stanov, uvedl, že je „zcela evidentní, že členský vklad a tzv. družstevní podíl jsou dle stanov odděleny a pouze členský podíl se týkal financování výstavby. Není tedy naplněna dikce § 24 odst. 9 zákona o vlastnictví bytů, že by se jednalo o případ, kdy by zaniklo členství v družstvu zcela po převedení jednotky do osobního vlastnictví člena družstva, neboť mu stále náleží základní členský vklad, se kterým je spojeno členství v družstvu“.15) Členství v družstvu by mohlo být podle soudu ukončeno dohodou podle § 231 obch.zák. Soud měl však za prokázané, že se o dohodu nejednalo, neboť zde nebyla „naplněna vůle obou stran“. Podle soudu je článek VI. bod 4 smlouvy, který obsahuje ujednání o ukončení členství v družstvu, neplatný, neboť „družstvo zneužilo svého silnějšího postavení (§ 56a obch. zák.) a vnutilo toto ustanovení žalobcům, ačkoli s ním nesouhlasili. Takový postup se dá shledat nejen jako zneužití postavení silnějšího subjektu, ale jako závadný i pro rozpor s dobrými mravy“. O dohodu se pak nemůže jednat ani z toho důvodu, že smlouva není opatřena dostatečným počtem podpisů členů představenstva, do jehož působnosti schválení dohody o ukončení členství v družstvu spadá.16) Návrh žalobců na vyplacení vypořádacího podílu je podle soudu „v podstatě alternativním návrhem pro případ, že by soud shledal, že žalobci nejsou členy družstva“. Proto „soud tento návrh jako bezpředmětný zamítl“.5. Proti rozsudku soudu prvního stupně co do jeho výroků I. a III. podalo družstvo odvolání s tím, že je nesporné, že žalobci se stali na základě smlouvy společnými vlastníky předmětného bytu a následně tento byt převedli kupní smlouvou za úplatu na svého syna. Žalobci tedy ztratili jakýkoli právní vztah k danému bytu. Společné členství žalobcům, svázané s předmětným bytem zaniklo. Odvolatel souhlasil s právním názorem soudu, že společné členství, svázané s garáží, vůbec nevzniklo. Z toho dovozují, jaký naléhavý právní zájem mají žalobci na tom, aby byli členy družstva bez konkrétního výkonu, svázaného s předmětným bytem? Na to žalobci nedokázali odpovědět. Odvolatel navrhl změnit odvoláním napadený meritorní výrok tak, aby byla žaloba zamítnuta.6. Vrchní soud v Praze k odvolání družstva rozsudkem ze dne 4. 11. 2019 č. j. 6 Cmo 220/2018-55 změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobu o určení společného členství žalobců v družstvu zamítl (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).7. K dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 1. 6. 2021 č. j. 27 Cdo 2029/2020-80 rozsudek soudu odvolacího zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, neboť odvolací soud se neřídil judikatorními kritérii Nejvyššího soudu s tím, že „majetková účast žalobců v družstvu i po převodu družstevního bytu dosahovala výše základního členského vkladu, a proto jejich společné členství v družstvu v souladu s § 24 odst. 9 větou druhou zákona o vlastnictví bytů nemohlo zaniknout podle § 24 odst. 9 věty první zákona o vlastnictví bytů“.8. K výzvě odvolacího soudu