6 Cmo 27/2017-636 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Hradci Králové jako soud I. stupně výše uvedeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci Kč 2 539 894,15 se specifikovaným úrokem z prodlení (bod I. výroku) a na náhradu nákladů řízení Kč 382 063,16 (bod II. výroku).2. Podle odůvodnění rozhodnutí mezi účastníky bylo pojištění sjednáno toliko pro případy nutné porážky nebo utracení nemocných zvířat, neboť v pojistné smlouvě je srozumitelně deklarováno, že za utracení se nepovažuje porážka zvířete s negativním patologicko-anatomickým nálezem. K tomu soud I. stupně dodal, že jakékoli dovozování s argumentací, že nebylo možné zjistit BSE u živého zvířete, je tak nerozhodné, a odkázal na výklad obsahu pojistné smlouvy a závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dále soud poukázal na řízení v identické věci vedené proti jinému zemědělskému podniku (35 Cm 104/2013), v němž byl vypracován znalecký posudek týkající se nákazy utracených zvířat a byl vyslechnut jeho zpracovatel, a na dříve vydaný rozsudek z 3/2016, jímž byla žaloba na vydání bezdůvodného obohacení zamítnuta. Navíc pak, podle názoru soudu I. stupně, ke kompenzaci škody žalovanému za porážku zdravých zvířat posloužila státem přiznaná náhrada nákladů a ztrát vzniklých v souvislosti s BSE a provedenými mimořádnými veterinárními opatřeními. Soud I. stupně tak rozhodl ve prospěch žalobce, žalobě na vrácení uplatněné částky vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle výsledku řízení a úspěšnému žalobci přiznal jejich náhradu dle uvedené specifikace.3. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podal žalovaný odvolání a navrhl jeho změnu tak, že žaloba bude zamítnuta a o nákladech řízení před soudy obou stupňů bude rozhodnuto v jeho prospěch a přiznáno mu právo na jejich náhradu. Soudu I. stupně žalovaný vytýká nesprávný výklad obsahu pojistné smlouvy pro případ nákazy BSE s tím, že smlouva nepožaduje prokázání nákazy zaživa a že žalobce nedokázal, že šlo o zdravá zvířata, neboť nepřítomnost pozitivního nálezu neznamená negativní nález. Žalovaný je toho názoru, že v rámci řízení prokázal naplnění smluvních podmínek pro výplatu pojistného, tedy nákazu, opatření vyhlášené státem v ohnisku nákazy, prohlídku zvířat veterinářem zaživa a rozhodnutí o utracení. Zdůrazňuje soukromoprávní charakter pojistného plnění a závěry znaleckého dokazování s tím, že náhrada poskytnutá státem podle veterinárních předpisů je náhradou poskytnutou z veřejných prostředků na základě veřejného práva. Obě plnění tak, dle žalovaného, mají odlišný právní důvod a jsou samostatná, od sebe neodvozená, vzájemně nepodmíněná a navzájem se nevylučují.4. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí a dále požaduje náhradu nákladů odvolacího řízení. Trvá na tom, že podle pojistné smlouvy neměl žalovaný právní nárok na zaplacení pojistného plnění, protože jeho zvířata nebyla nakažena BSE a škoda způsobená žalovanému mimořádným veterinárním opatřením mu byla kompenzována podle rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze státních prostředků.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. o. s. ř. včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, a po projednání věci rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle jeho výsledku ve prospěch žalovaného a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na jejich náhradu před soudy obou stupňů Kč 402 344,20.6. Odvolací soud v tomto prvém odvolacím řízení, jak již uvedeno v rozsudku z 13. 9. 2018, vycházel ze zjištění, že předmětem projednávaného sporu je žalobcem uplatněné právo na vrácení v žalobě uvedené částky jako bezdůvodného obohacení, které žalovaný získal, dle žalobce, neoprávněně vyplacením pojistného plnění v 7/2010 v souvislosti s utracením a likvidací stáda skotu z důvodu výskytu onemocnění BSE na základě nařízení orgánu státní veterinární správy z 11/2003. Žalovaný v řízení namítal, že pojistné plnění obdržel důvodně v souladu s pojistnou smlouvou, neboť pojištěný skot musel být utracen, tedy nastala pojistná událost a samotná žalobkyně provedla výpočet vzniklé škody a poskytnutého pojistného plnění. Podle žalovaného se pojistná smlouva týkala onemocnění i ve smlouvě výslovně uvedeného BSE, i když tuto nákazu nelze zjistit u živých zvířat; přijetím jiného výkladu pojistné smlouvy by se na onemocnění BSE pojištění nevztahovalo vůbec a uzavření takové pojistné smlouvy by zcela ztratilo smysl.7. Soud I. stupně provedl v řízení rozsáhlé dokazování, jednak