7 Cmo 203/2022-54 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 21. 4. 2022 se navrhovatelka domáhala jmenování účastníků 2) až 4) členy představenstva účastnici 1) soudem z důvodu, že členům představenstva zanikla funkce uplynutím funkčního období dle stanov.2. Návrhem doručeným soudu dne 16. 5. 2022 navrhl účastník 4), aby soud jmenoval účastnici 1) hmotněprávního opatrovníka , Anonymizováno, , nar. , Anonymizováno, , bytem , adresa, .3. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. ustanovil účastnici , Jméno navrhovatelky C, ., IČO , IČO navrhovatelky C, , sídlem , Adresa navrhovatelky C, , podle § 29 odst. 2 o. s. ř. z důvodu, že tu není osoba oprávněna jednat za právnickou osobu, opatrovníka , tituly před jménem, , Anonymizováno, , advokátku, sídlem , adresa, . Výrokem II. soud řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 70/2022 a pod sp. zn. 71 Cm 105/2022 spojil ke společnému řízení s odkazem na § 112 odst. 1 o. s. ř.4. Do tohoto usnesení podal včasné odvolání účastník 4).5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací se nejprve zabýval tím, zda odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a zda je přípustné.6. Podle § 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.7. Podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.“Legitimaci k odvolání nemá účastník řízení bez dalšího. Z povahy odvolání jakožto řádného opravného prostředku vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat odvolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který soud prvního stupně pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší nebo změní” (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1592 s.).„[4] Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází – ve smyslu § 243c odst. 3 a § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. [5] Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, 2000, pod číslem 7, ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003). [6] Druhým výrokem napadeného usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o ustanovení opatrovníka společnosti, nebylo rozhodnuto o právech či povinnostech dovolatelky. Dovolání je tudíž podáno neoprávněnou osobou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2227/2015, či ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5802/2016). Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 3 věty první ve spojení s § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1599/2020, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách).8. Odvolací soud se s uvedenými názory a závěry ztotožňuje.9. Napadeným výrokem I. byl účastnici 1) ustanoven procesní opatrovník. Předmětným výrokem tak nebylo rozhodnuto o právech či povinnostech odvolatele. S ohledem na výše uvedené není účastník 4) k podání odvolání subjektivně legitimován.10. Z vyloženého důvodu odvolací soud odvolání účastníka 4) do výroku I. odmítl podle § 218 písm. b) o. s. ř.11. Do výroku II. není odvolání přípustné, neboť se jedná o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení (§ 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).12. Odvolací soud proto do tohoto výroku odvolání odmítl podle § 218 písm. c) o. s. ř.13. Nad rámec odvolacího řízení odvolací soud dodává, že v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým číslem 59/2017, je uvedeno: „Soud může společnosti s ručením omezeným jmenovat opatrovníka podle § 165 odst. 1 o. z., nemá-li společnost žádného jednatele či zanikla-li funkce některému z více jednatelů a zbývající jednatelé nejsou z důvodu zániku funkce některého z nich schopni plnit své funkce, valná hromada nezvolila ve lhůtě podle § 198 odst. 1 z. o. k. nového jednatele a současně nebyl podán návrh na jmenování chybějícího jednatele soudem, popř. takovému návrhu nebylo vyhověno.“14. Soud prvního stupně by měl proto zvážit, zda řízení o jmenování členů představenstva a řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka je možno spojit ke společnému projednání podle § 112 odst. 1 o. s. ř.