listinnými důkazy, zejména pojistnou smlouvou, rozhodnutím veterinární správy, doklady o přemístění a likvidaci zvířat, oznámením pojistné události a odmítnutím žalobce poskytnou pojistné plnění, dále rozhodnutími Ministerstva zemědělství o odškodnění žalovaného, rozhodnutími Obvodního soudu pro , adresa, , odvolacího Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu v předchozím řízení vedeném nynějším žalovaným proti pojišťovně (žalobci) a doklady o provedení výplat žalovanému. Dále poukázal na zcela identickou věc vedenou před soudem I. stupně proti jinému zemědělskému podniku (, právnická osoba, .) a rozsudek, jímž byla žaloba o vydání bezdůvodného obohacení žalobci zamítnuta, přičemž důkaz znaleckým posudkem z tohoto předchozího řízení odmítl soud I. stupně v tomto řízení provést. Soud I. stupně tak v rozsudku zcela odkázal na závěry vyjádřené Nejvyšším soudem ohledně výkladu pojistné smlouvy v rozsudku z 29. 8. 2012 č. j. 23 Cdo 416/2011-176 a žalobě vyhověl.8. Odvolací soud se však ve svém prvním rozsudku s tímto postupem a závěry soudu I. stupně, a tedy ani s napadeným rozsudkem nespokojil a po zopakování listinných důkazů, jak uvedeno výše, včetně důkazu znaleckým posudkem , Anonymizováno, , vypracovaným , Anonymizováno, , (v tomto řízení soudem I. stupně odmítnutým), neboť tento se týkal zcela identického případu onemocnění BSE stáda chovaného spolu se stádem žalovaného, a dospěl ke zcela opačnému závěru, tedy po přezkoumání rozsudku soudu I. stupně rozhodl ve prospěch žalovaného zemědělského podniku, tak jako v předchozím řízení vedeném žalobcem proti , právnická osoba, ., rozsudek změnil a žalobu zamítl. Jako zásadními pro rozhodnutí tohoto případu se odvolací soud zabýval dvěma otázkami, tedy zda uzavřená pojistná smlouva kryje škodu žalovaného a zda pojistné plnění může být poskytnuto vedle odškodnění poškozeného státem. Odvolací soud k tomu pro stručnost odkázal na obsah odůvodnění svého předchozího rozsudku ze dne 13. 9. 2018 sp. zn. 6 Cmo 162/2016, tedy že pojistná smlouva se vztahuje na závažná onemocnění zvířat ve smlouvě vyjmenovaná, včetně BSE, a kryje škody v souvislosti s tím vzniklé pojištěnému, pojistná událost nastala a žalovaný měl právo na pojistné plnění s tím, že odškodnění žalovaného ze státních prostředků nemá na pojistné plnění žádný vliv.9. Nejvyšší soud k dovolání žalobce rozsudkem č. j. 23 Cdo 736/2019-584 ze dne 12. 10. 2020 v této věci rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud se neztotožnil se závěrem odvolacího soudu, podle něhož pojistná událost nastala a žalovaná měla právo na pojistné plnění. Poukázal na nutnost výkladu čl. II. pojistné smlouvy ve spojení s čl. XVI., tedy že pojištění bylo sjednáno pouze na případy porážky nebo utracení nemocných zvířat s pozitivním patologicky-anatomickým nálezem, nikoli s negativním nálezem. Podle Nejvyššího soudu tak výklad smlouvy vyslovený odvolacím soudem, že pojištění se vztahovalo i na nutnou porážku a utracení zdravých zvířat, je v rozporu s hmotným právem. Vzhledem k tomu, že utracená zvířata byla podle zjištění bez pozitivního nálezu, tedy laboratorním vyšetřením nebyl prokázán výskyt původce BSE, pak podle názoru Nejvyššího soudu byla v dané věci sjednaná výluka z pojištění.10. Nejvyšší soud dále s odkazem na platnou judikaturu poukázal na výkladová pravidla právního úkonu a smluvních ujednání, tedy že jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být nejprve vykládáno prostředky gramatickými, logickými či systematickými, přičemž je třeba též na základě provedeného dokazování posoudit, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy. V závěru odůvodnění rozhodnutí pak Nejvyšší soud odvolacímu soudu vytkl, že ze znaleckého posudku , Anonymizováno, , kterým provedl dokazování v odvolacím řízení, neučinil žádné skutkové zjištění a nezdůvodnil, jak se závěry tohoto posudku projevily v jeho právním posouzení věci, a že pouhý odkaz na odůvodnění rozsudku v obdobné věci 6 Cmo 162/2016 je nepřezkoumatelný. Konečně na závěr odůvodnění tohoto svého rozhodnutí Nejvyšší soud odkázal na rozhodnutí soudu I. stupně a soudu odvolacího v druhé obdobné věci týkající se , právnická osoba, a na své předchozí rozhodnutí č. j. 23 Cdo 1038/2019-515 z 25. 8. 2020, kterým zrušil rozsudky soudů nižších stupňů, a z něhož opsal dva odstavce odůvodnění, bod 21 a 22.11. Vrchní soud v Praze znovu přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a znovu věc posoudil, veden závazným právním názorem a závěry dovolacího soudu, a v souvi